MONSTER MAGNET - Mastermind

90%

Album, které je mnohými považované za monstrózní restart těch starých dobrých halucinačních MONSTER MAGNET. Vlastně přišlo v době, když už možná dost lidí Wyndorfovu klopýtající sebranku odepisovalo a čekalo, že ta již bude sázet jen a pouze údržbové desky bez potenciálu někým snad ještě někdy důrazně zacloumat. Jenže jak se ukázalo, tak album „Mastermind“, a vlastně i následující deska „Last Patrol“, odhalilo zcela něco jiného. Desperáti z New Jersey překypovaly žhavým materiálem a dost dlouho kumulovanou vnitřní energií o síle atomové pumy. Kapela se před osmi lety po několika trochu slabších sezónách zkrátka vyšvihla, což v časech poněkud nervózního přešlapování druhé poloviny minulé dekády vlastně nikdo ani moc nečekal, neboť to období bylo provázeno především personálními a zdravotními komplikacemi některých členů včetně samotného Davea. Nicméně počínaje albem „Mastermind“, můžeme MONSTER MAGNET zas považovat za plně zkonsolidovanou a koncentrovanou jednotku na co nejlepší výsledek.

S tradiční velkou produkcí renomovaného a několikrát prověřeného Matta Hydea a naposled s účastí svého signifikantního kytaristy Eda Mundella vtrhl testorenový král Dave Wyndorf a jeho nezvedení kumpáni do dění, a byl to příjezd dost možná nejvelkolepější od dob alba „God Says No“, vždyť se také „Mastermind“ stalo po dlouhé době prvním albem objevujícím se v důležité americké charts Billboard 200 a to právě od časů příznačné nahrávky z roku 2001, kdy američtí ďáblové rovněž řekli Bohu své jednoznačné - NE. Přitom kapela ani nemusela zásadně měnit vlastní recepturu, šlo pořád o ty démonické válečníky post-apokalyptického světa, kteří projíždějí na kovových ořích zpustošenými městy. Kulisami jejich vpádů se stala lidská mizérie počínajícího sociálního rozvratu hozená do vláken komiksových příběhů, kde se to hemží mocnými egy, silami dobra i zla a logicky také všemožně bizarními postavičkami. Vždyť i samotní MONSTER MAGNET působili vždy jako nějaké postavy z komiksů, které stojí mimo dobro a zlo a jejich hudba prostoupená skrz na skrz macho přístupem a realistickým pohledem na lidské konání jim vždy dodávala na patřičně chlapácké image.

„Mastermind“ je velmi silným albem, kde se Američanům podařilo nashromáždit celou řadu skvělých hymen, ať už šlo o rozmáchlejší věci, reprezentované třeba hned úvodní vypalovačkou „Hallucination Bomb“ nebo ponurou „The Titan Who Cried Like a Baby“, kde kapela dekralovala svůj opětovně nalezený zápal po kosmickém výletování a halucinačních tripech, nebo naopak chytlavější rockové záležitosti, které pojedou stabilně na bázi výrazných refrénů – viz. třeba „Bored With Sorcery“ nebo „100 Million Miles“. Když člověk album poněkolikáté pozorně poslouchá, dospěje i k názoru, že i méně nápadné věci postupem doby získávají svou uhrančivost a velké kouzlo, tak třeba houpavé nalazení songu „Dig That Hole“ coby metalického boogie obsahující ústřední kytarový riff, který není hodné podceňovat.

Celkově album působí i přes takřka hodinovou délku semknutě a vyznačuje se všemi potřebnými vlastnostmi, které by u hudby MONSTER MAGNET čekal fanoušek stoner-metalu s nejpřísnějšími kritérii pro výběr hudby. Ano, „Mastermind“ je sice albem pozdním, které svého času vypustila kapela na scéně působící již něco přes dvacet let, ale zároveň jde o desku, která absolutně nepoukazuje na nějakou vyčpělost, naopak jde o velmi silné, nápadité, energické a vitální album, které, jak v hlavních motivech, tak i ve svých detailech, předkládá vrcholnou školu dané stylové škatulky. Příklon k silné atmosféře ještě více dokreslují pozvolna se šinoucí vály, jejichž základem jsou zvuky akustických kytar, tak jako je tomu u „Time Machine“, jedné z oněch nejtypičtějších skladeb, jenž deklaruje návrat MONSTER MAGNET do časů blouznění. osobně doslova zbožuju skladbičku  „Ghost Story“, která vychází z punkových předloh, působí v rámci celku poměrně odlehčeně a zračí zejména velký nadhled a skladatelský potenciál mistrů stoner-metalu. Skvělá záležitost!

29.10.2018	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz