Last Hardrock Outsider

WALTARI - Radium Round

Album dobré nálady! Přesně takhle lze charakterizovat desku, se kterou finští WALTARI na sklonku devadesátých let uzavřeli své nejslavnější období. Zároveň je zřejmě první plackou (s výjimkou debutu „Monk-Punk“), která mezi posluchači kapely není tak notoricky známá jako třeba „Torcha!“ nebo „So Fine!“. Kvalitativně je ovšem s přehledem dotahuje, i když je vlastně úplně jiná. Za mě osobně jasně stovková záležitost!


Než si začneme o „Radium Round“ povídat, nesmíme v našem příběhu zapomenout na výběrové cédéčko „Decade“ z roku 1998. Přiznivci WALTARI by ho určitě neměli ignorovat, protože se nejedná o typické „best of“ určené k podojení fanoušků, ale naopak nabízí spoustu zajímavého a kvalitního materiálu navíc. Kromě výběru těch opravdu největších trháků z prvních šesti alb tu najdeme několik velmi povedených novinek, remixů nebo živáků. Třeba šlehy „Jungle Rats“ a „Anybody“ jsou vyloženě hitové záležitosti a nemít je ve sbírce by pro fanouška WALTARI bylo velkou chybou!



Teď už jsme ale na jaře roku 1999 v helsinských studiích, kde naši crossoveroví kámoši tvoří své sedmé album. Jsou nově upsání nezávislé firmě Edel Records, protože gigant EMI pro klubové WALTARI nebyl tím pravým ořechovým, a pracují na zrodu dvanácti nových kousků, ze kterých budou mít do léta sestavenou kolekci s názvem „Radium Round“. Kapela se stále nachází ve svém elektronickém období, nové skladby ale vyznívají daleko optimističtěji, bezstarostněji a oproti věcem z předchozí fošny „Space Avenue“ jsou i více použitelné jako samostatné hudební jednotky nezávislé na těch ostatních. A jestliže minule kapela zkusila opatrně nakombinovat i tvrdý rock s diskotékovou hudbou, tentokrát to napálila zcela otevřeně a „Radium Round“ v některých místech doslova srší tanečními rytmy a melodiemi na pomezí geniality a kýče. K realizaci tohohle nekontrolovatelného bláznovství WALTARI ve studiu pomohla spousta hostů – specialisté na elektronický programming, synťáky, smyčky, rapování i melodické vokály. Jedním z nich byl dokonce Kärtsyho brácha Tote Hatakka, který menší troškou do mlýna pomohl i na jiných albech a s kapelou dokonce stával na pódiu jako doprovodný hudebník.


Na své sedmé desce WALTARI zamířili přímo do středu a trefili více než zdařile, zdaleka ne každý ale tohle album pobral. Vzpomínám si třeba na jednoho svého známého, který při vyřčení slov „Radium Round“ doslova zezelenal a začal kapelu častovat výrazy jako „zrádci“ nebo „diskofilové“. Z jeho pohledu to chápu – už samotný začátek desky je skutečně šílený experiment neslučitelný se životem konzervativního metalisty. Úvodovku „Back To The Bottom“ totiž rozjíždí ženský zpěv jako vystřižený z devadesátkového europopu, následovaný kytarami, ovšem podkreslenými typickým tuc-tuc rytmem. Jenže přátelé – ono se to Kärstymu zase povedlo! Skladba jede jako blázen, melodie z vás udělá ovečky skákající jak mistr pískne …. a skalní fanoušci WALTARI se tetelí blahem, zatímco konzervativci s odplivnutím mizí pryč. Mimochodem, onen ženský vokál v úvodu má na svědomí švédská krasavice Jeanette Olsson, která v branži působila především jako studiová zpěvačka a její vokály v pozdější době ozdobily songy takových hvězd pop music jako jsou Jennifer Lopez, Britney Spears nebo Celine Dion.



Jedeme ale dál! O „Radium Round“ se dá říct, že každý skladba na albu je odlišná od té předchozí, zároveň ale spolu všechny tvoří harmonický celek. Na desce například najdeme hned tři pomalé věci (nepoužívám výraz „balada“, který bytostně nesnáším) – naprosto fantastickou „Atom Angel“ s nosným a ultrasilným refrénem, stejně povedený ploužák „Love Rocket“ a opět vysoce kvalitní „4000 Years“, která celou desku uzavírá. Všechny tři patří do zlatého fondu kapely a pokud budete mít příležitost pobývat tělo na tělo s nějakou fanynkou WALTARI, měly by tyhle kousky jako hudební podklad spolehlivě zabrat :)


Nejtypičtější polohou skladeb na „Radium Round“ je ale třaskavá směs kytar namíchaná s hromadou elektroniky. Úplně nejsilněji to funguje v neskutečně napáleném čísle „Broken Bizzare“, které se ve sloce chvěje rapem, samply a různými ruchy, aby pak – natlakované jako sifon – vybuchlo neuvěřitelně melodickým refrénem. Trochu jiná je předposlední „Scum“, kde je to spíš elektro-industriální metal s tisícem vokálů, nebo titulka „Radium Round“, ze které vystřeluje změť popěvků a hulákání jako někde na stadionu. Zpátky do tanečního klubu pak míří kousek „The Plan“, kde opět úřaduje blonďatá sexbomba Jeanette Olsson.



