ANNIHILATOR - For The Demented

60%

V posledních letech rozjel Kanaďan Jeff Waters své aktivity do pořádných obrátek, neboť „For The Demented“ je již třetím albem od jeho ANNIHILATOR za velmi krátkou dobu, konkrétně za poslední čtyři roky. Určitě se tak neřídí moudrem ohledně kvality, jenž jde nahoru pouze za předpokladu snížení kvantity a sází nová alba v co nejkratším termínu mezi koncertními tour, tedy zjevně jak sám uzná za vhodné. Ačkoliv jde bezesporu o fenomenálního kytaristu, který si už na počátku své dráhy vytvořil specifický styl hry a jeho bleskurychlé vyhrávky a kejkle vešly do metalových dějin, právě určitá neschopnost odstupu a sebereflexe mu neumožňuje se jen tak snadno dostat se svými ANNIHILATOR mezi spolky, které by pro posluchače působily tak trochu vzácným dojmem. Je mi jasné, že se Jeff Waters potřebuje prostřednictvím své kapely také nějak živit a tak není divu, že alba nyní vydává docela často, všechna mají docela krátkou stopáž a jejich obsah se od sebe zas až tolik neliší, dost možná lze i říct, že většina z těchto počinů je šita horkou jehlou a ani jeden neplatí za bůhvíjak nepostradatelnou věc. Nahrávky u ANNIHILATOR už jsou dnes jen povinným dokladem o činnosti mezi dlouhými koncertními štacemi a muzikanti prostřednictvím nich pouze vysílají doklad o svém dalším skladatelském fungování. Podstatné pro příjmy kapely, tedy mládeže angažované a po pár sezónách Jeffem vždy povyhazované, jsou však zejména koncerty a ty Waters a jeho parta zvládá bravurně.

Ačkoliv se ANNIHILATOR po dobu několika dekád zásadně nehnuli z místa, a to mohl být v sestavě s Jeffem doslova kdokoliv (střídalo se dost často i na postu zpěváka, který si dnes Waters hlídá sám) určitě o nich lze říci, že v průběhu své hodinové show předvedou klasikami nabušený set, ten samozřejmě jen velmi sporadicky mění, což je vlastní odpovědí i ohledně otázky důležitosti jejich nových nahrávek. Ano, tato novodobější alba nemají význam prakticky žádný, mimo tedy to, že platí jenom jako taková watersovská cvičení, kde se pro kytaristu tolik typické výrazivo poskládá do dalších, i když vzájemně stále tak nějak podobných skladeb a postupů, kterým dominuje jeho nástroj, mistrný v riffech, precizní v sólech a celé se to snaží tvářit jako podstatná věc. Ne není a ani novinka na tom není jinak, naopak, ve srovnání s dvěma předchozími alby je její zajímavost určitě ještě nižší, a tak je možné akorát konstatovat, že ANNIHILATOR mají prostě další album. Otázkou je, zdali tahle informace ještě někoho nějak zásadně zajímá?

Jsou zde typické riffovačky jako „Twisted Lobotomy“ a „One For Kill“, ale i dvě skladby poněkud odlehčenějšího ražení koketující s hitovější nebo chcete-li akustičtější formou. Především „Piece Of You“ odhaluje zajímavou polohu, ne tolik typickou pro skladatelský rukopis kytaristy. Když už nic jiného, pak tenhle song platí za velké osvěžení díky své melodice a nesvázanosti. povedla se i „The Way“, další z řady těch méně ortodoxních, vyhýbajících se strojovému riffingu, tolik typickému pro zvuk Kanaďanů. Celkově však v případě novinky nejde o nic mimořádného a deska tak zjevně zaujme pouze lidi, kteří systematicky ANNIHILATOR sledují jako jednu ze svých nejoblíbenějších kapel. Jsem přesvědčen, že podobní fanoušci Kanaďanů ještě stále existují, takže zde vlastně nevidím žádný podstatný problém, tedy mimo to, že album má naprosto dementní a dětinsky animovaný cover, který směle konkuruje coveru desky „Blind Rage“ od německých ACCEPT. Co vám mám vyprávět, na malůvky rohatých si zkrátka přijdu tak trochu starej, natož jak mě přijde Jeff Waters.

16.11.2017	Diskuse (49)	Stray janpibal@crazydiamond.cz