Last Hardrock Outsider

KREATOR - Renewal

Co říci o tak zvláštním a neočekávaném albu jako je „Renewal“? Co říct o albu, které stále považuji za jeden z vůbec nejodvážnějších kroků na poli thrashmetalové hudby? Experimentální výlet německých KREATOR proplouvá skrze dvě dekády vlastní existence nepošpiněn, právě naopak, coby absolutně nepochopené dílo v době svého vzniku s věkem jen a pouze roste, neroste však až nyní, roste už víc jak dvacet let, pozvolna, lineárně, ale nezatíženo spěchem doby, prostě jen roste. Jako obsahově podnětné umělecké dílo při kontaktu s nímž je všechno nepodstatné. Nikdy v životě nezapomenu na ten neskutečný moment rozčarování, když jsem jej jako velký fanoušek kapely poprvé ve svých sedmnácti slyšel a byl kontaktován s Milleho novou hlasovou polohou, nikdy nezapomenu na ten podzimní večer roku 1992, kdy jsem si řekl ono pouhé, avšak v době vyřčení hrozně zásadní - „všechno je totálně v prdeli, proboha, tohle je vám takovej průser“, dnes už totiž vím, že není, právě naopak, prostřednictvím „Renewal“ se KREATOR vydali na osmiletou cestu poznání. Beru to tak, že si prostřednictvím své hudby dělali, přesně to co chtěli, zkoušeli nové styly, nové cesty a možnosti sebevyjádření, stále si tak nějak na oko udržujíc kontakt s metalovou scénou, ze které vzešli. Vždyť na prvních pěti albech definovali prakticky vše zásadní, co evropská thrashová scéna do dnes bere. A proto také platí „Renewal“ z dnešního pohledu za velmi neobyčejné album, jenž si postupně získávalo natrvalo mé sympatie, ale i sympatie fanoušků tvrdé hudby a to svojí jinakostí a nebojácným přístupem. Vzniklo zkraje roku 1992 ve floridském Morrisoundu pod dohledem Toma Morrise a je poslední řadovkou KREATOR, kterou v srpnu téhož roku vydalo krachující Noise Records.

 

Sestava byla sice shodná jako u předchozího, všeobecně uznávaného alba „Coma Of Souls“, což ovšem vůbec nezaručovalo shodu i v momentech skladatelských, stylových a po všedně hudebních. Zjednodušení skladbových struktur, příklon k atmosféře, někdy až snovým, takřka halucinačním plochám ovlivněným legendárními PINK FLOYD, ale i lehce industriální sound, to vše byly nové vlastnosti, které KREATOR nově charakterizovaly a rvaly nejpopulárnější německou metalovou kapelu ze chřtánu thrashe. Nastal čas, kdy úspěšné kapely minulosti prostě začaly mít odvahu zkoušet neprobádané a z vysoka kašlat na to, co již měli za sebou. Což o to, to je pro všechny umělce vždycky kladné, nestarat se o svá hotová díla a tvořit stále něco nového. Od úvodu „Winter Martyrium“ mi bylo jasné k jak velké změně zde došlo, KREATOR prostě netoužili po pohodlnosti, právě naopak, ovlivněni MINISTRY, KILLING JOKE a mnohými dalšími, se vydali objevovat temná hájemství jiných sfér rockové popřípadě metalové hudby. Vždy se jednalo o spojení metalu a vlivů stojících vně tento hudební styl, zde to byli až dark-rockové plochy a industriální prvky, které obohacovaly onu méně agresivní souhru tvořící zdejší skladby.


 

Úvodní „Winter Martyrium“ na mne při prvním poslechu a při srovnání se starší tvorbou dělala až moc punkový dojem. Ano, je v ní jisté zjednodušení, Milleho hlas je rovněž udržován v civilní řvavé, ne však až tak bestiální poloze a celkově se skladba tak nějak protluče úvodem alba, aby získala svou roli strohého a nanejvýš surového bilboadu hlásajícího – „bacha, zde přichází změny“. Titulní „Renewal“ zmiňuje stále aktuální téma post-moderního člověka a jeho role ve světě ovládaném korporacemi/ silnými společnostmi, svět přítomnosti, kde je jedinec a jeho mysl stále atakován obrovským množstvím pro něho naprosto zbytečných informací. Milleho hlas je agresivní, ale přeci jen ztratil hodně ze svého thrashového šílenství, dnes již vím, že tomu tak Petrozza v době této pravdivé obnovy chtěl. Halucinační hymnus „Reflection“ patří k naprostým vrcholům, zkreslené kytary z úvodního vybrnkávání přechází v jednoduchý riff, bicí mají zvuk jako kovárenského náčiní a atmosféra se blíží noční procházce po nějakých nepříliš vytížených provozech těžkého strojírenství a Milleho hlas, který je zde prohnán efektem, tady mnohdy upomene na zlého zrzouna Davea Mustainea z MEGADETH. Zdejší kytarová sóla od šikovného Franka Blackfirea jsou sice trochu úspornější než v minulosti, ale ve své podobě naprosto mistrovská a do skladeb se plně hodí a posilují jejich atmosféru.

 

 

Hypnotická mantra „Karmic Wheel“ upoutá svou výpravností, dramatickým Milleho přednesem a prapodivnou atmosférou. Song se zabývá osudem Roberta Budda Dwyera, kontroverzního republikánského politika z Pensylvánie, jenž spáchal v osmdesátých letech veřejnou sebevraždu. Prostřednictvím „Brainseed“ zas byli KREATOR o trochu blíže industriální a nezávislé scéně, takže došlo na strojové tempo, údernost a kovově chladné zvuky. Šlapající „Zero To None“ s velmi povědomým Milleho frázováním byla možná skladbou, která nejvíce upomínala na minulost, šlo o poměrně komplexní a pro mnohé velmi oblíbený song, který  dokázal zprostředkovat fanouškům KREATOR jakési přemostění mezi oslavovanou minulostí a zajímavou budoucností, do které mnozí hleděli stále s určitými obavami. Stále čerstvé proměny a emocemi obestřené události ve střední Evropě (a to zejména v oblastech východoněmeckých) reflektuje „Europe After The Rain“ a Mille Petrozza, jako člověk zajímající se o politické dění, nemohl zůstat úplně nečinný. Atmosférický úvod předznamenává „Depression Unrest“, aby strojové riffy dodaly závěrečné skladbě zcela jiný ráz, za mne se jedná o vynikající záležitost, stejně jako celé tohle bizarní album, které s odstupem doby hodnotím velmi kladně, ačkoliv jsem jej v době vydání nepochopil. Dnes jej řadím mezi pět nejsilnějších alb těchto Němců, protože prostě je výrazným a osobitým pomníkem své doby, kdy se nesnažilo jen bezmyšlenkovitě naplnit očekávání fanoušků, vložená na bedra této stále ještě mladé kapely. „Renewal“ je prostě přesně tím dílem, které se řídí výhradně uměleckými ambicemi a proto si jej cením.


15.02.2015Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Demonick19.02.2015 16:39

9.5/10

 

Carloss
17.02.2015 15:24

Jo,tak v té době jsem koukal maximálně tak na pořad kuřátka v televizi :D,ale jinak když sem slyšel poprvé tohle album,tak sem si říkal co to je,poprvý sem to vypnul hned co sem slyšel zpěv.Ale je to pecka a z odstupem času tomu člověk přijde na chuť.

 

DarthArt
15.02.2015 11:45

Ve své době snad nebylo fanouška Kreator, který by nebyl z Renewal zklamaný až nasraný, protože se očekávalo pokračování dokonalé desky Coma of Souls. Stejně na tom ve své době byly očekávané a "tak nějak" přijaté desky Slayer (Divine), Sepultury (Chaos) a konceckonců za pár lety i Metalliky (Load). Ze všech čtyřech si změnami nejvíce pomohla Sepultura, nejméně pochopené a zároveň nejvalitnější dílo ale vyvrhli Kreator, ke kterému jsem se já stejně jako Stray a asi i spousta dalších propracovával postupně, abych po nějaké době již pevně věděl, že z Porúří (pokud tam tehdy ještě Kreatoři bydleli:) přišla jedna ze zásadních desek evropského metalu. Hned na úvod začne ve Winter Martyrium (jedna z nejlepších skladeb vůbec!) mlátit železná kovadlina do obnaženého mozku, aby ji doprovázel Milleův řev v takové intenzitě, že doslova praskají cévky na spáncích. Spojnice k Renewal a další plochy v různých částech alba skutečně připomínají jakési podivné spojení mystiky Pink Floyd s hnusným post-moderním světem plným svinstva, podrazů a jedovatého deště. Celé album je nesmírně depresivní, ale působí strašlivě přesvědčivě a i když je na poměry Kreator i celého stylu poměrně ojedinělým úkazem (klasičtí industrialisté jsou přece jen někde jinde), je jakoby stylotvorným majákem, který ovšem zůstane vlastně nenásledován a září na oblohu zasaženou světelným smogem z porúrské aglomerace jako varovný a hrozící prst. Vše pak doráží hrubý a děsivý obal, který si přesně sedl tam, odkud vyšla hudba. ------ Nečekané a nenapodobitelné album, které Kreator už nikdy nezopakovali, ale kterým dosáhli vrcholu nejen svého, ale celé jedné metalové generace hledající jak přežít na rozcestí mezi analogovým a digitálním světem krátce před koncem tisíciletí.