Když se řekne DARK (respektive DARK GAMBALLE), vybaví se mi vždycky i pojem „Darkness Actual“. Název fanzinu, který se vydrápal na světlo světa v Ústí nad Labem někdy krátce po revoluci a v době metalových periodik vyráběných pomocí lepidla, psacího stroje a xeroxu vyvrhoval ze severočeského chemického pekla pravidelné informace o zavedených i začínajících tuzemských thrash, death a black metalových smečkách. V pátém čísle tohoto důležitého metalového čtiva se objevil rozhovor s tehdy naprosto neznámou kapelou – vyškovskými DARK. Šéf Actualu Petr „Hrob Více

Mám za to, že se prostřednictvím alba „The Sin And The Sentence“ americkým TRIVIUM po mnoha letech konečně podařilo překročit svůj stín a zároveň sestavit obstojnou nahrávku, jejíž poslech v rámci možností baví a nepůsobí podezřele nebo až příliš naléhavě. Může za to samozřejmě míra nápaditosti, pročištěnější charakter skladeb, jejichž těžiště dnes více stojí na melodických zpěvavých linkách a celkové chytlavosti, ale neděje se tak na úkor vkusu. Hlavně první polovina materiálu se může pochlubit nemalou hitovostí a lídr, zpěvák a vynika Více

Vetknout památnou zkázu Lisabonu do konceptu metalového alba se jistě zdá jako úkol hodný zpracování, ale forma, jakou zvolili právě lisabonští rodáci MOONSPELL pro své dílo, mne nepřijde zrovna atraktivní. Vždyť kdo, kromě Portugalců samozřejmě, docení celý ten jakože dramatický koncept, nazpívaný navíc v mateřském jazyce, kde se skladby noří v tunách symfonického balastu, mnohohlasých chórech po vzoru THERION, a chybí jim písňová struktura s chytlavými nájezdy na refrén? Jakkoliv byly události z listopadu roku 1755, kdy čeli Více

Bylo to fajn, být v devadesátých letech fanouškem KRABATHOR. Tahle kapela byla v mnoha ohledech mimořádná – hrála vynikající muziku, na koncertech odváděla stoprocentní výkony a nikdy ji nebylo možno vidět jinak než v plném nasazení. Byla to taky naše první kapela, která se reálně dostala za hranice západní Evropy a stala se standardním článkem světové podzemní scény. Ve své nejlepší fázi jezdila turné i s úplnými špičkami žánru (třeba s CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION nebo VADER), se slavnými muzikanty různě ze světa se i přátelila a nám českým, m Více

V posledních letech rozjel Kanaďan Jeff Waters své aktivity do pořádných obrátek, neboť „For The Demented“ je již třetím albem od jeho ANNIHILATOR za velmi krátkou dobu, konkrétně za poslední čtyři roky. Určitě se tak neřídí moudrem ohledně kvality, jenž jde nahoru pouze za předpokladu snížení kvantity a sází nová alba v co nejkratším termínu mezi koncertními tour, tedy zjevně jak sám uzná za vhodné. Ačkoliv jde bezesporu o fenomenálního kytaristu, který si už na počátku své dráhy vytvořil specifický styl hry a jeho bleskurychlé vyhrávky a kejkle Více

Hudební představy Roberta Planta jsou dnes už dávno zcela odlišné od představy jeho původních fanoušků a fanoušků hard rocku a LED ZEPPELIN, přesto téměř sedmdesátiletý zpěvák stále dokazuje, že jeho cesta je poctivá, opravdová, a hlavně velmi zajímavá, protože přináší skladby neohlížející se na nějaké stylové zaškatulkování, nasávající ingredience z širokého pole etnické hudby, postupující stále vpřed nezatíženy nějakým předběžným očekáváním. Ačkoliv jsem se u této pěvecké legendy kdysi i já, v případě podobného odklonu od hard rocku, nemohl Více

Za projektem TRNY A ŽILETKY je možné najít trojici muzikantů, z nichž hned dva jsou nějakým způsobem spjatí s vyškovskými DARK GAMBALLE. Jde o jejich zpěváka vystupujícího dlouhodobě pod přezdívkou Desed, ale také o bývalého kytaristu Majkla. Na trojici skupinu ještě doplňuje bubeník Paull Black z JUMPING DRUMS. Debutové album má zjevně za úkol rozproudit emoce v srdcích většiny thrashmetalových příznivců. Materiál kolikrát působí hodně hrubiánsky a nasraně, ale tak trochu jiným způsobem, než tomu bylo u klasických představitelů žá Více

Němečtí PINK CREAM 69 pro mne představují už od začátku devadesátých let sázku na jistotu, protože jejich melodický hard rock kořeněný power metalovými prvky měl už tenkrát pořádný tah a svěžest. Kapela si sice v polovině devadesátých let prožila několikaleté krizové období, kdy na místo skladatelsky aktivního zpěváka Andiho Derise (jediného Andiho, jehož jméno se píše s měkkým „i“), který zběhnul k slavnějším HELLOWEEN, angažovala do svých řad v roce 1994 Američana Davida Readmana a spolu s ním se toužila vydat cestou grunge a Více

Stejně tak, jak byl pro pražské thrashery KRYPTOR úspěšný rok 1991, byl památný i ten další – 1992. Kapela nejenže chystala nové album a držela se na naprosté špici popularity (v lidové metalové anketě Černá vrána obsadila za rok 1991 třetí místo, o rok předtím byla dokonce druhá), její členové navíc přivedli k životu dva hudební projekty, které pak v čele s domovskou kapelou představili na velkém turné po republice. Ale všechno pěkně po pořádku!Boční projektyNěkdy v době propagace a koncertů k albu „Time 4 Crime“ se uvnitř KRYPTOR zrodil nenápadný proje Více

Nástup otevíráku Ony One Will Die donutí zpozornět – CANNIBAL CORPSE znějí podezřele thrashovitě. Což o to, sype a řeže to celkem slušně, řezníci skočí do alba rovnýma nohama a rozhodně se s ničím nepárají. Vlastně je to celkem sympatický, starosvětsky neurvalý nářez, říkáte si i během následující titulní hitovky Red Before Black, jejíž refrén chtě nechtě uvízne v hlavě. Tedy nic, s čím by měl mít letitý fanoušek nějak zásadní problém. A ono je zprvu zdánlivě opravdu vše v pořádku, veškeré výtky, které k Red Before Black mám, vyplavou na povrch kalného řečiště Více