Psal se rok 2009 a od prvních tónů druhého alba britských THE HORRORS bylo jasné, že jde o zcela mimořádnou událost. Nestává se totiž často, že by kapela, jejíž rozervaný debut se dva roky nazpět stal (snad jen kvůli image) velmi úspěšným, doslova překopala svůj zavedený skladatelský rukopis, vypustila zcela jinou „dvojku“ a ještě se pomalu stala nejuznávanější akvizicí celé britské retro-mánie předcházející dekády. A jak na to ti THE HORRORS vyzráli? Naprosto jednoduše, nahráli desku bez jakýchkoliv úhybných manévrů, ze které se musela podlamovat kol Více

Je to logické a bylo to nevyhnutelné. Na novince znějí MORBID ANGEL opět jako MORBID ANGEL. Éra kontroverního alba Illud Divinum Insanus skončila, zapomeňte. Ze sestavy, která ho nahrála, nezbyl krom skutečně nepostradatelného Treye Azagthotha nikdo. Vrátil se baskytarista a řvoun Steve Tucker, za bicí usedl Scott Fuller – jeho hra je skutečně vynikající, člověk konzervativního typu díky němu alespoň částečně přestane želet odchodu bájného Petea Sandovala. Tucker už svoje kvality předvedl v rámci své první post-vincentovské mise, nu a Azagthoth je po p Více

Nikdy nezapomenu, jaký to byl šok, když jsem se dozvěděl o existenci ROOT. Poprvé jsem je zaregistroval v nějakém časopise, kde byla fotka Big Bosse – nůžky snímek okamžitě vyprostily z plátku plného jinak zcela nezajímavé „komerce“ a obrázek putoval do „metalového sešitu“, kde jsem shromažďoval všechno, co tehdy bylo o mojí oblíbené muzice k mání. Daleko větší rána ovšem přišla, když zanedlouho potom jakýsi moderátor v televizi ohlásil videoklip ROOT a vzápětí se z bedny vyvalilo něco neuvěřitelného – klip plný infernálních propriet, zachmuření kytarist Více

Středočeští CRUEL patří mezi kapely, které se příliš neunáhlují v tvorbě nových nahrávek, na druhou stranu je šlechtí, že mají jasnou představu o formě i výsledku svého snažení a toho také dosahují skrze pečlivou přípravu. Kapela jede svým tempem, zhruba dvě nahrávky za dekádu, bez potřeby upocené snaživosti se někam cpát. CRUEL ctí pravidla progresivních metalových směrů po trase PAIN OF SALVATION -> DREAM THEATER (ty druhé jmenuji nerad, ale je to tak, pozn.autora), které se opírají o p Více

Mohl bych tuhle recenzi začít asi pěti různými způsoby, včetně čehosi na způsob milostného vyznání, ale stále by to dostatečně nevystihlo pravý stav věcí. Tedy vztah, který mám k Morrisseymu, bývalému frontmanovi nedostižných THE SMITHS. Geniálnímu textaři, okouzlujícími zpěvákovi, kontroverzní osobnosti s jazykem proříznutým tak, že se zastánci politické korektnosti srocují a bijí na poplach pokaždé, když se milý Moz rozhodne komentovat dění kolem sebe. Steven Patrick Morrissey je unikát, neexistuje nikdo s ním srovnatelný. Plachý introvert, výsostný intelektuá Více

Prosinec, začátek zimy. Krajinu už týdny svírá ocelová obloha, poslední paprsky slunce odnesly říjnové a listopadové plískanice. Země je ztrápená vytrvalým mrholením, které se nad ránem mění v bodavou ledovou krupici a z kdysi úrodných polí je už dlouho břečka bez života. Celý svět se zabarvil do šeda, a i to jen na pár hodin, protože většinu dne má ve svých pařátech tma. Je advent. Doba, na jejímž konci prý čekají radostné svátky a svět zabalený do pohádkové sněhové peřiny. Zatím je ale mokro, šedo a temno. A z nekonkrétních dálav, kdesi zpod hradby krkon Více

Mezinárodní sympho-powermetalová šestice ALMANAC vedená běloruským kytarovým hrdinou Victorem Smolskim (ex-RAGE) v těchto dnech vydává u Nuclear Blast své druhé řadové album „Kingslayer“ a dle očekávání jde o materiál, který tak nějak zapadá do produkce v současné době nejvlivnějšího metalového vydavatelství v Evropě. Kromě vynikajícího kytaristy Smolskiho se v kapele nachází rytmická dvojice Tim Rashid/ Athanasios Tsoukas, přičemž první je baskytaristou a druhý samozřejmě bubeníkem. Dál jsou v kapele hned tři vokalisté, přičemž oběma mužům je zde ponechá Více

Poslouchám snad  kapelu s úplně novou a originální formou projevu nebo jde jen o nějakou zmutovanou krátkodechou blbost bez vkusu, navíc splácanou ze všeho možného? Zní hlavní otázka během poslechu novinky HENTAI CORPORATION. Netvrdím, že odpověď na tohle téma naleznete v této recenzi, ale budu se snažit, abych své dojmy z alba „Intracellular Pets“ sesumíroval co nejpřesněji. Jedno je jasné, HENTAI CORPORATION nejsou vůbec kapelou pro každého a už vůbec se o nich nedá říct, že jdou cestou snadné líbivosti a žánrové zařaditelnost Více

Velký debut „Infernal Overkill“ vyšel DESTRUCTION u SPV/Steamhammer jen půlroku po minialbu „Sentence Of Death“ v květnu 1985 a stal se navždy klasikou zachycující ranou podobu žánru thrash, tak jak se jedna z jeho odnoží zrodila uvnitř tehdejšího NSR. Zajímavostí zůstává, že si album vzniklé znovu v berlínském studiu Caet mladá kapela produkovala od začátku sama, snad z důvěry ve vlastní schopnosti, či v materiál, který byl přeci jen v té době už docela prověřený. Přítomen byl pouze studiový fachman Horst Müller. Ve výsledné Více

Jedna z nejpozoruhodnějších thrashmetalových kapel v zemi našich západních sousedů se dala dohromady již v průběhu roku 1982 jako KNIGHTS OF DEMON a vzorem jim stály tehdy populární britské heavymetalové kapely jako IRON MAIDEN, VENOM nebo MOTÖRHEAD, nejen podle kterých se snažila mladičká trojice hrát tvrdou a rychlou muziku, ale rovněž celý ten extrém po svém posouvat. Z počátku jejich snažení asi působilo trochu neotesaně, ale postupem doby dostala jejich hudba správně ostré kontury. Fenomén heavy metalu tehdy nabýval na síle a pod Více