Last Hardrock Outsider

ROOT - Kärgeräs - Return From Oblivion

Dvacet let staré koncepční dílo Kärgeräs se nyní dočkalo svého pokračovatele a brněnští ROOT prostřednictvím novinky ani na moment nepopírají svoji bujnou minulost, záleží jen na tom, jaký vztah k ní máte. Dá se říct, že fanoušek z devadesátých let zde může najít hodně z ingrediencí, které jej dříve oslovovaly. Ožívá tak znovu příběh národa, který byl zavržen a zničen Velkým Mágem Equirhodontem. Ten je však nyní znovu ochoten naslouchat a dokonce zauvažovat o jeho opětovném stvoření a tak volá Rulbah, Lilii sličnou, Rodaxxe, ochránce země Kärgeräs, nebo Lykoriana, vládce bouří, neb se velmi rád před započetím díla nechává k činu přemlouvat. To jen v krátkosti ústřední linie příběhu, kde jde především o to, aby si každý nebohý červ světa uvědomil, kdo že je tím největším z největších.


ROOT se rozhodně nedá upřít originalita. Už někdy v průběhu devadesátých let nalezli svůj pevný výraz a toho se stále drží, vždyť o kom můžete říct, že zpívá způsobem jako Big Boss? Novinka vlastní povedený a nepřeplácaný zvuk ze studia Shaark, který by mohl kapele leckdo u nás závidět. Dark metalová aura znovu nechybí, stejně jako časté vstupy akustické kytary, které na scénu přicházejí zejména v druhé polovině nosiče, ta zde značí jisté zklidnění. Přesvědčivá instrumentace byla vždy silnou stránkou této hydry a nejinak je tomu dnes, ať se to týká jakéhokoliv postu v sestavě. Všeho je tak akorát a skladbám je dovoleno dýchat, nicméně odlesk dramatičnosti je v díle setrvale přítomen, na tohle má Big Boss prostě patent. Jeho znělého hlasu si zde posluchač tedy užije až až, záleží jen na tom, jaký k němu zastává postoj. Když jsem si tak projížděl dvacet let stará alba ROOT, dospěl jsem k názoru, že se zpěvem na tom Big Boss není dnes rozhodně hůře než na fanoušky nejuctívanějších dílech své minulosti. Osobně mám v oblibě snad jen album „The Book“, ale k jeho dosažení novince chybí více dobrých nápadů a hitovosti, byť i letos zde nacházím nějakých pět povedených kousků. Tvrdit, že dřív to tam bylo a dnes už ne, je zkrátka alibismus a blbost, natolik je novinka pro kapelu typická. Buď se vám tenkrát hudba ROOT líbila a líbí se vám stejně i dnes a nebo vás prostě v obou časových rovinách moc nebrala, tak jako je tomu v mém případě.



Když se vrátím k oné dramatičnosti, je zkrátka za vším. Pro nadsázku zde není ani milimetr místa. Smysl pro humor, jakým vládnou např. MASTER´S HAMMER, této kapele poněkud schází. Když se na to ale podíváme z perspektivy dlouholetých posluchačů ROOT, je to tak správně, o tomhle vždycky tahle kapela byla a nyní přichází s deskou, na jejíž adresu nemůžou oni, dřívější uctívači brněnského kultu, vyslovit ani jednoho křivolakého slůvka, dalo by se říci, tohle je esenciální práce ROOT. Možná mám tu výhodu, že jsem nikdy nebyl jejich fanouškem, pouze dodnes vzpomínám, kterak to na plzeňském koncertě v roce 2005 tahle kapela nandala i samotným MOONSPELL


Když se vrátím k novince, ta jakoby se skládala ze dvou částí. První je jednoznačně zdařilejší a obsahuje dynamičtější, bodře podané kusy, kde se nachází řada mocných chorálů a chytlavějších temně metalových melodií. Těmto věcem rozhodně neschází charisma. Hned u první skladby „Life Of Demon“ je posluchač ostře konfrontován s tunou patosu zhudebněnou Big Bossovou neodbytnou a nanejvýš samožerskou zpěvovou linkou. Je to jako vystoupit po dvacetihodinovém letu někde v Kuala Lumpuru do pětačtyřicetistupňového vedra nebo být chycen přísavkami na chapadlech nestvůr obléhajících nákupní centrum v povídce „Mlha“ od Stephena Kinga, červík se tomu brání, ale není kam se schovat, není kam uniknout. Nicméně je to esenciální a kapele to jednoznačně věřím. Tohle jsou prostě ROOT a nikdo jiný. Jsem rád za skvěle znějící jiskrné sólo v druhé části úvodní skladby, které prostor vydatně odlehčí.


Následující kusy jako „Obsculum Infame“, „Moment Of Fright“, „The Book Of Death“ nebo „Black Iris“ jsou velmi povedené. Zde nacházím hlavní sílu a pozitiva tohoto alba. Nadupaná čísla stojící na uvědomělých riffech, kterým nechybí jistá uhrančivost, ale vlastní i dobré melodie a vyhrávky, jenž mají schopnost udělat výsledek barvitější a pohrát si se songy jako s vyšívánkami. Zlom přichází s „Moment Of Hope“, kde dochází k výraznému zpomalení a upřednostnění atmosféry melancholie před dynamičtějším cítěním. Do popředí se dostávají akustické kytary a i Big Bossův hlas dosahuje komornějšího zabarvení. Bohužel po této skladbě už dramaturgie alba poněkud upadává a zbývající songy se nedokáží navrátit, dost možná i díky jejich pomalejšímu rázu, ke koncentrovanosti z první poloviny konceptu. Z mého pohledu jde o typické a řekl bych i vcelku povedené album ROOT, které demonstruje, že kapela je stále v dobré formě a má svým fanouškům stále co předat, neboť nikdy (tedy ani dnes) nezačala ani náznakem koketovat s čímsi, čemu říkám - hudba k pivu, uměleckej aspekt byl vždy u nich na prvním místě a to je dobré si připomenout.


13.01.2017Diskuse (45)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
22.02.2019 19:14

No jo, tak se nějak dohodneme.

 

Stray
22.02.2019 17:03

Kdybys to zakládání částečně převzal, hodně rychle by ses s těmi obrázky uklidnil. :-) Proč může mít někdo jeden nebo dva obrázky a pro jiného je sedm málo? Chápu to u toho typu článků, co děláte (profily a filmy), ale stejně mě to pije krev. :-)

 

DarthArt
22.02.2019 16:52

A takhle - sakra! A to jsem chtěl právě říct, že jablonecká sekce hodlá přejít na osmnáctiobrázkový články. Sakra!

Ta paní za kasou to měla jednodušší - dokolečka jen říkala "nemáme"!

 

Stray
22.02.2019 16:15

Ať si Jablonečácí hezky sami užijí zakládání devítiobrázkových článků.:-)

 

Stray
22.02.2019 15:49

Taky si říkám, že by Valič mohl něco zkusit, znalosti na to má a potřebný nadhled také. I když by to pro mě neslo nejen kladnou změnu, ale znamenalo i to, že budu zakládat a finalizovat článek dalšího člověka. Do budoucna se tohle bude muset řešit, není možný, aby skrz jednoho člověka byly zakládány články dalších pěti lidí, to pak dotyčný nemá už sílu na to něco kloudného napsat. Ideální by bylo, kdyby si po zaškolení DarthArt převzal Limu (případně Valiče) a já bych si nechal Subeera s Pekárkem. Připadám si jako paní za kasou u socialistické prodejny potravin a spotřebního zboží.:-)

 

DarthArt
22.02.2019 15:38

Valič: Ty nešťastníku, proč už konečně nezačneš psát články? To by byla paráda, sakra !!!

 

Fenris 13
22.02.2019 14:49

Jinak mýtus dobře funguje i v humorném zpracování. Před dávnými aeony vyšla povídková sbírka Cthulhu 2000 kde se různí autoři lépe či hůře pokoušeli složit hold mistru tajmeného zla. Imho ale nejlepší byla humorná povídka Lovyho tajuplná ichor, kde si znalci Mýtu musí doslova chrochtat blahem :-)

Apropos, jaké jsou vaše nejoblíbenější lovecrafťárny? Moje TOP 5 by byla nejspíš Hrůza v Dunwichi, V horách šílenství, Případ Charlese Dextera Warda, Šepot v temnotách a Sny v čarodějnickém domě. A místo pro speciální ohavnost by obsadil Pickmanův model :-)

 

wuxia
22.02.2019 14:12

Valič: Jo, ty filmový adaptace jsem chtěl taky zmínit. Léta se mluvilo o filmu na motivy V horách šílenství, měl to dělat Guillermo del Toro, ale nějak z toho sešlo. Snad prej i na základě filmu Prometheus, každopádně pro del Tora to byl srdcový projekt, tak třeba se toho někdy dočkáme. A propos, viděl jsi The Whisperer In Darkness a Volání Cthulhu - ty černobílý krátkometrážní filmy? Nadšenecký fan projekty, ale atmosféru mají docela slušnou. Nicméně na opravdovou plnohodnotnou adapraci pořád čekáme. Otázka ale nicméně je, jak by ten jeho zvláštní styl prakticky bez přímých řečí a dialogů na plátně fungoval.

 

Fenris 13
22.02.2019 14:04

Valič: Já nedám dopustit na THE VISION BLEAK a jejich album Carpathia - A Dramatic Poem. Skladby Curse Of Arabia a Kutulu! jsou prostě skvělé a kdysi na Chmelnici jsem si obě s chutí zabékal. Ia!Ia!Cthulhu fhtagn!

 

Valič
22.02.2019 12:59

Co se týče té Metallicy, tak kromě skladeb The Call Of Ktulu, The Thing That Should Not Be a Dream No More, které jsem tu už uváděl, je Lovecraftem ovlivněný i text All Nightmare Long, ale v tomto případě spíš nepřímo. Jako inspirace totiž posloužila povídka Hounds Of Tindalos, kterou napsal jeden z Lovecraftových následovníků Frank Belknap Long. Vyjmenovávat všechny kapely, u kterých se dají odkazy na "Mýtus Cthulhu" najít, asi nemá smysl. Jen v rámci extrémního metalu už jich dnes budou možná i stovky. Z těch opravdu velkých kapel bych zmínil alespoň Black Sabbath (Behind The Wall Of Sleep) a Mercyful Fate (skladba The Mad Arab a její volné pokračování Kutulu). Z jiných žánrů stojí za pozornost třeba album Cacophony od punkových Rudimentary Peni nebo debut francouzských Shub Niggurath, kteří by se dali zařadit do temného avantgardního rocku s prvky ambientu a noise.

Jinak je celkem škoda, že dosud nevznikl žádný významnější film inspirovaný Lovecraftovými povídkami. Různých nízkorozpočtových hororů sice bylo natočeno plno, ale většina z nich za moc nestojí. Zmínil bych snad jen kultovní snímky Re-Animator a From Beyond. Mě osobně se ale nejvíc líbil film Dagon inspirovaný novelou Stín nad Innsmouthem.

https://youtu.be/-yAnVNy27co