Last Hardrock Outsider

GUS G. - I Am The Fire

Letošní jaro přeje hlavně albům těch kytaristů, kteří některou část své úspěšné kariéry spojili s legendou jménem OZZY OSBOURNE. Po sympatickém bezejmenném debutu nového projektu Jakea E.Leeho RED DRAGON CARTEL a také další řadovce BLACK LABEL SOCIETY Zakka Wyldea, dostáváme první sólové album Guse G., řeckého kytaristy, který působil léta v power metalové formaci FIREWIND, aby byl posléze přítomen u posledního Madmanova díla a stejně tak se nechal zlákat na jeho koncertní štace. Bez uzardění můžu s čistým svědomím říci, že právě album „I Am The Fire“ od posledně jmenovaného, nejmladšího borce, na mne působí nejlépe. Řecký střelec zde odložil své evropské speed/power metalové pojetí z časů FIREWIND a počal se inspirovat zejména u stylu oblíbeného u všech úspěšných – tedy u kalifornské Hard´N´Heavy scény, která zažívala největší úspěchy v osmdesátých letech, a jejíž směr se dnes souhrnně nazývá hair metal. Jenže nic není tak jednoduché, jak se může z popisu výše zdát. Gusovi se totiž podařilo do alba dostat mnoho zajímavých momentů, beroucích rovněž indicie z příbuzného teritoria amerického rocku a metalu.


 

Desku tvoří hned dvanáct skladeb, z nichž hned čtyři nazpíval švédský pěvec Mats Levén, dnes známý z formace CANDLEMASS. Myslím, že právě Matsův hlas dodal skladbám na pořádné šťávě a živosti, tedy popřel tvrzení, že zpěvák působící jinak v doom metalové kapele, bude za všech okolností toporný a vážný. Songy jako hned úvodní dvojice „My Will Be Done“ a „Blame It On Me“ jsou vynikající ukázkou melodického zaoceánského párty rocku a mají všechny parametry potřebné pro hitové vypalovačky. Toto lze říci i o následující titulní skladbě, která ještě trochu přitlačí na ostrosti. Skvělých položek je zde opravdu nemálo, což za krátko zjišťuji. Hluchá místa by se zde jen těžko hledala. Prog-rockery určitě zaujmou hned dvě instrumentálky, které patří na desce k tomu vůbec nejtvrdšímu – ať už jde o „Vengeance“, kde Gusovu bleskovému kouzlení asistuje na baskytaru Dave Ellefson (MEGADETH), nebo o razantní „Terrified“, která je nahraná za účasti Billyho Sheehana (MR.BIG). V obou případech  jde o parádní bublavé metalové jízdy. Gusova kytara je na albu vyloženě ozdobou každé ze skladeb, ovšem neusurpuje si v nich nadměrný prostor, naopak zachovává jim písňový ráz. Všechny songy nepostrádají současný feeling a jsou velmi dobře poslouchatelné.

 

Moc se mi líbí (tak trochu osbourneovská) balada „Just Can´t Let Go“, u které se za mikrofonem objevuje Jacob Bunton, parádní prácička, která jakoby vypadla ze zlatých časů kapel typu WARRANT nebo FIREHOUSE. Vrcholem veškerého Gusova snažení nahrát svěží, chytlavou, hardrockovou desku amerického střihu je však song „Redemption“, který zde naprosto znamenitě nazpíval Michael Starr, frontman kontroverzních recesistů STEEL PANTHER. Zaujmou i další z pomalejších věcí jako „Long Way Down“, kterou odzpívala Alicia Ridriguez a nebo „Dreamkeeper“, do níž svůj sytý hlas propůjčil Tom Englund ze švédské kapely EVERGREY. Zkrátka bych to celé shrnul asi takto. Gus G. nahrál velmi pestrou (ne však rozháranou), moderní a chytlavou hard rockovou desku, kde je virtuozita i chytlavost zastoupena ve velmi vyváženém poměru a vše dokonale pasuje a baví.


14.04.2014Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Kropis15.02.2016 19:06

Výběr zpěváků jako obvykle u těchto typů desek dokonale kurví zážitek. Mats Leven skvěle, vše ostatní téměř neposlouchatelné, prakticky se dá říct, že ta kráva v půlce rozjebe celou desku způsobem, že ji nezvládnu na jeden zátah doposlouchat.