GUNS ´N´ROSES - Chinese Democracy

70%

Musím říct, že i po uplynutí osmi let od realizace mám na nahrávku shodný názor jako v době jejího vydání. Jak je samozřejmě známo, ze slavné sestavy byl frontman Axl Rose v roce 2008 už hodně dlouho posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda), který v řadách GUNS ´N´ ROSES zůstal a tomu také odpovídala náplň alba. Postupem let, kdy byl tento materiál v kratších či delších intervalech nevyrovnaným umělcem ohlašován a později rušen, doznala trapná situace okolo „Čínské demokracie“ skutečně démonických rozměrů. Pojďme se tedy podívat, co celých patnáct let (mezi roky 1993-2008) vznikalo za ostře střeženými vraty v usedlosti zrzavého blázna z Malibu. Předně je třeba říct, že Axlovo megalomanství doznalo právě s tímto albem svého vrcholu, ne snad proto, že skladby působily bombasticky a vycizelovaně, ale především proto, že v nich bylo ne až tak zajímavé jádro dmýcháno hromadou aranží a přídavných prvků. Opravdu zde bylo především nutné zapomenout na staré dobré rock´n´rollové GUNS ´N´ROSES, jak jste je znali na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Korpulentní aranže zde nafukovaly skladby takovým způsobem, že ty, i přes svůj poměrně banální obsah, působily dojmem orchestrálního pop-rockového paskvilu, tedy jakýchsi baldachýnových polštářů, ve kterých se hlavní šílenec vyvaloval. Ale nelekejte se, nakonec to nebylo s touhle nahrávkou úplně tak zlé.

Netřeba připomínat, že ta tam byla rázem veškerá písničkářská špína, autenticita či dravý rockový feeling geniálního skladatele a bývalého kytaristy Gánů Izzyho Stradlina, stejně jako frackovitost charakterizující kapelu v dobách jejich nepřekonatelného debutu „Appetite For Destruction“. Všichni ostatně dobře víme, kam již na obou dílech „Use Your Illusion“ právě Axl Rose táhl svou partu (vzpomeňte na jeho „November Rain“). Jenže pryč byla i epochálnost skladeb z této éry. Na novince jste mohli najít jen několik položek, které by se mohly měřit s prověřeným materiálem těchto výborných a časem prověřených titulů. Ostatně, vůbec mne nenapadá, jak by se s „Čínskou demokracií“ sžil třeba takový Slash se svým blues-rockovým cítěním. A to vždy v rámci GUNS´N´ROSES platil oproti Stradlinovi sice za více mediálně propíraného kytaristu, ale po skladatelské stránce toho méně důležitého. 

Dle očekávání je zde tedy všechno podřízeno Axlově režii, o čemž zde svědčí i kytarové a klavírní party většiny skladeb, jenž se mnohdy zmohou jen na zdůrazňování Roseho zpěvové linky. Jakoby všechny skladby vznikly právě až v závislosti na prvořadém pěveckém partu. Instrumentální složka je sice vložena do rukou mnoha machrům a kytarovým hrdinům, ale je rovněž zjevné, že tito jsou drženi řádně na uzdě a makají jen jako nájemní žoldnéři na svých podpůrných dekoračních partech. Nové skladby sice využívají bohatého nástrojového obsazení, ale toho opravdu podnětného a velkého zde není mnoho. Ve skladbách nechybí špičková kytarová sóla, časté klavírní party, klávesové podkresy, smyčcová orchestrace ani hrátky s elektronikou, ale vše pouze v roli oněch dekorací Axlova hlasu. Není zde žádný nezapomenutelný riff či jakýkoliv historicky podnětný part. 

Pokud tedy nebudete novinku srovnávat se starou tvorbou GUNS´N´ROSES, nebo pokud jste nikdy nepropadli kouzlu jejich staré tvorby (jen jste občas uznale pokývali na epičtější skladby z „Use Your Illusion“), pak máte šanci se dočkat skutečnosti, že se Vám „Chinese Democracy“ bude hodně líbit. Skladby se však perou na ploše osmdesáti minut s hodně průměrným skladatelským vkladem. Ano, je zde několik opravdu výborných položek, jako skvěle gradující balada „Street Of Dreams“ s ústředním piánem. Také hrátky s elektronikou, ať už v tvrdším (industriálně zabarvená „The Shackler´s Revenge“ je zde jednou z hodně mála rychlých vypalovaček) či jemnějším podání (konglomerát funky rytmu a atmosféru umocňujících smyčců v „If The World“) nezní vůbec špatně. Sluší i temné rifforama „Sorry“, které patrně vznikalo v době, kdy hudebnímu světu velel trend – hrajte grunge! To nejlepší však přichází v samotném závěru. Píseň „Prostitute“ je totiž možná jedinou skladbou, která se může bez ostychu měřit s nejlepšími momenty historie GUNS´N´ ROSES. Zbytek alba platí za více („Madagascar“, „Scraped“, „Catcher In The Rye“) či méně („Chinese Democracy“, „Better“, „There Was A Time“, „I.R.S.“) kontroverzní nic, hrané převážně v oddechovém tempu a vyhnané bombastickou produkcí s minimem sebereflexe. Celkově jde však o muzikantsky zručně odvedenou práci a příjemnou relaxační nahrávku, spadající spíše do oblasti artového pop-rocku, hodící se však pouze jako doplněk k nenáročné domácí činnosti, ale tohle bylo podle mne od GUNS´N´ROSES zkrátka málo. Podobně velká kapela se bez kolektivního srdce a rtuťovitého entusiasmu dělat nedá.

02.01.2017	Diskuse (12)	Stray janpibal@crazydiamond.cz