TRIVIUM - The Sin And The Sentence

70%

Mám za to, že se prostřednictvím alba „The Sin And The Sentence“ americkým TRIVIUM po mnoha letech konečně podařilo překročit svůj stín a zároveň sestavit obstojnou nahrávku, jejíž poslech v rámci možností baví a nepůsobí podezřele nebo až příliš naléhavě. Může za to samozřejmě míra nápaditosti, pročištěnější charakter skladeb, jejichž těžiště dnes více stojí na melodických zpěvavých linkách a celkové chytlavosti, ale neděje se tak na úkor vkusu. Hlavně první polovina materiálu se může pochlubit nemalou hitovostí a lídr, zpěvák a vynikající kytarista Matt Heafy zde předvádí svůj snad dosud nejlepší výkon, jen škoda, že si nahrávka svou nápaditost nedokáže udržet po celou dobu a v druhé polovině dochází i na jalová místa, poznamenaná skutečností, že se zpěvné refrény vzájemně docela podobají. Každopádně však letošní novinka, ve srovnání s dvěma albovými předchůdci „In Waves“ a „Vengeance Falls“, vítězí a může být tak směle pokládána za nejsilnější materiál Američanů, dnes ještě více inklinujících ke klasicky hejvíkové stavbě skladeb na úkor metalcore zběsilostí, a to od časů jejich památného alba „Shogun“ z roku 2008.

Na TRIVIUM je sympatické, že jsou navzdory stále docela nízkému věku nositeli metalových tradic a dokáží mladším posluchačům bez rozpaků přiblížit tohle hudební odvětví, ačkoliv dnes už značně rozvětvený žánr nabíhá na pátý křížek. Před deseti lety šlo o velkou naději, které média předpovídala pozici nových věrozvěstů, šlo samozřejmě o přirovnání nadnesené, které z dnešního pohledu lze nazvat zbožným přáním některých novinářů, ale na to o jak mladou kapelu šlo, si již tehdy TRIVIUM počínali velmi suverénně a jejich alba se stala celosvětově velmi úspěšná.

Dnes mám však pocit, že novinka dokázala skloubit ono mladické nadšení, se zkušenostmi a konečně s dobrými skladatelskými motivy a rovněž ne úplně blbou melodikou. Osobně tak album pokládám za vůbec jedno z nejlepších v jejich zhruba šestnáctileté historii. Kapelu už asi nikdo nemusí obviňovat z vykrádání velkých kapel žánru – jmenovitě kapel jako METALLICA případně IRON MAIDEN. Jejich tvorbě podobné prvky totiž Američané často stavěli do popředí svých skladeb. TRIVIUM se dnes více zaměřili na svůj vlastní a charakteristický projev, takže rysy svého zvuku ještě zvýraznily. V případě „The Sin And The Sentence“ jde o velmi pohodový poslech stále ještě docela mladé sebranky, která má dnes na každém postu velmi obstojného muzikanta, a která si už před více než dekádou vytvořila početnou fanouškovskou základnu, a taktéž patřila k jedné z nejvýraznějších akvizic na zaoceánské metalové scéně. Někomu možná přijdou ony postupy velmi podobné, a i projev kapely jako docela tuctový, čemuž dávám vlastně také za pravdu, je však rovněž poznat, jak velký skok nyní TRIVIUM učinili a vše si zde sedlo, o čemž mohou svědčit právě vypalovačky jako „Beyond Oblivion“, „Other Worlds“ nebo zejména „The Heart From Your Hate“.

22.11.2017	Diskuse (11)	Stray janpibal@crazydiamond.cz