Last Hardrock Outsider

RED FANG - Arrows

Oregonští vtipálci jsou i po více než dekádě hlučné srandy činní a v loňském roce přišli s deskou „Arrows“, jenž následovala po jejich dosud nejdelší (pětileté) pauze. Garážově špinavý stoner/sludge kytarový zvuk, určitá zevlovitost, vesměs vyvěrající z jejich přirozenosti, a také podivné vokály, co působí v konečném efektu jako od mentálně retardovaných, kdo by co chtěl víc od RED FANG? Kapele slouží ke cti, že hraje v nezměněné sestavě od svého založení, a sice: Bryan Giles (kytara, zpěv), Aaron Beam (baskytara, zpěv), David Sullivan (sólová kytara) a John Sherman (bicí). Měl jsem tu čest je zažít naživo již třikrát. Ať už to bylo v roce 2015 před FAITH NO MORE v Bratislavě, nebo ve dvou programech festivalu Brutal Assault v průběhu minulé desetiletky. Vždy se mě jejich vystoupení pozdávalo, neboť vládlo nespoutaným kouzlem a samozřejmou vyhraností.


Na RED FANG je dobré, že působí jako kapela, která se prostřednictvím své hudby baví, žije s ní a je s ní natrvalo srostlá. Tohle se rozhodně nezměnilo. Jejich sludge metal říznutý rockovou garáží má všechny správné ingredience, jaké musí mít kapela primárně zaměřená na strhující koncerty a energii, která z nich prýští. Nikdy nebyli považováni za rodící se módní hvězdy, natož pak velké a celosvětově se vyvíjející naděje. Vždy stáli ve stínu stylově spřízněných smeček z první desetiletky tohoto milénia (BARONESS, KYLESA či MASTODON). Co je však podstatné říci, že RED FANG nikdy netoužili opatřit své songy umělečtější nadstavbou a nedělali ze sebe cosi tajnosnubného a speciálního. 


Jejich videoklipy, zhotovené coby miniaturní filmy s muzikanty v hereckých rolích, cílily hlavně na humornou stránku věci a terén okolo kapely odlehčovaly na maximální možnou hranici. Novinka  „Arrows“ je prostě další syrová rock´n´rollová věc, kde kapela prezentuje docela hrubým způsobem své garážové pojetí, tak jak je jejím dobrým zvykem. Písně mají patřičně rozostřený a lehce podlazený sound a opětovně se kloní k stoner/sludge metalovému pojetí.



RED FANG zjevně nikdy nebudou tak skladatelsky nápadití jako jejich slavnější kolegové, ale i oni na desce s opravdu hnusným, zeleně fosforeskujícím obalem dokazují, že umí zhotovit poctivou žánrovou riffařinu, kde jim posluchač může věřit každou notu. Novinka si však neklade jiné cíle, než jen oslovit příznivce jejich žánrové škatulky. Dravější vály jako „Unreal Estate“ jsou zde sice prostřídávány se zadumanějšími rozmáchlými čísly typu „Days Collide“, a kapela se veškerou svou garážovou špínu snaží únosně zkrášlovat nějakou tou střídmou klávesovou aranží (viz smyčcová orchestrace ve „Fonzi Scheme“) , tak aby se z desky nestala vyloženě monotónní záležitost plná valivých temp a zbustřených kytar, ale i tak ona zatvrzelost a buranskost převládá. Píseň „Rabbits in Hive“ představuje nejsvižnější položku a potvrzuje, že v případě RED FANG nejde jen o zmar a znuděné převalování v neprostupném kytarovém soundu, ale o uspokojivé pojetí dirty rock´n ´rollu hrané na zhutnělý metalový způsob. Ve výsledku obstojná nahrávka, ale prvek nadstavby a neobyčejnosti jí prostě trochu schází.


12.02.2022Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz