Boomer Space

DESTRUCTION - Infernal Overkill

Velký debut „Infernal Overkill“ vyšel DESTRUCTION u SPV/Steamhammer jen půlroku po minialbu „Sentence Of Death“ v květnu 1985 a stal se navždy klasikou zachycující ranou podobu žánru thrash, tak jak se jedna z jeho odnoží zrodila uvnitř tehdejšího NSR. Zajímavostí zůstává, že si album vzniklé znovu v berlínském studiu Caet mladá kapela produkovala od začátku sama, snad z důvěry ve vlastní schopnosti, či v materiál, který byl přeci jen v té době už docela prověřený. Přítomen byl pouze studiový fachman Horst Müller. Ve výsledné formě se obě nahrávky zas až tolik neliší, je sice poznat od dob minialba určité zvukové zlepšení a rovněž texty začaly pomaloučku přecházet od témat spjatých se satanismem k reálnějším hrozbám, např. rozpoutání jaderného konfliktu či hrozba válek obecně, v polovině osmdesátých let, v poslední fázi Studené války šlo vlastně o hodně aktuální a frekventované téma nejen v metalu.

 

Deska sklidila velmi dobré ohlasy, byť z dnešního pohledu byla následujícími několika alby překonána, neboť ta přišla s techničtějším a ve všech ohledech propracovanějším materiálem. Nálepku klasiky však ani „Infernal Overkill“ nikdo neodpáře, neboť na svou dobu se skutečně jednalo o velký posun od heavymetalových schémat. V tehdejších časech, kdy se metalový svět teprve rodil a drásal na světlo, té konkurence zas až tolik nebylo. Vždyť německý Metal Hammer měl v době vydání tohoto alba za sebou teprve jeden ročník. Každopádně spolu se SODOM a KREATOR, kterým přesně v té době rovněž vyšly debutové nahrávky se DESTRUCTION stali hlavní vlajkovou lodí německé thrashmetalové scény.


 

O materiálu lze z dnešního pohledu tvrdit, že zachycuje zejména ranou archaickou fázi speed a thrashmetalové hudby, jenže je třeba si uvědomit, že v době vydání skutečně platil za jedno z nejdivočejších a nejrychlejších metalových běsnění, jaká byla do té doby vydána. Zvuková stránka doznala na mírném zlepšení, což se projevilo na plnějším, nahalovanějším zvuku a lehce učesanější podobě skladeb, které se v několika případech nevyhýbaly ani progresivnější podobě reprezentované zejména neutěšeností zdánlivě nekonečného maratónu riffů a přehupovaly se přes časomíru pěti minut (viz. třeba závěrečná „Black Death“, „Tormentor“ nebo „Death Trap“), v této fázi vlastní tvorby na tom však DESTRUCTION nebyli zas až tak dobře jako o rok později, takže právě snaha o zdlouhavější výstavbu některých skladeb se stala největší slabinou velké debutové nahrávky. Každopádně pozic nejlepších songů se ujaly dvě absolutní vypalovačky – úvodní šleha „Invincible Force“ charakterizovaná hned zkraje Schmierovým výkřikem, těžkopádnějšími riffy přecházejícími v jejich typicky cirkulující rej a samozřejmě největší klasika „Bestial Invasion“. Na koncertech se dodnes občas vyskytuje i „Thrash Attack“ několika minutová instrumentálka hrubšího ražení.

 

Sestava se za rok nezměnila, takže znovu Schmier – baskytara, zpěv, Mike Sifringer – kytary a Tommy Sandmann – bicí, což jenom potvrzovalo názor fanoušků, že DESTRUCTION jsou zkrátka partou kamarádů, kteří se znali ještě dávno před tím, než spolu začali hrát hudbu. Tak jako tak to mezi nimi fungovalo a „Infernal Overkill“ se stal prvním velkým milníkem jejich diskografie. 


26.11.2017Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz