Last Hardrock Outsider

ROOT - Zjevení

Nikdy nezapomenu, jaký to byl šok, když jsem se dozvěděl o existenci ROOT. Poprvé jsem je zaregistroval v nějakém časopise, kde byla fotka Big Bosse – nůžky snímek okamžitě vyprostily z plátku plného jinak zcela nezajímavé „komerce“ a obrázek putoval do „metalového sešitu“, kde jsem shromažďoval všechno, co tehdy bylo o mojí oblíbené muzice k mání. Daleko větší rána ovšem přišla, když zanedlouho potom jakýsi moderátor v televizi ohlásil videoklip ROOT a vzápětí se z bedny vyvalilo něco neuvěřitelného – klip plný infernálních propriet, zachmuření kytaristé a bubeník a hlavně šílená bytost s podmalovanýma očima v zahnívajícím plášti, která skřekotem, jaký televize do té doby nepoznala, vyřvávala „jsem nevinen“. Jasně, byl to klip „Upálení“, zřejmě první extrémní metalové video v českých zemích. V tu chvíli se můj svět změnil. Náhle bylo jasné, že v milovaném metalu se dá jít ještě daleko hloub, než jsem si do té doby vůbec dovedl představit (nejtvrdší co jsem znal byli TÖRR, o nějakých CELTIC FROST nebo BATHORY jsem neměl ani potuchy). Z mého pomyslného trůnu byl v tu chvíli sesazen dosavadní král temnot Vlasta Henych a jeho místo obsadil šéf brněnské smečky, o jejímž debutu si dnes budeme povídat.


Kořen


Než se dostaneme k debutovému albu ROOT, chtělo by to určitě zase trochu promrskat ranou historii kapely. Opravdu jen telegraficky, před pár měsíci vyšla kniha „ROOT – temné kořeny“, kde určitě najdete naprosto všechno, uveďme si tedy jen pár důležitých bodů, ostatně jako vždycky.


Úplně na začátku stála zábavová kapela VEGA, v níž zpíval Jiří Valter, kterého metalový svět zná pod přezdívkou Big Boss. Země se poprvé kdesi v hlubině otřásla ve chvíli, kdy sestavu VEGY doplnil kytarista Petr Hošek (později Blackosh) a spolu s Bossem začali kout plány na novou kapelu podle vzoru tehdejších nejtvrdších metalových hord. Hned na začátku v roce 1987 vzniklo ještě za pomoci kytaristy Zdeňka Odehnala ( který si vysloužil válečné jméno Mr. Zet) pokusné demo „Deep In Hell“ a po příznivých reakcích několika zasvěcených se zformovala skutečná kapela – ROOT. Byly už obsazeny posty kytaristů (Blackosh, Mr. Zet) a bubeníka (Big Boss), chyběl ale zpěvák, takže byl angažován jistý R. Krčmář (Dr. Fe), později známý z brněnské blackové smečky AMON. V květnu 1988 tahle sestava natočila první oficiální demo „Reap Of Hell“, na kterém se objevily prvotní verze pozdější velkých hitů ROOT – „Hřbitov“, „Píseň pro Satana“ a „Sedm (černých) jezdců“.



Obžalovaný povstaňte a vypovídejte!


Ve stejném roce jako „Pekelná žeň“ a ve stejné tvůrčí sestavě vyšlo druhé, dnes trochu zapomenuté demo „War Of Rats“, poté ROOT opustil „Mr. Zet“ a kapelu doplnil Petr Kříž aka Mr. Cross. V únoru 1989 skupina vyvrhla třetí demo „Messengers From Darkness“ a znovu se změnila sestava. ROOT nejdříve měli zálusk na Petra Kryštofa z tehdy slibně rostoucích KRABATOR, nakonec ale jako kytarista nastoupil Petr „Poly“ Pálenský, kterému estébáci zakázali činnost jeho kapely INSANIA a aby si mohl zahrát živě, zakotvil asi na rok pod pseudonymem Mr. Death v ROOT. Ještě důležitější změna ale nastala u bicích a mikrofonu – došlo ke konečnému přiznání si, že Big Boss není nejlepším bubeníkem na světě, zato je ale vynikajícím frontmanem a vokalistou, dostal proto do pracek mikrofon a kapela tak jednoho z nejcharismatičtějších lídrů své doby. Za bicí usedl nový člověk, Rosťa Mozga alias Black Drum, kterého dnes znají také hlavně fanoušci INSANIE. O tom ale až jindy.


