YURI GAGARIN - The Outskirts Of Reality

80%

Jedna z mála letošních novinek, která mne zaujala natolik, abych se k ní opakovaně vracel, nese název „Okraje Reality“ a pochází z dílny švédského kvintetu YURI GAGARIN. Víceméně ze zvědavosti a bez velkých očekávání jsem před časem kliknul na odkaz kvůli originálnímu jménu, (mimochodem space-rocková kapela si nemohla vybrat lepší) a náhodné setkání tentokrát neskončilo jen letmým dotekem ale nečekaně pevným zaseknutím.

Hned v prvních minutách se dostavil pocit údivu nad tím, jak fascinující čardáš dokáže tahle kapela rozjet. Prakticky od začátku úvodní „QSO“ bubeník nasadí vysokootáčkový rytmus, kytara začne pálit hlučné riffy, druhá do toho nonstop sólovat a klávesy nad to ještě vypouštějí podivné vesmírné zvuky. S obrovským nasazením zahraná pecka, která je mixem garážového rocku, psychedelie, punku a rock´n´rollu, přejde sice v závěru do ambientního zakončení, dojem z výjimečné performance však již dostat z hlavy nelze.

Následující „Oneironaut“ mírně polevuje v počáteční intenzitě a dominují zde spíše podmanivé psychedelické motivy. Bicí opět drží svižné bpm, na jejich základu ovšem kytary a klávesy vymýšlejí různé uhrančivé smyčky a kejkle, trochu ve stylu posledních ORANSSI PAZUZU. Očekávání, že se skladba znovu rozjede výrazným riffem, se tentokrát ukazují jako lichá a kapela natahuje psychedelickou improvizaci až někam k hranici čtrnácti minut. Ve finále ale zjišťuji, že byť žádný silácký riff nepřichází, tak hudba v tomto módu taktéž nemá chybu.

Ze začátku jsem docela laboroval nad zvukem alba. Zkoušel jsem mp3, flac, bandcamp stream, do sluchátek i přes repro, pořád se však zdál příliš lo-fi (mj. nejlíp hraje web stream). Pokaždé jsem točil knoflíky a přidávat basy, nakonec ale zvítězil názor, že takto je dílo vlastně osobité. Hudba je sice underground, obsahuje však atmosféru a energii, kterou mnohdy nevykouzlí ani renomovaný producent.

Třetí položka „Crystal Dunes“ je jedno dlouhé osmiminutové sólo. Díky svoji zadumané shoegaze náladě však nepůsobí nepříjemně vypjatě. Z mého pohledu je track možná zbytečně natažený, svoji atmosférou ale dokáže také zaujmout. Album se tak již blíží do svého finále, kdy po kratším ambientním intermezzu přichází na řadu výborná titulní věc „The Outskirts Of Reality“, kde kvintet znovu přidá plyn a roztočí psychedelicko-rocknrollový kolotoč, který následně nechá běžet až do strhujícího závěru. Optimistická, dá se říct až hitová věc, která je navíc stylově zakončená burácením raketového motoru.

Album obsahuje pouze čtyři regulérní skladby, ovšem při průměrné stopáži co kus to deset minut se jedná o plnohodnotnou porci, která má svoji sílu i kvalitu. Je slyšet, že kapela je sehraná, hraje s obrovským zaujetím a jednotlivé nástroje se krásně doplňují. Muzikanti netlačí příliš na experimentální notu, přesto nahrávka působí jako z jiné planety. Zpětně jsem samozřejmě překontroloval i obě starší alba, která sice nevypadají tolik různorodá jako novinka, ale je slyšet, že ten specifický „gagarinovský space feeling“ je přítomen od samých začátků.

Ještě abych nezapomněl, album je celé instrumentální. Obecně mě instrumentálky sice moc neberou, ale tahle mě dostala zejména pro svůj nekonvenční přístup, velkou dávku odvahy i drzosti. Není to precizní prog ani tvrdý metal a nejedná se ani o nějak extra vizionářské dílo, přesto jej považuji za pozoruhodné a osobité. Pro mě velmi příjemné seznámení. Od letoška se považuji za fanouška YURI GAGARIN!   

02.09.2020	Diskuse (7)	Sicky