Last Hardrock Outsider

QUEENS OF THE STONE AGE - ...Like Clockwork

No konečně. Šestiletá pauza mezi vydáním řadových alb se mi zdá opravdu až příliš i v případě kapely, co jen málokdy zklame. Vlastně se jí to zatím nikdy nepovedlo, protože i letošní, dosti písničková řadovka vládne osobitým kouzlem. Hudbu QUEENS OF THE STONE AGE jsem vždy vnímal jako poněkud rozmazanou, byť většinou šlo o songy, které přes jistý nádech psychedelie obsahovaly tradiční boggie, bluesové a rock´n´rollové postupy, a tak se mi vždy velmi dobře poslouchaly.  Onen prapodivný efekt, jako když dostanete obrovskou mechovou palicí pořádnou pecku do hlavy, zde vždy byl a nebyl s ním spojený žádný nepříjemný pocit, natož pak něco, co by vás ve výsledku bolelo. Naopak, songy Královen vždycky dokázaly vykouzlit na tváři úsměv. Jejich snový až surrealisticky pojatý ráz budiž zřejmě přičten množství halucinogenů, kterými byla od začátku opředena patnáctiletá existence souboru, druhdy postaveného na troskách kultovních kalifornských zhulenců KYUSS, kteří se pokoušeli se svým stoner rockem tnout do živého už v průběhu hudebně anarchistických devadesátých let.


 

 

Dnes je jasné, že to Josh Homme v hudbě dotáhl se svými Královnami mnohonásobně dál než kterýkoliv z jeho bývalých kumpánů. V jeho případě se totiž pojila cílevědomá povaha s pracovitostí a nekonfliktním komunikačním základem, rovněž však také s talentem na napsání patřičně uhrančivých songů, které vždy v hlavě vydržely zatraceně dlouho. Bez těch by to samozřejmě nešlo. Když sleduji na youtube kterýkoliv z dávných rozhovorů s KYUSS, je to právě Josh Homme, kdo působí dojmem toho rozumného, který odpovídá věcně a vážně na témata striktně hudební, zatímco jeho bývalý spoluhráči zaujímají pozice pochychtávajících se maníků, co v tourbusu přežívají jenom díky blbinám.

 

Přejděme tedy k dlouho očekávané novince. V porodních bolestech vznikající „…Like Clockwork“ je deskou, která byla nazvána podle situace, která v průběhu její tvorby nikdy nenastala. Je tedy jasné, že to byl proces velmi komplikovaný. Nakonec však výsledek stojí za to a QUEENS OF THE STONE AGE přichází s nahrávkou, která se nejen že může pyšnit účastí slavných hudebníků jako Dave Grohl, a nebo v několika skladbách vokálně hostující Elton John (není zde zas až tak nápadný), ale která hlavně mimo těchto pikantností nabízí mimořádné songy, jenž zní sice ještě o něco více „radio-friendly“, než tomu bylo v případě kteréhokoliv ze starších alb, ale navíc neztrácí ani po více posleších nic ze svého kouzla.


 

Jestliže za zcela zásadní nahrávku QUEENS OF THE STONE AGE považuji „Songs For The Deaf“, pak mám za to, že letošní „…Like Clockwork“ by mohlo být jejich prodejním bestsellerem, jakýmsi jejich „černým“ albem. Soupiska totiž nezná skladbu, která by postrádala určitý hitový potenciál. Zároveň však nelze říct, že by se kapela nějak cíleně vzdala svojí dosavadní filosofie a popřela by vše, co do této doby stvořila. Stylově jde pořád o jejich typický, posluchačsky vděčný stoner rock, kde není nouze o tříminutové chytlavé kusy, vycházející z rock´n´rollových základů. Ubylo pouze neidentifikovatelných zvukových mazanic a improvizačně zaměřených pasáží.

 

Úvodní „Keep Your Eyes Peeled“ je přesně tím zmateně se potácejícím a velmi kostrbatým songem, na jaké jsme byli u nich do teď zvyklí. Překvapí jak svou zimničně roztěkanou atmosférou, tak vkusně zahuhlaným zvukem kytar. Není to song, který jede, ale právě v jeho outsidersky rozpačité stylizaci je jeho největší kouzlo. Připravuje totiž půdu pro ty velké hitovky. První z nich přichází hned v zápětí. „I Sat By The Ocean“ je jedním z nejchytlavějších songů této kapely vůbec. Následuje „The Vampire Of Time And Memory“, což je píseň reprezentující melancholičtější stránku Joshe Hommea a patří zde mezi nezanedbatelnou část balad. Jak samotný název napovídá, song pojednává o nevracených citových investicích. Její dojemný feeling k letošnímu albu zkrátka velmi sedne.


 

Album „…Like Clockwork“ totiž vládne zrádnou atraktivitou a přívětivostí. Je vcelku sladké, jak by se zde dalo poznamenat, což záhy potvrdí další z velkých hitů – „If I Had A Tail“. Tedy další přímočará rocková vypalovačka s žebříčkovými ambicemi.  V porovnání s předchozím albem „Era Vulgaris“ je novinka velmi přehledná, učesaná a zaměřená zejména na písně samotné, nikoliv na halucinační exhibice, či zatavení v bahně psycho-atmosféry.

