Last Hardrock Outsider

GUNS ´N´ROSES - Chinese Democracy

Musím říct, že i po uplynutí osmi let od realizace mám na nahrávku shodný názor jako v době jejího vydání. Jak je samozřejmě známo, ze slavné sestavy byl frontman Axl Rose v roce 2008 už hodně dlouho posledním členem (pokud nepočítáme klávesáka Dizzyho Reeda), který v řadách GUNS ´N´ ROSES zůstal a tomu také odpovídala náplň alba. Postupem let, kdy byl tento materiál v kratších či delších intervalech nevyrovnaným umělcem ohlašován a později rušen, doznala trapná situace okolo „Čínské demokracie“ skutečně démonických rozměrů. Pojďme se tedy podívat, co celých patnáct let (mezi roky 1993-2008) vznikalo za ostře střeženými vraty v usedlosti zrzavého blázna z Malibu. Předně je třeba říct, že Axlovo megalomanství doznalo právě s tímto albem svého vrcholu, ne snad proto, že skladby působily bombasticky a vycizelovaně, ale především proto, že v nich bylo ne až tak zajímavé jádro dmýcháno hromadou aranží a přídavných prvků. Opravdu zde bylo především nutné zapomenout na staré dobré rock´n´rollové GUNS ´N´ROSES, jak jste je znali na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Korpulentní aranže zde nafukovaly skladby takovým způsobem, že ty, i přes svůj poměrně banální obsah, působily dojmem orchestrálního pop-rockového paskvilu, tedy jakýchsi baldachýnových polštářů, ve kterých se hlavní šílenec vyvaloval. Ale nelekejte se, nakonec to nebylo s touhle nahrávkou úplně tak zlé.



Netřeba připomínat, že ta tam byla rázem veškerá písničkářská špína, autenticita či dravý rockový feeling geniálního skladatele a bývalého kytaristy Gánů Izzyho Stradlina, stejně jako frackovitost charakterizující kapelu v dobách jejich nepřekonatelného debutu „Appetite For Destruction“. Všichni ostatně dobře víme, kam již na obou dílech Use Your Illusion“ právě Axl Rose táhl svou partu (vzpomeňte na jeho „November Rain“). Jenže pryč byla i epochálnost skladeb z této éry. Na novince jste mohli najít jen několik položek, které by se mohly měřit s prověřeným materiálem těchto výborných a časem prověřených titulů. Ostatně, vůbec mne nenapadá, jak by se s „Čínskou demokracií“ sžil třeba takový Slash se svým blues-rockovým cítěním. A to vždy v rámci GUNS´N´ROSES platil oproti Stradlinovi sice za více mediálně propíraného kytaristu, ale po skladatelské stránce toho méně důležitého. 


Dle očekávání je zde tedy všechno podřízeno Axlově režii, o čemž zde svědčí i kytarové a klavírní party většiny skladeb, jenž se mnohdy zmohou jen na zdůrazňování Roseho zpěvové linky. Jakoby všechny skladby vznikly právě až v závislosti na prvořadém pěveckém partu. Instrumentální složka je sice vložena do rukou mnoha machrům a kytarovým hrdinům, ale je rovněž zjevné, že tito jsou drženi řádně na uzdě a makají jen jako nájemní žoldnéři na svých podpůrných dekoračních partech. Nové skladby sice využívají bohatého nástrojového obsazení, ale toho opravdu podnětného a velkého zde není mnoho. Ve skladbách nechybí špičková kytarová sóla, časté klavírní party, klávesové podkresy, smyčcová orchestrace ani hrátky s elektronikou, ale vše pouze v roli oněch dekorací Axlova hlasu. Není zde žádný nezapomenutelný riff či jakýkoliv historicky podnětný part. 


Pokud tedy nebudete novinku srovnávat se starou tvorbou GUNS´N´ROSES, nebo pokud jste nikdy nepropadli kouzlu jejich staré tvorby (jen jste občas uznale pokývali na epičtější skladby z „Use Your Illusion“), pak máte šanci se dočkat skutečnosti, že se Vám „Chinese Democracy“ bude hodně líbit. Skladby se však perou na ploše osmdesáti minut s hodně průměrným skladatelským vkladem. Ano, je zde několik opravdu výborných položek, jako skvěle gradující balada „Street Of Dreams“ s ústředním piánem. Také hrátky s elektronikou, ať už v tvrdším (industriálně zabarvená „The Shackler´s Revenge“ je zde jednou z hodně mála rychlých vypalovaček) či jemnějším podání (konglomerát funky rytmu a atmosféru umocňujících smyčců v „If The World“) nezní vůbec špatně. Sluší i temné rifforama „Sorry“, které patrně vznikalo v době, kdy hudebnímu světu velel trend – hrajte grunge! To nejlepší však přichází v samotném závěru. Píseň „Prostitute“ je totiž možná jedinou skladbou, která se může bez ostychu měřit s nejlepšími momenty historie GUNS´N´ ROSES. Zbytek alba platí za více („Madagascar“, „Scraped“, „Catcher In The Rye“) či méně („Chinese Democracy“, „Better“, „There Was A Time“, „I.R.S.“) kontroverzní nic, hrané převážně v oddechovém tempu a vyhnané bombastickou produkcí s minimem sebereflexe. Celkově jde však o muzikantsky zručně odvedenou práci a příjemnou relaxační nahrávku, spadající spíše do oblasti artového pop-rocku, hodící se však pouze jako doplněk k nenáročné domácí činnosti, ale tohle bylo podle mne od GUNS´N´ROSES zkrátka málo. Podobně velká kapela se bez kolektivního srdce a rtuťovitého entusiasmu dělat nedá.