V době, kdy začalo bolševikům být pořádně ouzko, na přelomu října a listopadu 1989, ROOT stvořili demáč, který kapelu definitivně vrhl mezi špičková seskupení na domácí scéně. „The Trial“ alias „Soud“ je koncepčním dílem zpracovávajícím téma inkvizičních procesů, obsahuje pět skladeb pospojovaných různými intry, outry a mezihrami a dohromady se jedná o nesmírně sugestivní materiál, skrz naskrz temný, depresivní a děsivý. Hudebně šli ROOT strašně dopředu, skladby jsou velmi dobré a i kvalita nahrávky, byť se pohybujeme pořád v oblasti „na koleně“, je vyšší než u starších počinů. Ať už se jedná o samotné skladby temné jako bezměsíčná noc, velezajímavé intro modulující hlas samotného inferna nebo chladné recitativy podkreslené depresivními akustickými vyhrávkami, všechno na tomhle demu se povedlo a pokud bychom sestavovali žebříček nejlepších domácích demokazet všech dob, stál by „Soud“ hodně vysoko, ne-li na úplném vrcholu. Jasně, pohled na jakoukoli nahrávku je vždycky silně individuální věc, ale určitě nejen pro mě je tenhle demáč naprostý kult!


Vaří se voda všech světových moří...


Po listopadu 1989 se tak jako jiným kapelám i ROOT otevřela možnost volně hrát a dokonce se poohlížet po gramofirmě, která by jim vydala skutečnou desku. Big Boss a jeho spolek se stali dokonce jednou z mála kapel, která byla k nahrávání alba pozvána už v prvním porevolučním roce 1990. Nejdřív ovšem nastala další personální změna – Poly se vrátil ke své kapele a druhou kytaru v ROOT tak chytil do pařátů Dan „Mr. D.A.N.“ Janáček. V květnu kapela nejdříve v ostravském Céčku natočila skladbu „Hřbitov“ pro chystaný sampler „Death Metal Session“, v červenci se pak do Ostravy vrátila, aby tam pro firmu Zeras stvořila své debutové album.


Byl to věru památný okamžik, když se ve výkladech musicshopů (starší čtenáři nechť svým mladším kolegům vysvětlí, co to bylo:) objevil Big Bossův obličej hledící odněkud z podzemí, nad ním magické roztékající se logo ROOT a titul „Zjevení“. Po okamžité koupi a nasazení asfaltu na gramec se pokojem nerozezněl řev nástrojů nebo nějaké děsivé intro, nýbrž rozvážný přednes s textem „Desátého klíče Satanské bible“ od Antona Szandora LaVeye. Neobvyklý úvod metalové desky, ale Jiří má sugestivní hlas a těch několik vět navozuje pořádně temnou atmosféru. Poslech následujících skladeb prozradil, že i ROOT na debutu vsadili na výběr toho nejlepšího z předchozí tvorby. Strana A jsou vlastně většinou skladby z dema „Soud“ – výborné, masivní a gradující „Zjevení“, po něm „Aralyon“ efektně si hrající s modulovaným hlasem, polo-instrumentálka „Výslech“ a kultovní „Upálení“, uvozené památným výkřikem, který jsme citovali už v úvodu. Závěr první půlky alba obstarává prastará, ale vynikající „Píseň pro Satana“, jeden z největších triumfů ROOT vůbec!


Druhá strana desky je v opačném poměru – jedna skladba ze „Soudu“, zbytek novinky a starší věci. Konkrétně – kultovní „666“, která sází na výrazně rytmickou strukturu a rozkazovačný Bossův hlas, hned po ní podobně legendární hymna „7 černých jezdců“, která naopak kombinuje akustické kytary s Jirkovým stoickým přednesem, aby se pak skladba postupně proměnila v apokalyptický chaos. Následují dvě novinky – „Démon“ s agresivním refrénem a bezvadně „slizovitou“ slokou a „Znamení“, jehož mystické motivy vás ovinou a zhypnotizují jako kobra. Závěrečná „Cesta zkázy“ pak monstrózní dojem předchozí skladby ještě vystupňuje – poslední věc nejen „Soudu“, ale i „Zjevení“ dosahuje titánských rozměrů a lepší závěr desky ROOT asi nemohli vymyslet.



Naposledy česky, poprvé anglicky


Stopáž alba je poměrně krátká a je až s podivem, kolik dobré muziky se ROOT podařilo na tak malou plochu vměstnat. Je sice pravda, že „Zjevení“ za to čtvrtstoletí dost zestárlo a pro mladší posluchače už tahle hudba může být hodně archaická, ale to jí nic neubírá na kvalitě – množství výborných nápadů, temná atmosféra, skvěle vymyšlené a zahrané kytarové motivy (ta sóla!) nebo sto a jeden odstín Big Bossova hlasu tvoří jednu z nejvýraznějších desek své doby a základní kámen temného metalu nejen v naších luzích a hájích. Album disponuje zcela jasně rozpoznatelným zvukem (málokdo už pamatuje, že ROOT tehdy hráli bez baskytary) a vlastně každá skladba je takovým malým solitérem, které ale dohromady dávají logický a fungující celek. Při takových parametrech pak asi není žádným překvapením, že se deska výborně prodávala a na koncerty chodily mraky lidí.


