Last Hardrock Outsider

KREATOR - Pleasure To Kill

V roce 1986 byli KREATOR stejně jako SODOM a DESTRUCTION ještě trojčlennou formací (druhý kytarista Jurgen „Tritze“ Trzebiatowski přišel až po nahrávání zmíněného alba), ale že by to bylo nějakým způsobem poznat, se vůbec říct nedá. Kromě nenávistně řvoucího kytaristy Milleho Petrozzy, kterému bylo v době vydání „Pleasure To Kill“ necelých dvacet, v kapele působil ještě stejně starý „druhý šéf“ Jurgen Reil, už tehdy hrdě používající přízvisko „Ventor“, který kromě obstojného ovládání bicí artilérie také trápil v několika skladbách svoje nemocné hlasivky, od čehož v budoucnu upustil. Třetím do party byl baskytarista Rob Fioretti, který to coby původní člen u KREATOR vydržel deset let, tedy až do roku 1993, tudíž byl u všech zásadních alb jejich ortodoxně thrashového období a ještě si stačil na albu „Renewal“ zaexperimentovat. Teď se však vraťme o pár let do historie, protože album s názvem „Pleasure To Kill“ je bráno jako bezpečně to nejděsivější, nejspontánnější a nejtvrdší, co kdy Petrozzova partička do světa vypustila. 


Když před námi velkolepé intro rozprostřelo pohled na zakrvavenou bitevní pláň plnou padlých středověkých válečníků a rudý soumrak, který zaplavil toto místo lidského utrpení, s sebou přinesl i hejna kroužících krkavců prahnoucích po čerstvém mase, snad každý fanoušek musel tušit, že zde přichází něco zcela výjimečného. Památný vpád do alba v podobě nespoutané smršti „Ripping Corpse“, začínající Milleho pověstným výkřikem, rozmetá na kusy zbytky přeživších a my jen s údivem pozorujeme kolik zápalu a energie v sobě tenkrát měla tato kohorta neotesaných germánských mladíčků. Následuje Ventorem vyřvávaná „Death Is Your Saviour“, jejíž varovný název nám oznamuje, že nás nečeká nic než nekonečná bolest a utrpení a tudíž smrt bude naším jediným spasitelem. Mladická naštvanost, rychlost, agrese, ale z dnešního pohledu i naivita, to vše jsou přívlastky této archaické nahrávky, která v Evropě vzedmula obrovskou vlnu zájmu o tento nový stylový fenomén metalového žánru.


 


Třetí a titulní song „Pleasure To Kill“ jakoby byl stěžejní hymnou tehdejších KREATOR. Skladba, která v sobě zhmotňuje to nejlepší, co tehdy mohla tato formace stále ještě začátečníků ze sebe vyždímat. Nevelká technická vyspělost byla zastoupena obdivuhodným zápalem pro věc. Následuje poměrně volnější „Riot Of Violence“, zpívaná opět bubeníkem Ventorem. Horrorová a válečnická náplň textů neminula ani následující kousky jako „The Pestilence“, „Carrion“ a „Command Of The Blade“, které jsou taktéž plné nenávisti a zvířecké agrese. Album zakončila „Under The Guillotine“, která patřila hodně dlouho a neodmyslitelně do živého setu kapely.


Z dnešního pohledu byla raná tvorba KREATOR opravdu velmi naivní, ale její vliv na pozdější generace je neoddiskutovatelný. Ve své době šlo o jedno z nejtvrdších a nejrychlejších alb, jaké kdy spatřilo světlo světa, o album, ke kterému se dnes hlásí desítky či stovky následovníků a které bylo u toho, když se metalová muzika začala rozvětvovat a posouvat k mnohem tvrdším extrémům. Jde o album, jenž položilo základy extrémnějším metalovým žánrům. Sami KREATOR jej však v budoucnosti mnohokrát překonali, stejně tak jako jejich následovníci, ale o to vůbec nejde – „Pleasure To Kill“ je prostě klasikou své doby, ke které je ozdravné se občas vrátit.


