Last Hardrock Outsider

VELVET REVOLVER - Contraband

Když jsem se kdysi dávno dozvěděl o založení kapely skládající se z bývalých členů GUNS´N´ROSES, konkrétně Slashe, Duffa McKagana a Matta Sorruma ve spojení s někdejším heroinovým dobrodruhem Scottem Weilandem (ex-STONE TEMPLE PILOTS), nezanechávalo to ve mně žádný nikterak výrazný dojem. Nevyvolávalo to ve mně příliš velké očekávání či pocit těšení. A to i přesto, že jsem vždy patřil mezi příznivce starých Stradlinovských GUNS´N´ROSES. Nedůvěra k tomuto projektu pramenila zejména z faktu, že například obě Slashova alba se SNAKEPIT či krátkodeché punkové projekty Duffa McKagana mne zrovna příliš neoslovily. První desce VELVET REVOLVER nazvané „Contaband“ z roku 2004 předcházelo tedy roční klubové koncertování a celkem pozitivní reference v hudebním tisku. Album mne však přesvědčilo o smysluplnosti nového bandu a svým způsobem mne ve své době dokonce vyrazilo dech. Od prvního momentu narvané street rockové palby „Sucker Train Blues“ až po poslední tóny závěrečné balady „Loving The Aliens“ šlo o nadstandardní hard rockový počin. Kompaktní album nemělo výraznějších slabin, protože všech třináct skladeb stálo vysoko nad průměrem tehdejší rockové scény.



Vše nastartovala výše zmíněná razantní rychlá pecka „Sucker Train Blues“, která měla schopnost nabýt posluchače hromadou pozitivní energie, až se z toho šoku končetiny se v elektro transech klepou a neovladatelně pohybují, žíly napínají a hlava třeští. Nahuštěný otvírák následovala neméně zdařilá riffová jízda „Do It For The Kids“, jejíž refrénová část v sobě koncentrovala téměř vše, pro co mám rád podobný druh hudby. Neschází zde kytarová tvrdost, ale ani variabilita a neotřelost zpěvových linek. Songy mají nápady i energii a působí jako ty pravé pouliční beaty! Slash zde po dlouhé době exceluje jak herně, tak zejména skladatelsky, skladby se netopí v přehnaném bluesování, ale mají naopak švih, čemuž vlastně pomáhá i jeho kytara. Weilandův hlas je hodně přesvědčivý, někdy nakřáplý, jinde naopak zdravě nasraný a skvěle kontrastuje se třemi něžně odzpívanými baladami, které mají do prvoplánové podbízivosti sakra daleko. V nich Scott Weiland tenkrát odhalil své široké pěvecké možnosti. Bylo obdivuhodné, jak se zde zbavil své dřívější, grungem načichlé, vokální manýry. 


Deska „Contraband“ tedy obsahovala kromě tvrdších streetrockových kompozic náladou lehce koketujících s punkem, jako jsou „Big Machine“, „Illegal I Song“ či „Spectacle“, také tři výtečné balady „Falling To Pieces“ , „You Got No Right“ a „Loving The Aliens“. Zejména pak rozmáchlá vzletnost a neuvěřitelná gradace v první a procítěnost druhé zmíněné byly neopakovatelné. Dalšími vrcholy se staly oba dva s předstihem zveřejněné singly. A sice loňský „Set Me Free“, jenž představoval spíše rychlejší rock´n´rollovou palbu ve stylu raných GUNS´N´ROSES, a rovněž nyní všude propagovaný „Slither“, který startoval výtečným basovým motivem a dokázal gradovat v strhujícím refrénu pod nánosem hustých střednětempých riffů. V době před vydáním debutu VELVET REVOLVER jsem si už opravdu nemyslel, že by ex-členové dříve tolik proslavených GUNS´N´ROSES mohli ještě nahrát takhle kvalitní a opravdové album. Na rozdíl od Axla Rose, kterému, jak se zdá, nikdy nešlo výhradně o muziku a vždy intrikařil, trucoval a kalkuloval, jestli se mu vůbec vyplatí do comebacku jít, jeho bývalí spoluhráči v roce 2004 nelenili a znovu vlítli do kolotoče klubových vystoupení. A co víc – byli schopni nahrát takto silné kytarové album. 


01.01.2017Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

spajk
06.01.2017 19:24

Mně k srdci prirostlo více druhé album. Neni to tak tvrdé a tahle volnější forma s priklonem k pisnickarstvi se mi libi. Od Slashe celkově jsem si nejvic užíval Aint Life Grand. To je rokec do myho ucha přímo odlitej.

 

Adam
06.01.2017 14:26

Velká jízda prakticky od začátku do konce. Jediný slabší song se mi zdá pouze "Superhuman".