Při povídání o „Zjevení“ ale nesmíme zapomenout na další, úzce související nahrávky, které ROOT tehdy nebo později vyšly. V první řadě je to singl „7 černých jezdců“/„666“, který album předcházel a dnes už je také považovaný za kultovní záležitost. Neméně důležitá je pak anglická verze „Zjevení“, se kterou byly v době vzniku velké trable a pokud se nepletu, vyšla pod názvem „The Revelation“ až o hodně později, někdy ke konci milénia. Písničky jsou v podstatě shodné s debutem, ale v některých místech upravené, pochopitelně jinak nazpívané a daleko víc se tady nakládá s intry a mezihrami, které nejsou vůbec špatné, takže deska dostává ještě trochu temnější rozměr. Nachází se tu i skladba „Cemetary“ (prastarý „Hřbitov“), která se objevuje i česky na reedičním vydání „Zjevení“ (2009, 2016 I Hate Records). ROOT se na debutním albu vlastně tak trochu rozloučili s první fází své existence, aby hned na druhé desce „Hell Symphony“ vpluli do značně odlišných, ještě temnějších vod. O tom ale až příště.


08.12.2017Diskuse (21)DarthArt
lubor.lacina@centrum.cz

 

Meres
10.12.2017 12:47

80%. Mňa, ako mladšieho poslucháča tento album oslovil. Ak je toto a Hell Symphony škatuľkované ako black metal, tak to sa môže celá nórska scéna strčiť do zadku :))

 

zdenos09.12.2017 20:16

top songs by Root:

7 černých jezdců
Hřbitov
-
Leviathan
-
the Wall
-
Prophet song
-
The Book
The Curse the Duron
-
Incantation of Thessalonian woman + Theriak (nejoblíbenější,absolutní skladby pro mě)
-
In the heart of the darkness

 

DarthART
09.12.2017 18:09

Diskuse se pěkně rozjíždí, po neděli sem hodím tu recenzi z Metaliště i Bossovu odpověď. Je to kultovní dopisovací seriál mezi těmi dvěma :)

Případně ještě některé jiné kultovní Bossovy výroky, kterých je ve fanzinech nepočítaně... fakt se pobavíte !

 

DarthART
09.12.2017 18:06

zdenos: Děkuju, děkuju :)

 

zdenos09.12.2017 17:53

to Valič: taky se to u mě trošku mění, dřív jsem měl jako jasnou jedničku Kargeras.

Diskuze o Root mě fakt baví, až dodělám jednu seminární práci, obsahující mimo jiné autentickou citaci z archivního pramene (1900): ,,kdyby můj otec svého čuráka raději do krávy strčil, mohl udělat tele,'tak se sem pokusím napsat nějaký žebříček oblíbených songů ROOT :)

 

Valič
09.12.2017 17:49

Ten můj žebříček se sice časem mírně mění, ale první místo zůstává stále stejné. The Book je moje nejoblíbenější česká metalová deska vůbec. Kärgeräs má své druhé místo taky celkem jisté. Black Seal mě v době vydání zase až tak moc nechytla, ale s odstupem času musím uznat, že se taky jedná o hodně kvalitní materiál. První tři desky jsou samozřejmě absolutní klasika, ale já je mám za ty roky už tak oposlouchané, že se k nim příliš často nevracím. Return From Oblivion jsem dal sice až na sedmé místo, ale taky ho hodnotím hodně vysoko. Ten konec žebříčku se vlastně taky moc nemění. Daemon a Heritage jsem si někdy před rokem koupil v podstatě pouze kvůli zkompletování diskografie (navíc jsem je sehnal hodně levně), ale na rozdíl od většiny lidí si nemyslím, že se jedná o vyložené propadáky (70% bych oběma určitě dal). Madness Of The Graves je sice o něco lepší, ale od doby, kdy ta deska vyšla, jsem si ji pustil snad jen jednou nebo dvakrát. Zase ale obsahuje jednu z mých nejoblíbenějších skladeb kapely - In The Heart Of Darkness.

https://www.youtube.com/watch?v=rodc5pqIn_c

 

zdenos09.12.2017 17:21

rovnež se mi velmi líbí recka Dartharta :)

 

Megoš
09.12.2017 17:07

Zjevení bylo ve své době opravdu zjevení, vidět tuto desku za výlohou vedle Simonové s Chladilem neskutečný zážitek. V rámci navození vánoční atmosféry právě Big boss odříkává intro desky... Materiál mě baví i po letech. Fakt dobré.
Mým favoritem je Book, naopak vůbec se mi nelíbí Daemon. Ale jinak bych řekl, že Root mají desky kvalitní všechny a žádný vyloženě průser nenatočili. Také jejich koncerty mají celkem solidní úroveň, na rozdíl od některých jiných mých idolů z mládí...

 

DarthArt
09.12.2017 16:47

Taky mi nejvíc sedí to první období, kdy kytary hrál tandem Blackosh-DAN. Book mě kupodivu nějak moc nevzala, KARGERAS víc, i když jje úplnně jiná a ne moc metalová.

 

zdenos09.12.2017 16:27

desky Root mám velmi rád, obzvlášt z období 92-2003 :)
tak moje pořadí:

1. Black Seal - 95%
2. The Book - 90%
3. Temple in the underworld - 90%
4. Kargeras 85%
5. Madness of the graves 85%
6. Zjevení - 85%

S odstupem času mě nejmín baví Daemon Viam Invenient a Kargeras Return to oblivion (obě 55-60%)