PSYCHONAUT - World Maker
Belgie určitě není v posledních letech skoupá na ambiciózně vystavěnou rockovou či metalovou alternativu, což před časem potvrdila nejen tamní kapela BRUTUS, ale také již několik let zavedení post-metalový bijci z Mechelenu, kteří účinkují pod jménem PSYCHONAUT. Této trojici právě letos na podzim vyšla třetí řadová deska „World Maker“, mnohými nazývaná opravdovým majstrštykem aktuálního pojetí post-metalu. V jejich případě na emoce a nálady velmi bohatého a s přesahy do rockové alternativy i bouřlivého vyjádření. Vlastně se kapela díky novince nachází v časech velkého vzestupu a potvrzuje svůj potenciál před lety doložený již dvěma alby - debuem „Unfold The God Man“ z roku 2018 a o čtyři roky mladšímu následovníkovi „Violent Consensus Reality“.
Novinka zúročuje práci tohoto tria, vesměs toužícího po růstu a osobním vyjádření. Deska v sobě znamenitě kloubí progresivní pasáže a bohaté struktury, které prolíná v pomalu se rozvíjejících atmosférických sonzích. Ty dokáží uhranout nejen metalovými předsudky nezatíženou melodikou, ale i schopností kapely vystavět mocná dějství plná emocionální gradace, odvíjející se mnohdy na podkladě bouřlivých „heavy“ výbojů. Mě osobně se na „World Maker“ líbí právě přirozenost a jakási samozřejmá síla skladeb, schopných spojit všechny výše uvedené vlastnosti do komplexní post-metalové epopeje tepající jako jedno velké živoucí srdce. A to tvrdím navzdory faktu, že se nepovažuji přímo za fanouška podobného stylu. Z mého pohledu tak jde určitě o jednu z nejlepších nahrávek, ke které jsem se dostal v závěrečné čtvrtině letošního roku. Překvapení? Vlastně ano.
Zvuk alba je skvěle vyvážený, prostorový a každý nástroj znamenitě čitelný, což je poznat především na výborně vytažené rytmice, ať už co se týče vyspělých bicích Harma Peterse, i organicky znějící baskytary Thomase Michielse, jež dokáže umocnit ony harmonické linky. Kytary Stefana DeGraefa střídají poklidnější momenty s vyloženě bouřlivými lahůdkami a zpěv hned dvou zpívajících členů (kytarsity a basáka) výsledku dodává na té správné emoční hloubce. Když bych si tyto náležitosti neověřil, určitě bych netipoval, že tento bytelný monolit byl stvořen pouze trojicí hudebníků. Vše u Belgičanů působí však velmi semknutě a má podobu zdravého organismu, který si s přirozeností sobě vlastní klestí cestu skrze rozbouřené živly. Co je však nejdůležitější, i v tak provařeném terénu jako post-metal si tahle kapela dokáže uchovat vlastní, dobře rozpoznatelný a osobitý zvuk. Je jedno, jestli zrovna na „World Maker“ probíhá nějaká jemnější, skoro až psychedelická pasáž, a nebo čelíme zatěžkané sludgeové erupci.
Především textově jde o velmi osobní dílo, kde členové využívají svých zkušeností z posledních let života a zážitků týkajících se osobní roviny – ať už jde o radosti – narození dítěte, nebo smutek ze ztráty blízkého člověka. Jestliže titulní otvírák alba představuje odlehčenější zasněný terén, ve kterém kapela pouze připravuje posluchače na další věci a to prostřednictvím éterické nálady, dominantní role kláves a teskného zpěvu, pak dvojka „Endless Currents“ je divokým vpádem těch pravých PSYCHONAUT, kde se skrze rozervaný zvuk basy posiluje harmonický spád kytarových partů a song ukazuje band v každém ohledu ve velké formě, tedy s parádními riffy, skvělou gradací, silnou rytmikou a zpěvem plným emocí. „You Are The Sky...“ značí další zatěžkané a i díky vstřícnější stavbě velkolepé číslo post-metalu roku 2025, které nabídne hypnotizující pasáže, do kterých probleskují nitky elektrizující agrese. Naprostá neotřelost kytarové hry a valivých groovů zde v konfrontaci s DeGraefovým zpěvem vymalovává nebeská dějství, která si je nutné si prostě vychutnávat. Čtyřka „...Everything Else Is Just The Weather“ navazuje na předchozí song a značí zklidnění, v němž dojde na psychedeličtější formy, zádumčivé podpůrné vokály i klávesové podloží.
Kladem této nahrávky je, že jsou songy prvotřídně složené, přehledné, s výbornou dramaturgií a zvukem, obdivuhodně sloužící celku, no a právě tohle zvolnění se ukazuje být důležité před následným výpadem. Přichází totiž jízda roku „And You Came With Searing Light“, což je, dle mého, nejlepší věc na desce, parádně vystavěná gradující emotivní bouře se spoustou zajímavých kytarových figur a čehosi nepospatelného navíc. Její dozvuk v podobě instrumentálky „Origins“ je však srovnatelně zajímavý, ačkoliv jde o skladbu vykazující se polyrytmickým podložím, vysochanou bez zpěvu. Zkrátka a dobře PSYCHONAUT umí i beze slov napsat věci, které vyprávějí příběhy. Něco podobného kdysi svedl třeba Cliff Burton, takže tady máte vyjádření, proč mne právě songy této kapely náhle tak oslovují, aniž by styl PSYCHONAUT značil moje posluchačské a generační území. Tohle je zkrátka skvělá epická deska reflektující moderní směry na rockové a metalové scéně a zároveň věc prostá zbytečných zašmodrchaností. Předně, nachází se zde totiž vynikající skladby, rozervané bouře i klidnější psychedelické fáze, a vše je zde vystavěno v kursu výborné instrumentace. Dokladem všeho vyřčeného jsou další jízdy plné nálad a emocí - „All In Time“, „Stargazer“ nebo zvěrečná, poněkud temnější erupce „Endless Erosion“... za mne je tohle prostě prvotřídní současná nahrávka v oblasti moderního metalu a to bez přesného sunžánrového určení, věc srovnatelná se skvělými alby, jaká vydali koncem loňského roku kapely IOTUNN a DVNE. Jsem přesvědčen, že o těchto Belgičanech ještě hodně uslyšíme.
| 27.11.2025 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
