Last Hardrock Outsider

PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS - EP

Po smrti Lemmyho Kilmistera bylo jasné, že celá dlouhá epizoda jménem MOTÖRHEAD končí. Nicméně bylo rovněž také jisté, že o generaci mladší členové tria dobrovolně nepověsí nástroje na hřebík. Bubeník Mikkey Dee našel své nové působiště u další legendy světového rocku, německých SCORPIONS a kytarista Phil Campbell si založil vlastní kapelu. A ne jen tak ledajakou. Ústřední osobnost je zřejmá, ale že do kapely obsadí své tři syny, už je poměrně kuriózní záležitost. O zpěv se postaral jistý Neil Starr. Na konci září se díky tomu objevilo EP čítající pět písní a jedná se o lahodný předkrm budoucí plnohodnotné desky.



Očekávat stylové kotrmelce by bylo bláhové a tak hned první song „Big Mouth“ velmi příjemně navazuje na odkaz předešlého působiště. Samozřejmě má vše značně odlehčenější nádech, protože drsný a nekompromisní tah na branku Lemmyho squadry už nikdo nenapodobí, tedy určitě ne takový mladý zobák, který zde stojí za mikrofonem. Což ale nemusí být nutně negativní, Neil Starr má příjemný chraplák a skladatelský potenciál Phila Campbella oplývá dostatečně hitovým potenciálem a jeho písně nenudí. Vlastně si teprve s poslechem tohoto EP člověk uvědomí, jak důležitý byl jeho přínos v posledních letech Lemmyho života. Vezměme si třeba druhou píseň „Spiders“. Pomalý vál, nesoucí se v duchu stoner rocku, který by mohl pěvecky obstarat samotný Lemmy a měli bychom tu další „Orgasmatron“ nebo z novějších skladeb třeba „Brotherhood of Man“. Všech pět skladeb je jakousi směskou rychlejších a pomalejších písní, kde se kapela snaží oslovit co nejširší publikum. Mým osobním favoritem je ale song „Take Aim“ s naprosto půvabným riffem, který dokáže vykouzlit úsměv na tváři každému rockerovi. Je to přesně ten mohutný melodický úvod a pletenice kytar, které vždy dokázaly udělat z kytaristů významné skladatele písní.


Nebudu prozrazovat, kde si Phil okopíroval základ písně „No Turning Back“, ale každý znalec MOTÖRHEAD nebude dlouho tápat. Jde o nejtypičtější song z celého EP, kde člověk jen čeká, kdy se do toho opře samotný Lemmy. Poslední akustická balada „Life In Space“ je takový chudý příbuzný předchozích věcí, song bez nápadu a energie. Nicméně jako celek je tohle minialbum optimistická ochutnávka a Phil Campbell zcela určitě ještě neřekl poslední slovo v rámci své kariéry. Na závěr pouze doplním, že obal alba je pěkná zlodějina vůči BLACK LABEL SOCIETY.


03.01.2017Diskuse (0)Kropis
kropacekmichal@gmail.com