Skandinávci, konkrétně tedy zejména sebevědomím překypující Švédové, měli vždy patent nejen na metalovou tvorbu, ale rovněž i na kvalitní porci řízného garážového rock´n´rollu, který se zde ujal již v průběhu žánrově různorodých devadesátých let. S touto poměrně mladou dirty rockovou kapelou, která si zvolila vcelku přímočarý (ne však vůbec špatný) název SISTER, a která vyznává mně dosti povědomou hudební řeč, si však stále nejsem úplně jistý. Hlavně tedy s tím, zdali se dočkáme v průběhu jejich budoucí hudební pouti něčeho nadp Více

Floridská power metalová stálice ICED EARTH zřejmě po desetiletém období tápání chytila druhý dech. Sice mají tito siláci stále daleko do formy svých nejlepších řadovek z devadesátých let, ale pořád mi nový materiál přijde o něco lepší než ten, kterým se kapela vykazovala nedávno, kupříkladu v době, kdy se do jejich řad koncem minulé dekády vrátil  pln nadějí jejich staronový zpěvák Matt Barlow. Dnes už víme, jak to všechno dopadlo. Pár let už je všechno úplně jinak. Je však dobré vědět, že to co u Schafferovských přetrvalo je zápal po dalš Více

Belgičtí DAGGERS jsou jako zástupci surového metalového undergroundu v této době patrně ve svém živlu. Hranice mezi „koníčkáři“ a těmi viditelnějšími, kteří nesou na trh skutečnou kvalitu, podchycenou oficiálním hudebním průmyslem, se jaksi v posledních letech čím dál více stíraj. Ne však  na tomto místě, u mého psacího stolu. Jejich hudba stojí kdesi na blátivé hranici mezi neurvalým evropským hardcorem (s trochou nadsázky lze říci, že jsou jedněmi z potencionálních následovníků REFUSED, i když spíše jen členy jedné z větví, která vyrašila z jejich Více

Kanada je určitě jednou z nejzajímavějších destinací na mapě světové hudební scény. Místní klima značně podněcuje muzikantskou osvícenost a kapel se svérázným rukopisem se v zemi javorového listu rodí skutečně dostatek. Tímto nechci říci, že všechno na co kanadský muzikant sáhne skončí neslýchanou senzací, ale na druhou stranu mám problém vzpomenout si na jednu vyloženě průšvihovou výjimku(pokud tedy nepočítám Justina Biebera), která by potvrdila ono výše vyslovené pravidlo. Na konci loňského roku vyrukovali se svojí čtvrtou řadovkou i progresivní metal Více

Dokud mi na mozku sedí prapodivný černý brouk a zájem o podobný druh metalové hudby stále trvá, nevidím důvod v nastoleném nepokračovat a učinit ve vší přirozenosti z právě uplynulého týdne na těchto stránkách jakýsi „Týden black metalu“. Dvojice Jihoameričanů sídlících již patnáct let na západě Spojených států, konkrétně tedy v Seattlu, vydala na podzim již svou šestou řadovku. Jejich poměrně tradiční severský black metal prezentovaný na novince „Obscure Verses For The Multiverse“ má všechny předpoklady zaujmout příznivce tohoto žánru a zařadi Více

Vlastně musím přiznat, že si zrovna teď vyloženě užívám svoje black metalu hodně nakloněné období. Díky čemuž by se dalo doplnit, že jsem v sobě znovu probudil nemalý zájem a nadšení pro metalovou hudbu obecně. Nemyslím takové to setrvalé nadšení posledních let, ale nadšení ještě o něco větší. Snad jen pětiletka z přelomu osmdesátých a devadesátých let (1988-1993), kdy jsem se o metalovou hudbu začal zajímat, zůstane v tomto ohledu navždy nepřekonána. Jak jinak to tedy nazvat, když už si člověk (tímto dříve nezasažený) zpětně shání alba tř Více

V souvislosti s projekty jako ADRENALINE MOB sám velmi nerad užívám přívlastku „supergroup“, byť je jasné, že kapelu tvoří několik muzikantů, kteří se již v minulosti na scéně objevili a sice v řadách poměrně úspěšných kapel. Album „Men Of Honour“ je teprve druhou řadovkou tohoto projektu, jinak vedeného především vokalistou prog-metalových SYMPHONY X Russellem Allenem. Jejich hudba je však od jeho hlavního působiště velmi vzdálena. Nečekejte žádné kytarové kejkle ani hradby kláves, nečekejte nic co by budilo dojem podobně umělecky vystavěné Více

Straight edge přísňák Dave Peters po delší pauze uvedl opět do chodu svoji mašinu jménem THROWDOWN, která spolu s obnovením činnosti přináší na trh i své nové album - „Intolerance“. Nahrávka přichází po dlouhých pěti letech od svého předchůdce a z tohoto pohledu není ani moc překvapivé, že zní tak, jak zní, a sice jako klasický comeback. Kapela se nepouští do žádných experimentů či nepředložeností a hraje pěkně na jistotu přesně to, čím se proslavila. Stejně jako na starších deskách do nás hustí tvrdé a ostré groove riffy, které podporuje Více

Famózní americký kytarista Jake E. Lee vešel ve známost zejména v období let 1983 až 1987, kdy svou jiskrnou hrou obohatil tehdejší sólovou tvorbu OZZY OSBOURNEa (hrál na skvělých albech „Bark At The Moon“ a „The Ultimate Sin“). Během těchto let stál neoprávněně tak trochu ve stínu svého předchůdce u Madmanova bandu - tragicky zesnulého kytaristy Randyho Rhoadse a posléze vlastně i svého nástupce, tehdy mladičkého Zakka Wyldea. Na počátku devadesátých let se vykázal rovněž svým vlastním, znamenitým hardrockovým bandem - BADLANDS Více

Nutno přiznat, že tahle řecká thrash metalová úderka to ve své obyčejnosti dotáhla v posledních letech vcelku daleko. Až se tomu opravdu divím. Jasně, SUICIDAL ANGELS jsou nyní mediálně poměrně upřednostňovanou partou, za což zjevně může mimo aktivního přístupu samotné kapely ke koncertním štacím i smlouva s velkým německým vydavatelstvím, jenže tvářit se, že v jejich případě jde o něco super, by bylo hodně mimo mísu. Sebevražední andělé totiž zastupují přesně tu podobu letitého žánru, která posluchači nenabízí zkrátka nic víc než Více