HENTAI CORPORATION - Intracellular Pets

70%

Poslouchám snad  kapelu s úplně novou a originální formou projevu nebo jde jen o nějakou zmutovanou krátkodechou blbost bez vkusu, navíc splácanou ze všeho možného? Zní hlavní otázka během poslechu novinky HENTAI CORPORATION. Netvrdím, že odpověď na tohle téma naleznete v této recenzi, ale budu se snažit, abych své dojmy z alba „Intracellular Pets“ sesumíroval co nejpřesněji. Jedno je jasné, HENTAI CORPORATION nejsou vůbec kapelou pro každého a už vůbec se o nich nedá říct, že jdou cestou snadné líbivosti a žánrové zařaditelnosti. Zkrátka a dobře, jejich posluchači si je musí sami chtít objevit, neboť kapela dost pravděpodobně nenáleží do žádného stylového chlívečku a eklektičnost jejich projevu hraje v jejich prospěch i v průběhu koncertů, ve kterých si pánové mohou dovolit odlehčené výletování a ohýbání songů prakticky jakýmkoliv směrem. Co je však šlechtí především je výtečná muzikantská vybavenost a schopnost své dovednosti předávat živě v nějaké zajímavé a strhující podobě.

Vzhledem k poměrně nervnímu pojetí svých skladeb ( zde třeba „Synthetic Limits“) budou HENTAI CORPORATION vždy náležet mezi klubové štiky tuzemské scény, nikoliv mainstreamové, byť si svou tvorbou za těch deset uplynulých let na svou stranu naklonili požehnaně příznivců. Další otázkou je, jak zarytí jejich příznivci skutečně jsou? Protože při pohledu na jejich kapelní bandzone profil, kde jejich stránku navštěvují zhruba dvě stovky lidí denně, byla přehrána každá jednotlivá skladba novinky jen asi patnáctisetkrát až dvatisícekrát, což si myslím, že není zrovna vysoké číslo. Tohle však dost možná svědčí něco spíše o hodnotě hudby jako takové pro současnou mladší generaci než o nezájmu o kapelu jako takovou.

Z mého pohledu je jejich hudba kombinací Novo-vlných postupů a jim příslušné ujetosti a roztěkanosti, tak jak tento žánr spatřil na sklonku sedmdesátých let hudební svět (u nás je jeho nejznámějším představitelem kapela PRAŽSKÝ VÝBĚR), a samozřejmě klasické rockové školy, čemuž dává za pravdu velmi dobrý a skoro až hardrockově nespoutaný vokál frontmana Radka Škarohlída. Hudba HENTAI CORPORATION se však od klasické podoby rocku odtahuje seč může (umcaca rytmem začínající srandička „Heaven?“ rozkvétající až kamsi k pattonovskému valčíku) a sice hlavně tím, že klávesové party mají v jejich podání mnohem větší prostor, než tomu je u valné většiny kapel klasicky rockové větve. Když tvrdím, že kytara u nich nemá zas až tolik prostoru, nemyslím to tak, že by jí tu bylo málo, naopak, některé takřka jazzově rejdivé party hrají poměrně krkolomné a náročné věci, myslím to však tak, že kytara zde není oproti ostatním nástrojům předsazena, není ve skladbách v roli toho hlavního nástroje, naopak je jen jednou z ingrediencí výsledného jedovatého až toxicky nervního zvuku HENTAI CORPORATION.

Přestože Škarohlídův hlas nepůsobí vůbec jednotvárně a mnohdy dost často střídá polohy a všemožné bláznivé odstíny, je to právě ta jistota, která spojuje alespoň trochu tvorbu téhle kapely s oblastí klasického rocku. Občasně mě Radkův vokál svým zabarvením připomene hlas Roberta Planta a za krátko se zas vrhne do divadelně excentričtějších poloh. V každém ohledu však tento frontman odvádí dobrou práci a jeho hlas je hlavním poznávacím znamením kapely, něčím, co je podporováno neuvěřitelně bláznivou směskou rock´n´rollu, funku, jazzu i metalové alternativy („Tardigrade Hunt“). V jistých momentech působí HENTAI CORPORATION jako na jehlách (skladeb podobného ražení je zde povícero, ale třeba „The Fall Of Johann M.“ tohle přirovnání splňuje), jindy je jejich projev zevloidně plynulý nebo dokonce lehce psychedelicky zasněný („Dancing With the Devil“), každopádně jejich skladby mají potřebné kouzlo a po několika posleších se do nich lze bez problémů dostat (nelíbí se mi snad pouze nablblá tucka „Over“, ale to je jen otázka osobního nastavení). „Intracellular Pets“ je bez větších pochybností jednou z nejlepších tuzemských nahrávek roku 2017, čemuž dopomůže i zlepšená práce na melodiích, která vyvrcholí ve vypalovačce „Paralyzed“. Za mne - docela dobrá věc.

29.11.2017	Diskuse (12)	Stray janpibal@crazydiamond.cz