 

Svižná a v terénu této nahrávky ojediněle důrazná vypalovačka má jméno „My God Is The Sun“ Ta vešla ve známost několik týdnů před vydáním desky a stala se tak jejím flagboatem a neoficiální hymnou. Jde samo sebou znovu o song s nemalým hitovým potenciálem. Kapela, kterou spolu s Joshem dnes tvoří - kytarista Troy Van Leeuwen, baskytarista Michael Shuman a klávesák Dean Fertita (za bicími je dnes připraven Jon Theodore - dříve THE MARS VOLTA, samotnou nahrávku však nabubnovali zejména Dave Grohl a Joey Castillo) v druhé půli nosiče otevře stavidla pro průtok melancholičtějších vod a Josh Homme několikrát překvapí svým hlasovým zlepšením. Další snová balada „Kalopsia“ nebo komorně pojatý titulní song mne tak zcela uzemňují. Jde o velmi sugestivní záležitosti. Absolutní vrchol pro mne však představuje skoro osmiminutová suita „I Appear Missing“, která nabídne vše, pro co mám QUEENS OF THE STONE AGE v oblibě – tedy silné a neposlouchatelné melodie, pokřivený náhled na zvuk s  lehce psychedelickým zabarvením a svojská prezentace hudby, jenž je hodná vyšinuté barové kapely. Vyšinuté barové kapely, která však dnes (i přes svou originalitu) JEDE svoje nadnárodní hymny pro statisíce fanoušků a operuje v nejvyšších patrech rockového mainstreamu.


17.06.2013Diskuse (7)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

prasezlesa
30.06.2017 11:41

Tak už tak nějak znormálněla, takže už mi taky tak neleze krkem. Hele, tady můžeš na začátku slyšet Hommeho kytaru. Písnička je to samozřejmě blbá, ale v rámci žánru se to ještě dá. https://www.youtube.com/watch?v=Xn599R0ZBwg

 

Stray
30.06.2017 11:32

Já mám Lady Gaga docela rád :-), nemyslím hudebně, ale prostě...je to Italka, americká Italka a to se u mě počítá.

 

prasezlesa
30.06.2017 11:30

Tak že to bude lepší než ...Like Clockwork, to si moc neumím představit, to je prostě skvělá deska. Spíš to bude zase o něco jiné a teoreticky by to mohlo být hudebně ještě dospělejší, čímž by to mohlo být ještě dál než ...Like Clockwork.Od QOTSA se mi líbí všechna alba a poslouchám je furt dokola - s výjimkou jejich eponymního debutu, který rozhodně není špatnou deskou, ale zkrátka jsem se v tom nějak nenašel a kromě pár písniček mě to nebaví poslouchat. Co se týče dnešního rocku, tak už kromě QOTSA moc naděje nevidím. Populární jsou Arctic Monkeys a Kasabian, ale jde to nějak mimo mě. Arctic Monkeys je kapela, která není pomalu ani schopná zahrát sólo (frontman něco vypálí, ale jejich hlavní kytarista, to je tragéd). Líbila se mi od nich písnička Arabella, jakože celkem dost. Než jsem zjistil, že je to vykradená War Pigs od Black Sabbath. A Kasabian mě tak nějak nikdy ničím moc nezaujali. Ještě nejsou k zahození Black Keys, ale ti se zkazili kvůli tomu, že jim do toho začal fušovat Danger Mouse. Veškerá syrovost je pryč a jejich nové album Turn Blue zní prakticky jako každé jiné album, co Danger Mouse produkoval. Prostě popík. Pro mě ale v tom špatným slova smyslu.Takže zůstávají ty Královny... Zajímavý je, že k produkci Villains si Homme vybral chlápka, se kterým se setkal při spolupráci na skladbě té kreatury Lady Gaga (Homme jí tam nahrál nějaký kytary). A který má na svědomí taky tohle.https://www.youtube.com/watch?v=OPf0YbXqDm0Ale zatím zní Villains nadějně. Tak snad i dobře dopadnou.

 

Stray
30.06.2017 09:29

Villains od QOTSA je pro mne jasně nejočekávanější nová deska roku, pokud to bude ještě lepší než ...Like Clockwork, pak se neodvažuji o její skvělosti domýšlet. Poslední dobou objevuji ARCADE FIRE, jejich zatím poslední album Reflector je epesní bomba, novinka také jedna z nejočekávanějších. Vystřelit může ještě ledacos SATYRICON, PARADISE LOST, překvapit mohou pom letech EXTREME i TOOL, může se zjevit něco nového, dost nadějně vypadá první vlaštovka LEPROUS.

 

prasezlesa
29.06.2017 19:49

Jo, na Villains se už taky těším. Co jsem z toho alba zatím zaslechl, tak to zní velmi dobře.

 

Stray
15.06.2017 18:33

Znovu naprostá parádička. Novinka "Villains" koncem léta. Tahle kapela atakuje po roce 2000 absolutní top scény. Boogie jak se patří. https://www.youtube.com/watch?v=GvyNyFXHj4k

 

Zetro
09.07.2015 21:33

Like Clockwork má u mna po dlhsej dobe 80%.Predchadzajucu Era Vulgaris som na moje sklamanie nie uplne pochopil,resp. vsetkemu som tam nedokazal porozumiet ,hlavne po nahravkach Songs for the Deaf a Lullabies to Paralyze ktore som si dost oblubil a svojho casu casto pocuval....Like Clockowork je fajn pesnickove album a som rad ,ze zase mozem nieco od tejto kapely hodnotit velmi kladne a bez predsudkov :)