 


02.01.2017Diskuse (12)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
05.01.2017 19:07

No přesněji neznamená to nemít rád Slashe, ale spíš během života nepotřebovat solo alba Slashe, prostě se stalo po prvním nesetkání:-)

 

Imothep
04.01.2017 21:40

spajk: divil by ses, ale zvlast v USA toto neni reseno "pankacsky" jak u nas a osobniho managera maji MNOHEM min znami nebo snad duleziti umelci. Takze na kamose/kamosku zapomen, to bude profi management s tymem minimalne 10ti lidi(samozrejme nemaji na starosti jen Izzyho). To ze hraje v klubech namisto aren je proste realita, se kterou se musi smirit daleko vic umelcu z kdysi(a nekdy stale) znamych kapel. Prodejnost a tantiemy z prvnich 3 desek(a naslednych Best Of zalezitosti) budou v hodne zajimavych cislech, takze se da predpokladat, ze ho management do reunionu nepusti za "brigadnicky" honorar, ktery (by)mu Axl zajiste nabidnul.

 

spajk
04.01.2017 21:10

Tenhle komfort co pises, pravnici a manazeri apod příżivníci bude mit Axl nebo Slash. Pochybuju, ze Izzy Stradlin, kterej dneska hraje pro 200 lidi v klubech. Ten si to zvládne osefovat sam. Řečeno s nadsázkou. Že ma kámoše nebo kamosku, co mu pomáhá s organizací bych připustil. Velký kapely, opravdu velky kapely, tam to bude jak pises. Treba o comebacku Lucie se vypráví, že jeden český významný podnikatel hodil na stul mezi kluky 15 mičudů a bylo....))

 

Imothep
04.01.2017 19:34

To je zaroven odpoved na to, proc se mnoho tzv reunionu neuskutecnilo budto vubec nebo jen s casti puvodni(nebo nejslavnejsi, chcete-li) sestavy. Nepada to zdaleka jen na hlavy nebo vrtochy umelcu.

 

Imothep
04.01.2017 19:32

spajk: Ano to jiste ma, ale chapej, on uz pres 20 let o techto vecech moc nerozhoduje, resp. asi ani nechce. Od toho jsou tu pravnici, manageri, atd. A ti to proste z principu nebudou delat kvuli krasnejm ocim Izzyho fanousku. To je realita, tak to proste funguje.

 

spajk
04.01.2017 16:40

Izzy má prý vyjednané obrovské roční tantiemy, jak prozradil Doug Goldstein v předposledním čísle Svíčky. By mě docela zajímalo, kolik to může hodit v jeho případě za pár hitů :-)

 

Imothep
04.01.2017 16:09

spajk: "Pro fans to ale udělat mohl" . . . takove povzdechnuti uz tu bylo u desitek(mozna stovek) jinych muzikantu. Jenze problem je uplne nekde jinde. V momente, kdy se umelec jeho/jejich formatu rozhodne pro podobnou akci(a ze by on treba nebyl proti) zacina nelitostna bitva mezi pravniky,record labely,managery, resi se autorska prava, honorare atd atd. Proste to uz neni 5 zacinajicich rockeru s cistym stitem jako pred 30ti lety. Ver, ze veci jsou slozitejsi, nez se nezasvecenym lidem zdaji. Kdyby to tak nebylo, tak tu davno mohly byt i mnohem zajimavejsi reuniony. Opravdu v mnoha pripadech to neni o tom, ze by ti umelci do toho nechteli jit.

 

spajk
04.01.2017 15:45

A navíc mě štve, že se nechce zúčastnit reunionu. Všichni už přece vědí, že je jinej, že nemá rád popularitu a showbyz. Pro fans to ale udělat mohl, odjet turné, shrábnout prachy a zase si klidně vydávat garážová alba. Protože Shuffle it All, Its Old Hat a Aint it a Bitch nejdou dostat z hlavy i po 20 letech.

 

spajk
04.01.2017 15:29

Mi to přijde, že se Stradlin zbytečně moc přecenuje a slova o géniovi jsou hodně přestřelená. Samozřejmě ho mám rád, ale jeho solo tvorba jasně ukazuje, že jde o typický příklad muzikanta, který umí jen ve skupině. Clarka jsme už probírali. O pár levelů za Izzym. V Kills for Thrills, tam mě bavil velice. A nemít rád Slashe taky jde? S tím se setkávám poprvé ve svém životě...

 

Bluejamie65
03.01.2017 20:40

Jakkoliv jsem bluesový maniak, který si poslechne každou dostupnou ortodoxně akusticky či elektricky bluesovou věc, Slashova alba nemám a v podstatě se s vámi shodnu v tom, že mě ani do budoucna nelákají. Na druhou stranu mi strašně sedla alba Gilby Clarka - nejspíš proto, že Star Star toho vydali tak strašně málo.