Tak tohle se opravdu povedlo. Pražským garage rockerům THE DRAIN vyšla letos u Election Records jejich druhá řadovka (u této značky jde však o jejich debut, neboť ten skutečný debut „Get Back To The Swamps, Death!“ jim vyšel už v roce 2010 u Drug Me Records), která má všechny předpoklady stát se v tuzemských končinách žhavým materiálem pro nadcházející období. Všechny příznivce pouliční a jiné frackovsky nasměrované hudby rozhodně nové skladby potěší.  Album „We, Love, We“ totiž nepostrádá garážovou syrovost, ani  mr Více

Je tomu už dvacet let, kdy masivní grundgeová tsunami doslova vymrštila kvanta nadějných spolků na rockové výsluní. Netrvalo zas tak dlouho a následovný odliv valnou většinu z nich spláchl zpět do moře zapomnění, dávajíce prostor novým trendovým vlnobitím. Američané PEARL JAM jsou jednou z mála kapel (ne-li vůbec jedinou), která přežila období své absolutní slávy a během dvou dekád si (i přes určité šedivější okamžiky kariéry) dokázala udržet pověst uctívané rockové ikony, jejíž desky jsou pořád s napětím očekávány. Nejinak tomu bylo Více

Asi nemusím rozsáhle popisovat, jak blbě si musí připadat recenzent/ hudební nadšenec, který na nahodilou informaci o vydání nějakého díla, odpoví kladně, jakože si recenzi na dotyčný matroš rád napíše, protože ho zkrátka zaujme promo popisek a dotyčnou kapelu nezná, těší se na nahrávku a ve výsledku zjistí, že se mu to vlastně nelíbí a to i přesto, že dotyčná kapela hraje jemu blízký styl hudby. Přesně to se stalo nyní. První možností je, že článek ani psát nezačne a nosič s omluvou vrátí, druhou je potom psaní recenze, v průběhu které Více

Pojem death metal má v současné době daleko širší význam než před pětadvaceti lety, kdy ho, za podpory silných hudebních vydavatelství, začala praktikovat celá řada především amerických spolků. Z dnešního pohledu je potěšitelné, že valná většina původních průkopníků tohoto žánru, pokud se jim tedy do cesty přímo nepostavil nevybíravý osud každého smrtelníka, je neustále muzikantsky aktivní a chrlí pro své fanoušky další a další desky. Newyorští IMMOLATION, se svými pětadvaceti křížky na krku, určitě takovými pionýry jsou. Kvarteto je do Více

Zkušení Jižané KYLESA dnes směřují k většímu zpřístupnění vlastní tvorby, ostatně, stejně jako se tomu děje u všech kapel, u kterých postupem doby dochází k rozšiřování fanouškovské základny. Jejich kroky jsou však znatelně pomalejší a rozvážnější než tomu bylo v některých jiných případech. Postupné odbourávání právě divočejších (a k hardcore inklinujících) prvků na úkor rozvážnějších (mnohdy až psychedelických) momentů, je totiž již pár sezón zřejmou trasou KYLESA. Vývojová linie jejich tvorby je však v průběhu celých dva Více

Americké trio TOXIC HOLOCAUST, vedené blonďatým lídrem Joelem Grindem, se letos dostalo do širšího zorného pole všech sběratelů retro metalové hudby. Vzhledem k tomu, že soubor už funguje nějaký ten rok a nová deska rozhodně není jejich debutem, stalo se tak rozhodně déle, než by to u kapely uctívající stará pravidla žánru thrash, bylo obvyklé. Zejména v současné době, která je tomuto směru velmi pozitivně nakloněna. Kapela z Oregonu má na svém kontě již pět řadovek (včetně novinky „Chemistry Of Consciousness“) a navíc nějaká Více

Vlastně lze prostřednictvím vašeho vztahu k současné tvorbě kapel typu DEICIDE ledacos určit. Tak třeba jakou cestu při hledání oblíbené metalové hudby volíte? Jestli platíte za hledače nebo zdali jste tradicionalistou? Zdali si potrpíte na originalitě poslouchaného, nebo zdali vám stačí poslouchat kvalitu, ovšem kvalitu, která je tak nějak kompatibilní s hlavním pelotonem daného žánru? A v neposlední řadě, jestli vám jde víc o technickou vyspělost a profesionalitu, nebo zdali upřednostňujete spíše onen obtížně popsatelný wauu efekt, Více

Po zhruba devítileté pauze vyšlo těmto legendám progresivního metalu konečně zbrusu nové album. Kapela, co má za sebou již tři dekády existence, je dnes poskládaná z hráčů osvědčených jmen, ale jinak se stále shlukuje okolo osoby Jimyho Matheose, lídra, vrchního skladatele, kytaristy a již jediného původního člena. Znovu tedy nechybí služebně druhý nejstarší borec, zpěvák Ray Alder, který je zde zabydlen již od roku 1988 a tudíž je zřejmé, že nazpíval všechny zásadní nahrávky. Alder sice mnohokrát v průběhu právě uplynulé desetiletky, Více

Export muziky ze vzdáleného Islandu určitě není nějakou samozřejmou záležitostí. Ostrov gejzírů, jehož plocha je asi o 30% větší než rozloha celé České republiky a naopak jeho populace je pod úrovní aktuálního počtu obyvatel třeba takového Brna, disponuje několika hudebními tělesy, které sklízí nemalé úspěchy i na celosvětovém kolbišti. Ba co více, většina z nich dokázala do své žánrové škatulky napasovat i svěží prvky a hudební vazby odkazující právě na kulturu této jistě pozoruhodné země. Nelze nezmínit absolutně stylově nesvázanou divoženku Björ Více

Říká se do třetice všeho dobrého, což by se také dalo použít na snahu těchto holandských smrtonošů, dostat se po jejich comebacku opět do tempa a nahrát konečně materiál, který by snesl srovnání s jejich první, více než dvacet let starou epochou. Přestože před čtyřmi lety jejich první návratové album „Resurrection Macabre“ ctilo veškerá pravidla death metalového pojetí z počátku devadesátých let, neřekl bych, že byl do jeho drážek vetknut až tak silný vzorek hudby, jaký by dobře reprezentoval význačné jméno této druhdy velmi uznávané Více