Dvacet let staré koncepční dílo „Kärgeräs“ se nyní dočkalo svého pokračovatele a brněnští ROOT prostřednictvím novinky ani na moment nepopírají svoji bujnou minulost, záleží jen na tom, jaký vztah k ní máte. Dá se říct, že fanoušek z devadesátých let zde může najít hodně z ingrediencí, které jej dříve oslovovaly. Ožívá tak znovu příběh národa, který byl zavržen a zničen Velkým Mágem Equirhodontem. Ten je však nyní znovu ochoten naslouchat a dokonce zauvažovat o jeho opětovném stvoření a tak volá Rulbah, Lilii sličnou, Rodaxxe, ochránce země K Více

Tak přece jen se všichni fanoušci rockového Stinga dočkali. Oficiální média uvádějí třináct let. Já si dovolím jít ještě více do hloubky a tvrdím, že rockově laděné album jsme si mohli poslechnout naposledy v roce 1996 na „Mercury Falling“. Tedy je to již dvacet let. Dvě dekády se Sting orientoval spíše na popové publikum nebo na okrajové žánry a plnil rádia hudbou, kterou bych souhrnně označil za world music. Kvalita se v rámci diskografie nikdy nevytrácela, jen já jsem se vkusově rozcházel s hudebním vývojem tohoto umělce. Obdivoval jsem ho v THE POLICE, n Více

Čtvrtá a poslední před-rozpadová deska „Waiting For The Punchline“ nakonec vyšla na začátku roku 1995 a do zvuku EXTREME se promítlo i dosti obměněné klima v tehdejším hudebním průmyslu. Hardrocková kapela tak poněkud zdrsněla a charakter nových skladeb koketoval s tehdy stále ještě aktuální vlnou grunge a rockové alternativy, což ovšem neznamenalo, že by kapela jaksi zapomněla vytvářet prvotřídní řemeslo. Ze zpětného pohledu vnímám album jako velmi dobré a nebojácné, takže jsem velmi rád, že se čtveřice tenkrát řídila zejména potřebou zn Více

Navázat na fenomenální úspěch alba „Pornograffitti“ se EXTREME snažili prostřednictvím dalšího ambiciózního projektu, kterým bylo další koncepční album, tentokrát nazvané „III Sides of Every Story“. Po komerční stránce se deska prodávala poněkud hůře, neboť v roce 1992 zřejmě nenabídla podobně srozumitelný a širokou veřejností přijatý singl jako byl „More Than Words“ na minulé desce, nicméně po umělecké stránce se více než sedmdesátiminutová nahrávka mohla s úspěšným předchůdcem měřit. Kapela znovu potvrdila roli vynikajících muzikan Více

Bostonští EXTREME hned zkraje devadesátých let vzpružili americkou Hard´N Heavy způsobem, o jakém si mohly všechny ostatní nové, dlouhovlasé kapely nechat jen zdát. Jejich hudba nejenže nepostrádala prvek ekvilibristiky, což nebylo jen díky vynikající, všestranné, bleskurychlé a moderní kytarové hře Nuna Bettencourta, ale o každém členovi kapely se dalo mluvit jen pochvalně. Silnou stránkou EXTREME byl samozřejmě i vynikající zpěvák Gary Cherone, jenž právě s Bettencourtem vytvořil skladatelskou dvojici. Na kvartet pak EXTREME doplnili baskytari Více

FOO FIGHTERS jsou opět na zaslouženém odpočinku a tak bubeník Taylor Hawkins přispěchal s dalším počinem, který je tentokrát vůbec jeho prvním čistě sólovým albem. Samozřejmě se nabízí otázka, copak že jeho alba vydaná pod hlavičkou TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS a THE BIRDS OF SATAN nejsou čistě sólová? Já si tedy myslím, že jsou, ale to je nepodstatné, máme zde v pořadí čtvrtou desku, respektive EP, které pod svou nicneříkající zkratkou „Kota“ údajně skrývá název „King Of The Assholes“. V první řadě je nutné říct, že stylově se jedná o stále ten Více

Po smrti Lemmyho Kilmistera bylo jasné, že celá dlouhá epizoda jménem MOTÖRHEAD končí. Nicméně bylo rovněž také jisté, že o generaci mladší členové tria dobrovolně nepověsí nástroje na hřebík. Bubeník Mikkey Dee našel své nové působiště u další legendy světového rocku, německých SCORPIONS a kytarista Phil Campbell si založil vlastní kapelu. A ne jen tak ledajakou. Ústřední osobnost je zřejmá, ale že do kapely obsadí své tři syny, už je poměrně kuriózní záležitost. O zpěv se postaral jistý Neil Starr. Na konci září se díky tomu objevilo EP čítající pět pí Více

Musím říct, že i po uplynutí osmi let od realizace mám na nahrávku shodný názor jako v době jejího vydání. Jak je samozřejmě známo, ze slavné sestavy byl frontman Axl Rose v roce 2008 už hodně dlouho posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda), který v řadách GUNS ´N´ ROSES zůstal a tomu také odpovídala náplň alba. Postupem let, kdy byl tento materiál v kratších či delších intervalech nevyrovnaným umělcem ohlašován a později rušen, doznala trapná situace okolo „Čínské demokracie“ skutečně démonických rozměr Více

Když jsem se kdysi dávno dozvěděl o založení kapely skládající se z bývalých členů GUNS´N´ROSES, konkrétně Slashe, Duffa McKagana a Matta Sorruma ve spojení s někdejším heroinovým dobrodruhem Scottem Weilandem (ex-STONE TEMPLE PILOTS), nezanechávalo to ve mně žádný nikterak výrazný dojem. Nevyvolávalo to ve mně příliš velké očekávání či pocit těšení. A to i přesto, že jsem vždy patřil mezi příznivce starých Stradlinovských GUNS´N´ROSES. Nedůvěra k tomuto projektu pramenila zejména z faktu, že například obě Slashova alba se SNAKEPIT či krátkodeché Více

Na sklonku roku 2001 byl z řad solidně rozjetých Švédů vyhozen zpívající baskytarista Spice. Tento chlapík, který vzezřením vždy připomínal spíš loupežníka z pohádek bratří Grimmů než frontmana metalové kapely, byl nahrazen hned dvojicí muzikantů. Zpěvákem Janne Christofferssonem a baskytaristou Rogerem Nilssonem. Následně vydané album „On Fire“ (2002) se povedlo, ovšem byl na něm cítit spíše klasický hard rock a vliv kapel jako DEEP PURPLE a RAINBOW, což byl oproti úvodnímu sabbathovskému období rozdíl. Větší rozsah nového pěvce kapele umožnil vstoupit na Více