Last Hardrock Outsider

THE VINTAGE CARAVAN - Monuments

Islandské kapely jsou zkrátka v kurzu. Není jich sice mnoho, ale když už se nějaká prosadí i v měřítku celoevropské scény, obvykle na sebe svým exotickým původem poutá pozornost. Stalo se to kdysi atmosférikům SIGUR RÓS, neméně úspěšní jsou v posledních deseti letech i post-rockoví vytrvalci od SÓLSTAFIR a už nějaký ten rok je rovněž slyšet o stále ještě docela mladých THE VINTAGE CARAVAN. Jde o kapelu rozviřující vzpomínky na žánrově heroická sedmdesátá léta se vším, co k tomuto období hudební historie patří. O THE VINTAGE CARAVAN se sice mluví stále jako o mladé kapele, ale fungují již hodně dlouho, prakticky od doby, kdy jejím členům bylo pouhých dvanáct let. Jak tak sleduji jejich cestu, rozhodně jim nelze upřít hardrockové srdce a pořádný zápal, nicméně s přibývajícími roky rovněž začínám zjišťovat, že sotva kdy přijdou s něčím, co výrazně přesáhne jejich dosavadní snažení a rámec solidní žánrovky pro úzký okruh fans. Aktuální materiál dost možná působí dospěleji a více vyhraně, je docela možné, že i osloví o něco více lidí než kterýkoliv jejich album minulosti, ale rozhodně se nevymyká ze zástupu ambiciózních stylových štik, na které mají patent právě Skandinávci. 


Jak tedy v krátkosti shrnout jejich cestu? Po letech snažení na domácí půdě a dvou albech vydaných u malé nezávislé značky se THE VINTAGE CARAVAN v roce 2015 chytili lana hozeného německými Nuclear Blast. Třetí řadovka „Arrival“ v roce 2015 a následně i čtvrtá „Getaways“, o tři roky později, tak byly realizovány pod vlivným vydavatelstvím. Co se týkalo materiálu na nich zachyceného, jednalo se o hudbu na pomezí rockové psychedelie a dřevního hard rocku se silnou inklinací k raným sedmdesátým letům. Šlo o příjemnou chuťovku, s vyváženým podílem mezi uměleckou stylizací a bigbítovou dravostí, ale jakoby oběma albům scházely výjimečné písně. Páté album, vydané právě v těchto dnech, působí v mnoha aspektech nejdodělaněji, skladby se vykazují pevnější strukturou, více se hraje na sloky a refrény, dost výrazně odpadly abstraktní psychedelické fáze a všechny ty hry na záhady, vše je prostě konkrétnější. Pořád mi zde však schází dotek čehosi mimořádného. Ta hudba zkrátka nemá charisma MONSTER MAGNET, ani talent pozdních OPETH, skladby nejsou špatné, ale zas ne výborné.



Novinka „Monuments“ již vychází pod značkou Napalm Records a je na ní poznat, že kapela posílila klasicky rockovou složku. Skladby čerpají z odkazu titánů hard rocku, místy inklinují spíše ke garážové scéně, jindy se vykazují větší dávkou noblesy. Pokud si odmyslíte u starých DEEP PURPLE hammondy a Blackmoreho virtuózní sóla, můžete si být jistí, že z legendárních kapel hardrockového dávnověku mají Islanďané nejblíže právě k nim. Dalo by se mluvit i o spojení LED ZEPPELIN a BLACK SABBATH, ale to mě přijde fádní a nepřesné. Není zde ani unikátní Pageova kytara, ani Plantem ovlivněný hlas, natož rytmika srovnatelná s Zeppelíny. Chybí i záhrobní naturel BLACK SABBATH. Temnota Iommiho riffů i Ozzyho tenký hlas rozhodně nepatří k nejzásadnějším vlivům. Na druhou stranu THE VINTAGE CARAVAN působí stále dostatečně robustně, aby jsme zavrhli úvahy o spřízněnosti s Uriášskou zdobností. Přesto všechno je novinka sympaticky zvukově ošetřena a songy působí dosud nejpřímočařeji. Střídají se zde rockersky dravé a silové kusy, s písněmi mnohem mírnějšího ražení. Tep celku dodává sice rytmika Alexander Örn Númasson/ Stefan Ari Stefansson, ale tou nejdůležitější personou u THE VINTAGE CARAVAN je již tradičně frontman, zpěvák a kytarista Óskar Logi Agustsson, jehož zastřený hlasový projev a zemité riffy určují ráz vyznění všech zdejších skladeb. Nebylo tomu nikdy jinak.


V porovnání s legendárními lamači skal se THE VINTAGE CARAVAN měřit nedají, přesto zde musím vypíchnout silovost úvodního válu „Whispers“, který desku skvěle rozehraje a uvede do světa promyšleného hard rocku. Na tento dynamit poté dobře navazují honosné vypalovačky jako Crystallized“ či „Dark Times“. Ty přispívají k dravější první polovině alba, kdy máte pocit, že všechno jede bez výraznějšího záseku správným směrem. „Monuments je opravdu živelným albem, jehož slabinou se posléze stává vzájemná podobnost některých skladeb, nevyhnutelně se tak v závěru desky dostaví i trochu skladatelské únavy.


Je zde i píseň „Can´t Get You Off My Mind“, což je rafinovaný hardrockový song s docela moderně sekanými riffy a jistou nadčasovostí. Tahle věc je sice součástí retro celku, ale rozhodně při jejím poslechu víte, že vznikla nyní, nikoliv v sedmdesátých letech. I to je možná devízou celé nahrávky. Jste si jisti, že jde o současnou odpověď na legendy sedmdesátek, nikoliv album jejich unavených současníků. Všechny výše zmíněné skladby podtrhují tezi, že kapela letos vsadila spíše na power přístup a odhodila někdejší psychedelickou manýru. Leckomu budou imponovat i jemnější baladické kusy jako dojemná „This One´s For You“ nebo závěrečná ukolébavka „Clarity“, ty rozhodně nejsou špatné, ale dle mého zde nepatří k tomu zajímavějšímu. Osobně si radši poslechnu kytarově promakaný rokenrůlek „Forgotten“ nebo tklivou „Hell“, které se obě vykazují zajímavě řešenými zpěvovými linkami a instrumentální pestrostí. THE VINTAGE CARAVAN se zkrátka stále pozvolna zlepšují. Věřím, že obdobně plnokrevných hardrockových desek mohou vydat ještě několik. Ústřední kapelou potenciálně vznikající nové žánrové vlny se však jistě nikdy nestanou.


06.05.2021Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz