THE VINTAGE CARAVAN - Arrival

70%

Kromě poslechu alba „Arrival“ jsem měl možnost islandské mladíky THE VINTAGE CARAVAN vidět koncertně v Plzni na Metalfestu, ale snažil jsem se zamezit ovlivnění názoru na nahrávku vlivem koncertu, který nebyl zrovna bůhvíjaký. V tomto srovnání tedy vítězí právě nahrávka, kde si kapela mnohem víc vyhrává s detaily a působí na ní mnohonásobně hotovějším a profesionálnějším dojmem, než tomu bylo v případě matného vystoupení. Tomu do dokonalosti a energie větších ryb ještě hodně chybělo. Mám tedy pocit, že si zřejmě někdo u Nuclear Blast usmyslel, že chce mít za každou cenu ve svém katalogu také nějakou stoner-rockovou formaci z Islandu, a tak zlanařil hodně mladou trojici, splňující jakž takž hudebně i vizuálně jakýsi předobraz hippie rozevlátosti, uctívající kořeny hard rocku a dávných sedmdesátek. THE VINTAGE CARAVAN však mají na své straně poměrně slušný skladatelský základ, který navíc, při zjevném aranžérském umění studiově své skladby ještě dalšími nástroji (piáno, hammondy) posouvat, ve výsledku znamená, že album nakonec vůbec nevyznívá špatně, naopak jej řadím mezi to dobré, co v oblasti retro muziky za posledních několik let vyšlo. Proti kapele zatím hraje trochu skutečnost, že jsou si jejich songy vcelku podobné a mohou se leckomu po nějaké době poslechu slévat.

Sound nadějné tříčlenné party opanuje především zastřený zvuk kytary, která občas vyjíždí k majestátní vyhrávce či klokotavému sólu, vše jistí pevná rytmika Alex Örn Númason/ Gudjon Reynisson a hlas pluje z civilnějších poloh až k těm emotivně našponovaným, ale opravdu zde nečekejte žádnou sirénu, žádného severského Iana Gillana nebo Roberta Planta, projev vůdčí persony, kytaristy a zpěváka Óskara Logiho Agustssona, mě zde totiž připomíná spíše SPIRITUAL BEGGARS z dob, kdy u nich působil JB, vlastně celá kapela má svým zvukem asi nejblíže právě k věcem ze švédské scény, jako jsou již zavedené kapely GRAVEYARD nebo SPIRITUAL BEGGARS.

Nakonec je pravdou, že THE VINTAGE CARAVAN brouzdají od hutnějších hardrockových motivů silně ovlivněných blues a hudbou šedesátých let, až k čiřejším rock´n´rollovým fázím, tak jako je tomu v případě barové hitovky „Crazy Horses“, nebo songu „Shakin´Beliefs“. Mnohé zaujme hutná „Monolith“ nebo přímočará „Babylon“, které rovněž platí za výrazný prvek celé kolekce. Mě však upoutaly spíše songy rozmáchlejšího charakteru, songy schopné rozjitřit emoce svým zaujetím, hloubkou a usazením do neuspěchané podoby, jakoby se prostřednictvím nich mladá kapela rozhodla vyprávět nějaké mocné starodávné příběhy – takže za mne „Eclipsed“, „Innerverse“ a „Winter Queen“, jejichž poslech je zde opravdovou lahůdkou. Islanďanům sice do kvalit předních kapel severského retro žánru stále ještě něco chybí (možná jsem neměl vidět ten koncert), nicméně jejich debut u major labelu (jinak třetí deska) je zajímavou nahrávkou, která se lehce poslouchá a bez problémů baví. Deska „Arrival“ je výsledkem kvalitního studiového zacházení a dobré skladatelské připravenosti. Nezbývá než držet palce, aby došlo i na další album.

26.06.2015	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz