Nějak nám letos tenhle dědek se zálibou v gore prasárničkách zdivočel, není liž pravda? Nové album legendární americké death metalové smečky opravdu nemohlo mít drtivější nástup, než zde představuje jeho první skladba, hnilobná morda - „Savagery“. Tohle je opravdový old-school death metal v jeho nejryzejším provedení. Přesně takhle si představuji pravý death metal, ať se píše letopočet jakýkoliv. Obdivuhodná je koncentrace energie, jakou tahle letitá formace dokázala v sobě v posledních několika málo letech znovu nalézt. Tři sezóny a tři kvalitní řadov Více

Na počátku devadesátých let ležela americká hair metalová formace WINGER mnohým tvrďákům v žaludku. Historka, kdy se členové skupiny METALLICA baví v průběhu nahrávání svého Černého alba vrháním nožů na dveře, kde byl zavěšen plakát frontmana Kipa Wingera, což bylo vidět v jednom z videí, je ještě dnes dobře známá. Tehdy to úspěšný muzikant komentoval lakonickým způsobem - „kluci měli asi nějaký potlačovaný sexuální problém“. Přestože se v případě WINGER jednalo o vynikající muzikanty a naprosté profesionály, mám za t Více

Někdejší frontman hair-metalových SKID ROW už nějaký ten rok funguje na sólové dráze a jeho poslední alba svědčila o dobré pohodě, což novinka „Give´Em Hell“ rovněž stvrzuje. Kanadský nespoutanec před více než dvaceti lety poutal nemalou pozornost fanynek, nejen díky svému atraktivnímu zjevu, ale rovněž díky svému neobyčejnému pěveckému projevu, kterým vlastně tvorbu jeho někdejší kapely, se kterou na přelomu osmdesátých a devadesátých let prodal několik milionů nosičů, hlasově táhnul. Po období stagnace (1996-2006), kdy svůj čas vyplňoval nejen účink Více

Přestože němečtí EDGUY mají na svém kontě hezkou řádku alb a workoholický šílenec Tobias Sammet se je snaží tlačit jak jen to jde, jejich hudbě jsem doposud na chuť nepřišel. Přitom jde o vcelku dobře poslouchatelný, germánský power metal melodického střihu. Jasně, každé album EDGUY je v detailech trochu jiné, přičemž mi čím dál více přijde, že se falcký generalisimus snaží záměrně přibližovat americkým břehům a tamějšímu AOR, rádiovému pojetí rocku, a naopak se vzdalovat urputné německé metalové fazóně. Všechno tohle novinka „Space Police: Defend Více

Čtyři roky po skonu Ronnieho Jamese Dia vychází tributní album, připomínající tohoto mimořádného zpěváka. Projektu se účastní celá řada věhlasných jmen scény, neboť je jasné, že odkaz jeho tvorby zasáhl několik generací silou nezanedbatelnou a bude s armádou heavy metalových příznivců žít dál. Skladeb z repertoáru kapel RAINBOW, BLACK SABBATH a DIO, kde malý čaroděj pěl, se zde zhostily taková jména jako ANTHRAX, MOTÖRHEAD, Rob Halford, Doro Pesch a nebo dokonce METALLICA, která zde v závěru vystřihla velmi zdařilé devítiminutové medley Více

Ano, už je to tak – TRIPTYKON jsou novou dlouhodobou kapitolou v hudební pouti Thomase Gabriela Fischera. Nejde o žádnou sezónní záležitost nebo snad letmý projekt, který by pouze vyplňoval volný čas tomuto umělci, jenž si udržuje na scéně už hodně dlouhou dobu doslova kultovní status. Ten, poté co se v roce 2008 nepohodl se svým kumpánem Martinem Ericem Ainem, definitivně uzavřel kapitolu zvanou CELTIC FROST, nicméně hudba, kterou dnes tvoří, by klidně mohla vyjít pod značkou téhle legendární švýcarské smečky, jež položila v prvé půli osmdesátých let zákl Více

Letošní jaro přeje hlavně albům těch kytaristů, kteří některou část své úspěšné kariéry spojili s legendou jménem OZZY OSBOURNE. Po sympatickém bezejmenném debutu nového projektu Jakea E.Leeho RED DRAGON CARTEL a také další řadovce BLACK LABEL SOCIETY Zakka Wyldea, dostáváme první sólové album Guse G., řeckého kytaristy, který působil léta v power metalové formaci FIREWIND, aby byl posléze přítomen u posledního Madmanova díla a stejně tak se nechal zlákat na jeho koncertní štace. Bez uzardění můžu s čistým svědomím říci, že právě album „I Am The Fire“ od po Více

Finští mladíci, podporovaní silnou vydavatelskou společností Nuclear Blast, do toho jdou na své druhé řadovce pořádně zostra. Měli by si však při celém tom svém zápalu uvědomit jednu věc. Pokud jejich záliba v ortodoxním thrash metalu, přesně takovém jaký dnes předvádějí, setrvá i nadále, mají šanci stát se maximálně tak jednou z řady solidních žánrovek. Při faktu, že zorné pole posluchačů je každých pět let zaměřeno na zcela jinou odnož tvrdé hudby, přiznejme si otevřeně, vidina LOST SOCIETY na úspěšné fungování, třeba v úseku deseti let dopředu, je (i Více

Hudebními kritiky uznávaný, mnohými posluchači uctívaný, celou řadou konzervativců však naopak poměrně ignorovaný. Beck Hansen je vlastně dalším takovým hudebním chameleonem přelomu století, u kterého málokdo odhadne směr jeho příští tvorby. Na scéně působí již něco přes dvacet let a za tu dobu tvoří jeho portfolio hned dvanáct řadových desek, mimochodem ve valné většině dost úspěšných. Pro to, aby jste jej přijali za svého a jeho hudba vás (jak se tak říká) vtáhla, musíte být nejen nalazení na určitou vlnovou délku, ale rovněž musíte oplývat otevřeným p Více

Hlavní zjištění - čtvrté a dosud poslední album newyorských indie-rockerů YEAH YEAH YEAHS neplatí za tak sebestřednou popinu, jakou představovala předešlá bohorovná nahrávka „It´s Blitz“, která všechny překvapila dosti odlehčenou (až téměř „disco“) formou a celkovou posluchačskou nenáročností. Někteří z té úmyslné povrchnosti byli nadšeni, jiní právě úplně naopak. Zatímco minulý počin vymetal taneční parkety a jeho singly dobývaly v anglo-americkém světě nejrůznější charts, jde právě loňská nahrávka „Mosquito“ na věc trochu z jiné strany. Nelze říci, že by Více