Last Hardrock Outsider

MOONSPELL - 1755

Vetknout památnou zkázu Lisabonu do konceptu metalového alba se jistě zdá jako úkol hodný zpracování, ale forma, jakou zvolili právě lisabonští rodáci MOONSPELL pro své dílo, mne nepřijde zrovna atraktivní. Vždyť kdo, kromě Portugalců samozřejmě, docení celý ten jakože dramatický koncept, nazpívaný navíc v mateřském jazyce, kde se skladby noří v tunách symfonického balastu, mnohohlasých chórech po vzoru THERION, a chybí jim písňová struktura s chytlavými nájezdy na refrén? Jakkoliv byly události z listopadu roku 1755, kdy čelilo hlavní město Portugalského království masivní vlně zemětřesení, pro koncept velmi atraktivní látkou, celé album na mne působí jaksi těžce, odtažitě a bez potřebně magnetizujících ingrediencí, jakými kapela vládla v časech svých komerčně nejúspěšnějších děl. Lisabon byl tehdy zahlcen ohromujícím počtem požárů a město bylo krátce po zemětřesení ještě ke všemu doslova rozdrceno vlnami tsunami proudících od Atlantiku a následně měnící hladinu jindy klidné Rio Tejo ve zkázonosný živel, takže domy ve čtvrti Baixa padaly k zemi jakoby byly z karet. Kdy jindy se dalo říct, že hlubiny pekla ukázaly lidstvu svou pravou tvář, než právě v případě smetení starého Lisabonu z povrchu zemského?


 

Chápu, že využití rodného jazyka pro někoho značí touhu po setrvání na tradici a autentičnosti, jenže z mého pohledu je podstatná pro poslech především melodika a té se zde příliš neobjevuje, nebo je uzpůsobena naturelu právě národa z jihozápadní Evropy. Výsledek tak z mého pohledu nepůsobí zas až tak atraktivně a vnímám jej jako méně přesvědčivý než u těch alb MOONSPELL, které mají spíše přímočařejší a chytlavější charakter. I takového „Nostradama“ ostatně považuji za jedno z nejnudnějších alb JUDAS PRIEST a novinka „1755“ od MOONSPELL mne v mnohém svým naturelem právě tohle dílo britských legend připomíná. Velmi úspěšné a oblíbené album „Extinct“ se tedy dočkalo následovníka, který charakterizuje hudbu Vlkodlaků ze zcela opačné perspektivy, jakoby se kapela toužila vykreslit v trochu umělečtějším rozpoložení. Ve hře je samozřejmě také názor s potřebou návratu ke kořenům, až někam do první půle let devadesátých, kdy ve svých začátcích MOONSPELL rovněž preferovali domácí jazyk a nějaké ty folklórní prvky odpovídající více jejich kultuře.

 

Asi by bylo zbytečné potvrzovat, že patřím k příznivcům spíše formy, jakou vešel ve známost právě albový předchůdce „Extinct“, takže na novince hodnotím kladně pouze nápad s konceptem, snahu o to udělat něco trochu jiného, ale ve výsledku mne celá tahle záležitost poslouchat nebaví a nepovažuji ji za nějak převratnou, ani v rámci diskografie MOONSPELL, ani co se týče srovnání s aktuálním pojetím hudby jejich stylových souputníků a generačních parťáků. Když Fernando Ribeiro do vln masivních smyčců cosi portugalsky vyřvává a ještě jej podporuje stohlavý, nábožensky působící chór, není to zrovna to pravé, co od této kapely chci slyšet, ostatně podobný způsob prezentace jsem nežral ani Brazilci Maxi Cavalerovi. Takže volání dálek, exotiky, tragických historických událostí, to vše sice u někoho může v teple bezpečného obydlí vzbudit pocity emocionálního dusna a smrtelného nebezpečí, protože je zde všechno zabaleno do jednoho tzv.dramatického paklíku, já však říkám tomuto typu skladeb - NE!


20.11.2017Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Carloss
23.11.2017 10:09

Některé písně špatné nejsou,ale jako celek je to takové nevýrazné.Ale viděl bych to tak na 65%.

 

Valič
21.11.2017 09:35

80% Pokud od desky někdo čekal Extinct Part II, musí být zákonitě dost zklamaný, ale jako koncepční album, které klade důraz především na emoce, atmosféru a texty, novinka nedopadla zase až tak špatně, jak by se podle různých komentářů na internetu mohlo zdát. Je ovšem pravda, že k nejlepším nahrávkám kapely asi patřit nebude. Mě osobně nedostatek chytlavých refrénů, líbivých melodií a čistých vokálů zase až tak nevadí, ale určitě bych uvítal větší různorodost skladeb.

 

zdenos20.11.2017 19:04

Lisabonská bída letos :)

 

vatutinwot20.11.2017 09:58

Ajta krajta --- trochu bych řekl, že mi to připadá jakoby zde některé recenze psal Nesmrtelný strejda ... prostě NE je ANO ... ANO je NE ... humorná kauzy Medusa i 1755 jsou toho příkladem ... a stejně jako v pohádce princezna nechápala proč NE, když logika volala po ANO, tak ani já se zde nedozvídám proč NE ... jen prostě NE ... mě se to nelíbí ... Každopádně s Moonspell já osobně to má takové nejednoznačné. V dávnověku jsem měl a doposud mám, rád desky jako Sin Pecado, Butterfly, ze současnosti mě fakt baví Alpha a Extinct. Jojo beru Irreligious, ale podobně jako vlastně u všech sorychtových "kultů" z té doby mne to dnes moc neoslovuje a taková ta prostřední část discografie, kdy např koketovali s elektronikou ve stylu Samael mne s odstupem času slynula do ne-zcela záživného mišmaše. Prostě výrazně u mne v tvorbě Moonspell převažuje obliba gothických ozvěn a civilního vokálu, proto jsem k 1755 přistupoval značně odtažitě a první zveřejněné ukázky mne nenadchly. Nicméně desce jsem dal čas a přestal u ní hledat skladby na první dobrou a po mnoha posleších si dovolím tvrdit, že v negothické části tvorby jde o výbornou věc. Většina skladeb je výborně vystavěna, nahrávka má skvělý zvuk, portugalština a sbory po čase baví ... snad je vokál by mohl býti občas komornější ... za mne 85% - 90% ... možná stojí za zmínku, že i naprostá většina zahraničních recenzí se pohybuje výrazně na 50% ... a tak se vracím na začátek ... na crazydiamond občas znamená NE ... ANO :) ...

 

Fenris 13
20.11.2017 09:15

S recenzí souhlas, sice absolutně nemám problém s tím, že Fernando zaměnil čisté vokály za řev, ale absence výraznějších melodií...přitom na konec desky umístěné pecky Ruinas a Todos Os Santos ukazují že to jde! Tyhle dvě skladby jsou naprosto skvělé a výrazně na albu vybočují. Škoda, právě Todos Os Santos coby první zveřejněná skladba mně velmi nalákala.