06.02.2015Diskuse (55)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos02.08.2017 13:47

Je to zvláštní :) Podobně jako kdyby SODOM nezahráli Agent Orange :) to by byla tragédie ale

 

Valič
01.08.2017 22:31

Zdenos: To, že ty koncerty postavili na materiálu z těch alb, které nazpíval Tucker, by mi ani tak nevadilo (Formulas... a Gateways... mám celkem rád), ale že z prvních čtyř alb nehrají vůbec nic, je vážně divné. Původně jsem si myslel, že to nějak souvisí s autorskými právy, ale u mnoha skladeb je Trey uveden jako autor hudby i textu, takže tam asi problém nebude.

 

zdenos01.08.2017 19:12

Illud jse zkoušel, a taky si mě nezískal :) Ten videoklip mi přišel hrozně vtipný, asi to v rámci country žádná sláva nebude. Ad Morbid angel: velmi zajímavý je, že teď MA s Tuckerem v setlistu totálně pohřbili ranou tvorbu. :)

 

Valič
01.08.2017 18:40

Zdenos: S tím srovnáním s Michalem Tučným přišel jako první Stray, ale myslím, že to tu Davidovu novou tvorbu charakterizuje naprosto přesně. Já proti country v podstatě nic nemám a třeba ten nový Nergalův projekt se mi i celkem líbí. Z toho Davidova videoklipu mám nicméně silně rozpačitý pocit, ale pokud ho tenhle styl hudby vážně baví, je to asi v pořádku. Jen ať už se proboha nevrací do Morbid Angel, jedno Illud Divinum Insanus bohatě stačilo. :-)

 

zdenos31.07.2017 15:51

poslední věta mě rozbila :) David Vincenta a jeho rozpoložení jsi vystihl skvěle

 

Valič
31.07.2017 09:45

Jestli někoho zajímá, jak ten zmíněný picture disc vypadá (podle mě nic moc), je k vidění v následujícím videu (kolem osmé minuty): https://www.youtube.com/watch?v=qUu5yb5Erwc&t=7s Kanál Heavy Metal Relics bych jinak doporučil všem vášnivým archeologům, kteří se zajímají o nejrůznější vykopávky z dob metalového pravěku. Mám ale pocit, že takových lidí sem moc nechodí, tady spíš člověk narazí na fanoušky Linkin Park, Rihanny a Davida Vincenta posedlého duchem Michala Tučného. :-)

 

DarthArt
27.07.2017 16:07

Teda, to celkem naštve... dobře, Gangland je celkem průměrná skladba, ale After The Attack je podle mě jedna z nejlepších věcí Kreator vůbec...

 

Valič
21.07.2017 08:05

Ještě upřesnění ke skladbě After The Attack. Poprvé vyšla už v roce 1987 jako bonus na vinylové verzi alba Pleasure To Kill. Zvláštní na tom je, že tento picture disc vyšel, čert ví proč, právě pod názvem uvedené skladby. https://www.metal-archives.com/albums/Kreator/After_the_Attack/418479 Kdysi jsem o tom něco četl, ale pak mi to úplně vypadlo z hlavy a vybavilo se mi to až po odeslání těch včerejších příspěvků. Asi už taky začínám mít sklerózu a to ještě nejsem ani zdaleka tak starý jako Maestro Petrozza. :-)

 

Valič
20.07.2017 21:05

Mě podobné kompilace moc nezajímají. Ve sbírce mám pouze dvě (obě vynikající). All Tomorrow´s Funerals od Autopsy, na které jsou shromážděny všechny studiové nahrávky, které nevyšly na jejich řadových deskách a Decade Infernus 1988-1998 od Acheron, což je výběr remasterovaných skladeb ze starších alb, která je dnes už celkem problém sehnat. Mimochodem, jejich poslední řadovka Kult des Hasses je opravdu výborná. https://www.youtube.com/watch?v=dIoQHF4YIC8

 

zdenos20.07.2017 20:45

ano, Past life trauma :) ta je rekapitulující tu ortodoxní tvář kapely. Zatímco Voices, je takovej výběr 90tek, s hity jako Phobia, nebo Lost :)