Abych se přiznal, skotská trojice BIFFY CLYRO mne vždy míjela. Chápu, že mají mezi generací dnešních třicátníků spoustu fanoušků, rovněž chápu, že se na nich mnohým pozdává, jak neprvoplánově spojují progresivní motivy s písničkovějšími, ale co bych o nich nikdy nedokázal tvrdit, že jsou melodickou kapelou. V časech jejich velkého průlomu s pátou řadovou deskou „Only Revolutions“ (2009) jsem je poprvé zaznamenal, ale po několika nadějných klipech mne následně celá tvorba nezaujala. To jenom pro dokreslení, proč právě nyní vyšlé deváté řadové album „A Cele Více

Přelom tisíciletí byl pro příznivce death metalu gothenburgského střihu rozporuplnou dobou. Legendy CEREMONIAL OATH a AT THE GATES ulehly k mnohaletému spánku, mladší SACRILEGE je následovali a GARDENIAN s Němci NIGHT IN GALES se svému původnímu stylu vzdalovali mílovými kroky. Na druhou stranu se na scéně objevili slibní SOILWORK a stále populárnější IN FLAMES vydali klenot „Clayman“, který do sebe absorboval aktuální trendy, a otevřel tak tvrdou melodiku i širšímu publiku.Uvedené období však nezastihlo v optimální pohodě dru Více

ULVER považuji za opravdu zvláštní kapelu. Rozevření jejich stylových nůžek, mezi avantgardním black metalem dávné minulosti, přes prapodivně sychravý ambient, trip-hop či experimentální rock, až po současné, posluchačsky vstřícné synthy-popové pojetí, zdá se, není ani v jejich ranku hudební alternativy zcela obvyklé. Ať už k jejich tvorbě přistoupím s nadhledem a vlastně dnes již, díky právě mnohem zkousnutelnější nové tvorbě, i se špetkou sympatií, moc smyslu mě jejich stylový vývoj, napříč pětadvaceti lety, nedává. Ještě před dek Více

I přes výstavní, do značné míry soulově zabarvený hlas Elin Larsson mám pocit, že se před čtyřmi lety Nuclear Blast odhodlali dělat ze švédských BLUES PILLS až příliš velkou senzaci, naprosto neúměrnou k skutečnému skladatelskému potenciálu této mladé kapely. Vydavatelství zkrátka čtveřici věřilo a stále věří, neboť i po odchodu kytaristy Doriana Sorriauxe, jediného neskandinávce tehdejší sestavy, vrhají BLUES PILLS na trh další, v pořadí již třetí řadové album „Holy Moly!“. Novinka sice nemá obdobný hype jako svého času předchozí dílko „Lady I Více

Sílící invenční rozkvět thrashmetalové scény, sídlící na západní straně naší polokoule na začátku devadesátých let, byl jedním z neimpozantnějších úkazů na poli s tvrdě rockovou hudbou. Sofistikované větry, které ošlehaly tváře většiny známých a uznávaných hudebníků této stylové škatule, způsobily, že alespoň jedna jejich nahrávka, vydaná mezi lety 1991 - 1994, v sobě nesla obrovský punc jedinečnosti a výsostné kreativity. Rychlou odpověď na změnu klimatu provedla vzápětí i Evropa, která rozhodně nechtěla zůstat pozadu. KREATOR a jejich „Renewal“ stál hrdě v Více

Nabídka pittsburghského vydavatelství 20 Buck Spin by si už zasloužila obsáhlejší analýzu. Samozřejmě až po hlubší sondáži. Pro účely této recenze se spokojím s konstatováním, že pod uvedenou hlavičkou podniká perspektivní undergroundová firmička, která se špíny rozhodně nebojí. V poslední době si navíc získává nejen kultovní status mezi metalovými hipstery, ale i mé sympatie. Stále více se totiž přiklání k vydáním deathových, popř. black/deathových skupin. Drtivé většině z nich je přitom jedno společné, nejedná se o bezduché retro spolky k pivu (nic proti Více

Dost možná se mnou budou někteří přívrženci této kapely nesouhlasit, ale svoje stanovisko, v němž hodnotím desku „Demons Down“ jako jejich zásadně nejlepší, si budu obhajovat stůj co stůj. Chápu však, že přívrženci debutu z osmaosmdesátého, to mohou vidět zcela opačně. Právě jeho prostřednictvím jsem tuto kapelu kdysi dávno objevil, ale postupem času jak on, tak i druhá deska „Sahara“, přestaly splňovat mé zvyšující se nároky na produkčně podobně sestavenou hudbu.Tento spolek byl založen v roce 1987 bývalým členem Angelem a klávesistou Více

Album dobré nálady! Přesně takhle lze charakterizovat desku, se kterou finští WALTARI na sklonku devadesátých let uzavřeli své nejslavnější období. Zároveň je zřejmě první plackou (s výjimkou debutu „Monk-Punk“), která mezi posluchači kapely není tak notoricky známá jako třeba „Torcha!“ nebo „So Fine!“. Kvalitativně je ovšem s přehledem dotahuje, i když je vlastně úplně jiná. Za mě osobně jasně stovková záležitost! Než si začneme o „Radium Round“ povídat, nesmíme v našem příběhu zapomenout na výběrové cédéčko „Decade“ z roku 19 Více

Smíšeně vyznívající recenze na poslední album „Flick of The Switch“ jakoby kontrastovaly s mnoha úspěchy kariéry AC/DC první poloviny osmdesátých let. A i když návštěvnost turné 1983/84 nebyla až tolik nabušená jako v případě několika předchozích, vůbec se nezdálo, že dochází k vyklízení pozic. AC/DC se stále bez větších pochybností nacházeli mezi nejvěhlasnějšími rockovými soubory dané doby a v létě roku 1985 dokonce vystupovali před 250tisíci diváky na brazilském podniku Rock in Rio, snad největší akci svého Více

Jedna z mála letošních novinek, která mne zaujala natolik, abych se k ní opakovaně vracel, nese název „Okraje Reality“ a pochází z dílny švédského kvintetu YURI GAGARIN. Víceméně ze zvědavosti a bez velkých očekávání jsem před časem kliknul na odkaz kvůli originálnímu jménu, (mimochodem space-rocková kapela si nemohla vybrat lepší) a náhodné setkání tentokrát neskončilo jen letmým dotekem ale nečekaně pevným zaseknutím. Hned v prvních minutách se dostavil pocit údivu nad tím, jak fascinující čardáš dokáže tahle kapela rozjet. Prak Více