MORBID ANGEL - Kingdoms Disdained

90%

Je to logické a bylo to nevyhnutelné. Na novince znějí MORBID ANGEL opět jako MORBID ANGEL. Éra kontroverního alba Illud Divinum Insanus skončila, zapomeňte. Ze sestavy, která ho nahrála, nezbyl krom skutečně nepostradatelného Treye Azagthotha nikdo. Vrátil se baskytarista a řvoun Steve Tucker, za bicí usedl Scott Fuller – jeho hra je skutečně vynikající, člověk konzervativního typu díky němu alespoň částečně přestane želet odchodu bájného Petea Sandovala. Tucker už svoje kvality předvedl v rámci své první post-vincentovské mise, nu a Azagthoth je po předchozí desce opět jednou králem. Jeho kytara neskutečně diktuje, poslouchat jeho psychedelické chuchvalce a občasná sóla jak z jiného světa mi činí neskonalé potěšení.

Mimochodem, zde by se asi slušelo jen pro pořádek uvést, že patřím k těm, kteří v poslechu již několikrát zmíněné Illud Divinum Insanus nachází možná trochu zvrhlé potěšení. Prostě se mi líbí a basta, byť samozřejmě naprosto chápu veškeré výtky k němu se vztahující. Možná kdyby ho tehdy nedoprovázel tak bombastický hype, hovořící o přelomové a epochální deathové desce století... V mých očích je to zatraceně chytlavé a zábavné album. Jo a poslední slova k němu a už se budu věnovat novince – jakkoliv IDI svým laděním mocně vybočuje z dosavadní diskografie MORBID ANGEL, nepoužívejme v souvislosti s ní výraz industrial. Skutečně industriálního na ní totiž není zhola nic.

Pojďme ale už k Kingdoms Disdained. Od prvních tónů jsme doma. Ano, tohle je MORBID ANGEL ve své neříkám nejskvělejší, ale rozhodně velmi silné hodince. Tahle kapela si ten death řezala vždycky tak trochu po svém, jinak než ostatní. Výjimečný byl její cit pro podivné, až zvrácené melodické linky a jakousi nepřátelskou atmosféru, při níž jako kdyby se otevíraly portály do jiných světů. To vše je zpátky, právě díky Treyovi a jeho neskutečné kytarové práci. Poslechněte si třeba The Pillar Crumbling, ten maelström riffů, vyhrávek, odboček, vyšinutých skřípanců. Azagthoth ze sebe opět vydává vše, album má díky němu ohromný tah a sílu.

Ostatní dva ale nezůstávají vzadu. Je jasné, že bez Tuckera, jeho textařského, herního (ty basové výpady v Paradigms Warped jsou vážně skvělé) a vokálního přispění by tohle album neznělo. A Scott Fuller těm dvěma kryje záda, jak už jsme si řekli, znamenitě. Jeho pestrá a nápaditá hra dává jasně na srozuměnou, že ve studiu seděl skutečný bubeník, ne živý automat jako v případě Tima Yeunga. Schválně si poslechněte jeho hru ve valivé a úsečné Declaring New Law (Secret Hell), kde jednak skvěle slouží záměru skladby, její rázné pochodovosti a údernosti, zároveň si ale dopřává dost nenápadných kudrlinek a ozvláštnění, aby celek nesklouzl k monotónnosti.

Prostě vše je znovu, jak má být. MORBID ANGEL hrají death metal klasického střihu s mnohou přidanou hodnotou. Dostat se do nových skladeb je trochu obtížnější, ale stojí to za to. V jejich jádru to vře, burácí, klokotá, jsou jako láva, která se neúprosně valí vpřed, hotová sežehnout na prach vše, co jí přijde do cesty. Death metal se znovu ukázal jako zatraceně životaschopný styl. I Am Morbid...

11.12.2017	Diskuse (16)	wuxia jindrich.goth@gmail.com