Zase v jiné poloze se nesou skladby „Every Bad Day“, „Number None“ a „City Neurotic“ – všechny strhující, silně hitové a stavěné spíše jako klasické písničky. První dvě jmenované jsou opět plné elektroniky a vynikajících Kärtsyho harmonií, třetí mi pak silně evokuje melodický hit „Misty Man“ z kultovního alba „So Fine!“. Do celkového výčtu tak zbývá už jen progresivní kompozice „Power Of Thoughts“, mimořádně dobře vymyšlená skladba složená z dalších vynikajících nápadů.


Při povídání o „Radium Round“ mě ještě napadá, že na tomto i dvou předchozích albech se už neobjevila žádná písnička postavená na finském folklóru. Naštěstí si fanoušci mohli spravit chuť hned v roce 2000, kdy se Kärtsy a spol. opět spojili s děvčaty z ANGELIT (dříve ANGELIN TYTÖT) a společně natočili hned celé album. Nese název „Channel Nordica“, obsahuje s intrem 14 kousků a milovníky kultovní pecky „So Fine“ znovu nutí skákat po stropě, po nábytku, po koberci i po stěnách, prakticky po celou hrací dobu. Ostatně jako u WALTARI skoro vždycky !!!



05.09.2020Diskuse (10)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

DarthArt
08.09.2020 21:04

No, ty skutečně "hodnotný" tragédie, průsery a trapasy vyššího kalibru jsem do toho samozřejmě nepočítal. To už je samostatná kapitola :)

 

Stray
08.09.2020 20:55

Pokud je tvůj největší "Mnichov" zdejší recenze No Doubt, tak to seš na tom vlastně úplně skvěle, to u mne není největším Mnichovem ani aféra MP. Té patří stříbrná příčka, zvláštní, přitom se člověk tolik snažil a tak nadřel, někdy ani to nestačí.:-)

 

DarthArt
08.09.2020 20:47

"Každej má svůj soukromej Mnichov", jak trefně pravil Poly z INSANIE. Ten můj se jmenuje "recenze na NO DOUBT" :)

Dredy nechystám. Uvažoval jsem o změně pohlaví, ale zatím si nejsem jist, kterou z 85 variant si vybrat...

 

Stray
08.09.2020 20:40

Recenze No Doubt, aneb jak se svévolně nechat ukřižovat. Dredy si nárůst předpokládám nechystáš? Tak dobrý. :-)

 

DarthArt
08.09.2020 20:31

Ale zase s NO DOUBT jsem zaujal, to se musí uznat ;)

 

Stray
08.09.2020 19:48

Jo jo Darth s Waltari pokračuje a domluvili jsme se na jejich zkompletovani. Lepší než No Doubt... no neber to!

 

DarthArt
08.09.2020 19:13

Tak snad můžu prozradit - jedeme dál a brousím si tužku na "Rare Species" :) Ale až tak za týden a půl, teď makám na nějaký zakázce.

 

kuklač
06.09.2020 14:00

Aj ked tento album ma až tak vtedy neoslovil nemozem povedať zeby sa mi nepacil. Jasne ze su lepšie albumy od Waltari ale tento je taky skôr nenápadný v ich diskografii. Za mna 7/10

 

Kelly
05.09.2020 18:59

Jak řekl seventh - jó, to byly krásné a bezstarostné časy. Moje velice oblíbená deska od Waltari a to jsem elektroniku nikdy předtím neposlouchal. Díkes za tuto kapelu, kterou ale spousta lidí nemusí :-)

 

seventh
05.09.2020 18:07

Opět díky za výbornou recenzi, tenhle seriál je pro mě něco jako nostalgický výlet strojem času zpátky do devadesátek. Jó, to byly krásné a bezstarostné časy.
Konkrétně tohle album mám pevně a nerozlučně spojené s PC hrou Age Of Empires II, obě cédéčka jsem si totiž domů donesl ve stejný den. Takže zatímco jsem procházel jednu středověkou herní kampaň za druhou, jako podklad mi z repráků zněli pràvě Waltari. Bylo to celkem bizarní spojení, ale fungovalo perfektně :-)
Radium Round je pravděpodobně nejpopovější a nejkomerčnější nahrávkou z celé diskografii Waltari, což ale není vůbec na škodu. Mám naopak pocit, že Kartsy se v psaní obyčejných písniček, které by v jiných aranžmá (a, nalijme si čistého vína, s jiným zpěvákem) byly bez problému přijatelné i pro komerční rádia, dokonale našel. Čuch na chytlavé melodie míval vždycky, což o to, ale právě na tomhle albu se je rozhodl podat poněkud jednodušeji, přímočařeji a přístupněji. Nenabalil na ně tunu samplů a zboostrovaných kytar a ono to kupodivu zafungovalo. Naplno se díky tomu projevil jeden překvapivý fakt: totiž, že z Kartsyho by byl dokonalý "hitmaker" a kdyby chtěl, mohl by psát klidně na objednávku pro nějakého finského Gotta :-) To nemyslím vůbec nijak pejorativně. Stačí si poslechnout třeba Every Bad Day, Atom Angel, Love Rocket, Number None nebo nádhernou 4000 Years (moje oblíbená), ten komerční potenciál musí cítit každý. Totéž by se vlastně dalo říct i o Power Of Thoughts s reagge slokou a krásnou melodií v refrénu i vyloženě taneční The Plan s orientální flétnou. Vyloženě tvrdší skladby jsou tady vlastně jenom tři: Broken Bizarre, titulka a The Scum (poslední dvě by mimochodem perfektně zapadly na předchozí album Space Avenue).
Resumé: vynikající i když jen málo metalové album. Album uzavírající devadesátky a zároveň první a nejúspěšnější dekádu fungování Waltari.