BLACKBRAID - Blackbraid III

70%

Kdo se pár posledních let pohybuje svým vkusem na blackmetalovém území, ten už o ambiciózním jednočlenném projektu chlapíka zvoucího se sgah´gahsowáh dávno slyšel. Zmíněný muzikant náleží a hrdě se hlásí k původním obyvatelům Adirondackého pohoří, které se nachází na severu státu New York poblíž příhraničních oblastí s Kanadou. Třetí deska BLACKBRAID odráží u něho nejen touhu přijít s kvalitně zhotoveným a ozvučeným dílem, jaké by se mohlo měřit se skandinávskými blackmetalovými spolky tradičnější žánrové provenience, ale na druhou stranu také fakt, že i přes řemeslnou péči se tento metalový styl už dávno dostal do určitých kleští a je v něm docela těžké přicházet s něčím čerstvým.

Hudbu BLACKBRAID tak vnímám spíše jako zručně zhotovený plagiát, oscilující zhruba na stejné frekvenční vlně jiných uctívačů Quorthonova odkazu a sice švédských WATAIN. Americký projekt je, po pravdě, o něco méně zlobný a cestičky k majestátním výbojům nalézá s poněkud přímočařejší lehkostí, tu a tam střídanou s akustickými předěly. Charakter projektu u mne budí dojem asi jako když se tichý indiánský stopař vydával divokou a pro něho dobře známou zalesněnou krajinou po stopách bílých dobrodruhů, znepřátelených hraničářů a domorodých zrádců. Skladby odhalují obrazy, ve kterých cítím především tepající srdce, na druhou stranu však o relativně mladé kapele nikdo nemůže říct, že by se kdy zařadila k blackmetalovým lídrům. Na to působí vše, co jsem zde během té necelé hodiny slyšel, až příliš povědomě. 

Určitou zajímavostí, která však naopak výsledku nepomáhá a spád alba spíše brzdí, je naředění materiálu několika akustickými, folklórně koncipovanými předěly, instrumentálkami, kde kromě strun zní ještě různé domorodé dechové nástroje, snad kvůli navození nálady, spjatosti s přírodou a tradicí života původních obyvatel severní Ameriky. Skrze právě takový kousek „Dusk“ deska začne, aby v jejím průběhu na podobné mezihry došlo ještě třikrát.

Pokud se zaměřím jen na dravější blackmetalové vály alba „Blackbraid III“, ty působí naopak majestátním a živelným dojmem a jejich poctivě zhotovený zvuk, odrážející se jak na rytmice, tak především na kytarových vrstvách, které nabídnou i vypulírovaná vřeštivá sóla, umocní dojem ze shledání s něčím velkolepě zamýšleným a s veškerou péčí zhotoveným. Přesně takový pocit mám hned z prvního dravého válu „Wardrums At Dawn On the Day Of My Death“, což je parádní válečnická hymna, které nechybí epický náboj a správně nažhavené momenty. Bohužel srovnatelně výživný výsledek přinese už jen poslední z oněch zdejších vánic, jmenovitě „And He Became the Burning Stars...“. Specifikem BLACKBRAID jsou poněkud dlouhé kompozice, jejichž délka se pohybuje běžně okolo osmi minut, v ní však jen málokterý kousek dokáže plnokrevně zatnout a bavit po celou svou délku. Tak třeba jedna z nejvýraznějších věcí tohoto alba „The Dying Breath Of a Sacred Stag“ je v rovině vystavění lyriky a melodiky jejích veršů velmi zřetelnou napodobeninou k úseku jedné z nejvýraznějších skladeb BATHORY z období „Blood Fire Death“. Zdejší song má sice jiný instrumentální podklad i odlišný text, ale ten je napasován na totožnou melodickou linii.

Příliš mě nepřesvědčily ani další věci, jako funerální pochod ve středním tempu „God Of Black Blood“ nebo až příliš obyčejná „Tears Of the Dawn“. O tom, že je projekt BLACKBRAID po marketingové a komerční stránce atraktivně prodáván, což u něho jednoznačně předbíhá jeho skutečnou přínosnost, svědčí i pohádkově fantasktní malovaný cover alba, připomínající mne různé obaly alb kapel norské a švédské provenience z konce devadesátých let. Tenhle blackmetalový americký projekt má pro žánrové fanoušky určitě něco do sebe, ale pro ty, kteří území tohoto žánru prozkoumávají pouze z rozumného odstupu a dávkují si opatrně ty nejzajímavější poslechové zážitky, tak pro ty ve skutečnosti, bez všech vizuálních a merketingových vábniček, zas až tak zajímavý být nemusí. Pokud si odmyslím image a všechny ty reklamní propriety okolo BLACKBRAID, tak jde vlastně o skvěle zhotovený, co se týče nápadů však úplně tuctový black metal staré školy.

03.09.2025	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz