KRABATHOR - Only Our Death Is Welcome...

100%

Bylo to fajn, být v devadesátých letech fanouškem KRABATHOR. Tahle kapela byla v mnoha ohledech mimořádná – hrála vynikající muziku, na koncertech odváděla stoprocentní výkony a nikdy ji nebylo možno vidět jinak než v plném nasazení. Byla to taky naše první kapela, která se reálně dostala za hranice západní Evropy a stala se standardním článkem světové podzemní scény. Ve své nejlepší fázi jezdila turné i s úplnými špičkami žánru (třeba s CANNIBAL CORPSE, IMMOLATION nebo VADER), se slavnými muzikanty různě ze světa se i přátelila a nám českým, moravským a slovenským fanouškům dělala ohromnou radost, protože ukázala, že to „přece jenom jde“ – dosáhnout globálního úspěchu i z Uherského Hradiště, nikoli jen z Tampy nebo ze Stockholmu. Lídři KRABATHOR Christopher a zejména Bruno měli navíc chuť do psaní a tak byly dobové fanziny a magazíny plné jejich trefných reportáží z cest, ať už to bylo po Evropě, bývalém SSSR, Jižní Africe nebo třeba kolem Michiganského jezera. Byla to taková doba „dosahování nemožného“, ani nevím, jestli by se dneska ještě něco takového dalo podobným způsobem zažít. A celé tohle dobrodružství KRABATHOR a jejich „dobývání světa“ bylo odstartováno hned na začátku devadesátých let...

Krabator

Kapela, která se později měla stát naším nejslavnějším metalovým exportem, se začala dávat dohromady někdy kolem poloviny osmdesátých let v okolí Uherského Hradiště. Jednalo se tehdy o partičku středoškoláků, jimž velel kytarista a řvoun Petr Kryštof, později známý jako Christopher. Důležitý okamžik nastal, když se vedle Petra zjevil jeho příbuzný Bronislav Kovařík (jasně, Bruno!), který v kapele postupně prostřídal všechny nástrojové posty, v počáteční fázi však seděl hlavně za bicími. Třetím důležitým členem v době, kdy kapela už začala dávat větší smysl, byl kytarista Bája (Radek Kutil), který s Chrisem a Brunem stál u raných demonahrávek a šest strun drtil i v důležitém období před vydáním debutního alba.

Po prvotních provizorních názvech si kapela vyvolila konečné jméno KRABATOR a do muziky se pustila naprosto po hlavě. Už léta páně 1988 natočila za jediný půlrok tři demonahrávky – v srpnu „Breath Of Death“, v říjnu „Total Destruction“ a v prosinci „Brutal Death“. Společným znakem všech těchhle raných demáčů byl příšerný zvuk, obaly zdobené dobovými naivními malůvkami (kostra za kulometem, maniak s motorovou pilou apod.:) a písničky, které sice trpěly všemi neduhy začínající skupiny, nicméně obsahovaly řadu zajímavých nápadů, ze kterých se po letech, když kapela v rámci vzpomínání některé skladby nahrála znovu, vyklubaly slušné metalové kousky. Demáče se i přes své značné rezervy bleskově rozšířily mezi tuzemské posluchačstvo, a po účasti kapely na koncertě Death Metal Session 17. listopadu 1988 v Praze, který byl prvním živým hraním KRABATOR a rovnou před narvaným sálem, se o skupině začalo mluvit po celé republice.

Krabathor

Stejně jako u mnoha dalších kapel i do rozjezdu KRABATOR zasáhla vojna. Do zeleného museli oba lídři – Christopher i Bruno – a skupinu provizorně táhl kytarista Bája. Mezitím proběhl další důležitý 17. listopad v historii kapely (a nejen jí :) a ústřední dvojice se z vojny vrátila do úplně jiné situace, kdy nic nestálo v cestě KRABATOR hnát opět dopředu a začít si plnit o pár let dříve nemyslitelné sny. Bylo potřeba ale učinit několik zásadních kroků: 1) vyhnat Bruna od bicí soupravy, kde nikdy nebyl jako ryba ve vodě, a vrazit mu do pařátů čtyři struny; 2) stabilizovat sestavu, což bylo učiněno trvalým angažováním bubeníka Kopce (Petr Kopeček), který kapele vypomáhal už v „období vojny“; 3) změnit název na KRABATHOR jako symbol nového startu; 4) natočit demo výrazně vyšších kvalit než byla ta předchozí, aby bylo možné začít atakovat gramofirmy.

Všechny body byly splněny a v dubnu 1991 KRABATHOR zveřejnil svou čtvrtou nahrávku „Pocity detronizace“ s pěti tracky a intrem. Byl to pořádný skok dopředu – písničky najednou byly výborně napsané, zaranžované i zahrané, obal začal nabírat na serióznosti (i když v rámci stylu), texty byly naposledy ještě v češtině, ale úrovní šly také pořádně dopředu, zkrátka opravdu nový KRABATHOR! Zvuk nahrávky sice ještě nebyl bůhvíjaký, nicméně už na úrovni dobrého dema, a hlavně se celá záležitost nese v duchu nastupujícího death metalu, čímž kapela předestřela své budoucí působení. „Pocity detronizace“ se staly v československém undergroundu skutečnou senzací a přesně tohle byl onen okamžik, kdy se z uherskohradišťské partičky stala opravdu oblíbená kapela a její budoucí debut se očekával jako málokterý jiný.

Into The Abyss

Není snad v Čechách a na Moravě skupina, která by měla za sebou tolik změn v sestavě jako KRABATHOR. Jedna nastala i po natočení „Pocitů detronizace“ – odešel kytarista Bája a nahradil jej René Hílek, známý pod přezdívkou Hire. Tenhle muzikant výborně ovládal šest strun a i když byl zaměřený spíše na melodický metal, do sestavy dobře zapadl. Prvním jeho zásekem v KRABATHOR bylo minidemo „Feelings Of Dethronisation“ ze srpna 1991, což byly vlastně tři skladby z předchozího počinu, ovšem nahrané s lepším zvukem a poprvé už s texty v angličtině. Demo zároveň bylo vynikajícím promo materiálem při hledání vydavatele.

Volba padla na Monitor. Kapele při domlouvání smlouvy prý hodně pomohl Petr Hanzlík – tuzemský metalový guru, organizátor ankety Černá vrána a otec nesmírně populárního rozhlasového pořadu Gung-Ho! – byl prý jakýmsi prostředníkem mezi kapelou a firmou. Podařilo se pro KRABATHOR vyboxovat i souhlas s natočením desky v angličtině, na což prý se předtím Monitor moc netvářil a jiným kapelám jazyk Shakespearův odmítal. Hanzlík se nakonec stal i producentem alba KRABATHOR a byl jedním ze dvou mužů mimo kapelu, kteří na debutu uherskohradišťské úderky mají výrazné zásluhy. Tím druhým člověkem byl zvukař ze studia Propast Petr Ackermann (dříve působil v kapele ŽENTOUR), který sice po příjezdu KRABATHOR do studia moc netušil, co to death metal znamená, ale poté odvedl bezkonkurenční práci a dokonce pro kapelu na desku natočil několik inter a vsuvek mezi skladby.

Pouze naše smrt je vítána...

Den odjezdu KRABATHOR do studia vyšel na další 17. listopad (přesně tři roky po prvním koncertě a dva po prolomení komunistické diktatury) a i když se na začátku na kapelu nalepilo nemálo smůly (při cestě vypovědělo službu auto, první den ve studiu vypadl na několik hodin proud), podařilo se muzikantům a dalším lidem v Propasti za standardních sedm dní vytvořit první deathmetalové album v republice a troufnu si říct, že i jednu z nejlepších metalových nahrávek u nás vůbec. Excelentní riffy, velmi výrazné tažné melodie, skvělé aranže a od boku vystřižené instrumentální výkony vytvářejí na albu death metal s nepřeslechnutelnými thrashovými kořeny a vše to odkazovalo až někam do floridských bažin, kde tahle muzika vznikla. Takhle nastavený styl z KRABATHOR udělal naprostý solitér, který si nespletete s žádnou jinou kapelou, a i když typická stavba Chrisových a Brunových skladeb je přítomna na všech jejich albech, na „Only Our Death Is Welcome...“ a následujícím „Cool Mortification“ jsou KRABATHOR podle mého názoru stylově nejoriginálnější.

Deska nazvaná „Only Our Death Is Welcome...“ je prostě skvělá. První stranu tvoří vlastně téměř všechny skladby z dema „Pocity detronizace“ a při srovnání obou nahrávek je vidět, jak moc může dobrou muziku ještě nakopnout výborný zvuk. Po krátkém klávesovém intru „Royal Crown“ kapela nabíhá s vynikající úvodovkou „Psychodelic“, která, i když není nijak rychlá, ubíhá jako blesk a sype do uší posluchačů spousty vynikajících riffů a nakažlivých melodií. Celé to spojují melodické vyhrávky a lahodný zvuk, který alespoň podle mě aspiruje na jeden z nejlepších metalových soundů vůbec. Po skvělém úvodu následovala stejně výborná pecka „Eternal“, třetí „Convict To Contempt“ a po kratičkém dalším intru nesmrtelná hymna „Pacifistic Death“, kterou Monitor zviditelnil i videoklipem. Druhá strana desky obsahuje vlastně jen tři řádné skladby – KRABATHOR psali dost dlouhé kompozice, při množství nápadů a kvalitě zpracování se ale posluchač ani na vteřinu nestačí jakkoli nudit. Vůbec nejdelší „Preparing Your End“ je stejně vynikající jako „Killing My Wrath“, a celou sbírku po další mezihře uzavírá „Madness Of The Dark Shadows“, rovněž roztažená na pěkných pár minut. Celkově patří zejména Chrisovi, který měl v té době většinu autorství na hrbu, velký potlesk a klobouk třikrát smeknout.

Na počátku triumfální jízdy

Pozoruhodný je i obal alba, který vytvořil již tehdy uznávaný malíř sci-fi Martin Zhouf – zanesl na cover mimo jiné motiv trojrohé lebky, která byla na začátku devadesátých let jakýmsi maskotem KRABATHOR. Zcela bez pochyby je „Only Our Death is Welcome...“ jednou z naprosto klíčových domácích nahrávek devadesátých let a také počin, který posunul KRABATHOR na úroveň, ze které už kapela mířila – po krůčcích – do mezinárodní metalové ligy. Vydání debutu v březnu 1992 byl sice teprve takový začátek – KRABATHOR si v té době oťukávali zahraničí prvními ojedinělými koncerty – v dalších letech se ale Chrisovi, Brunovi, manažeru Pedrovi a dalším lidem ve skupině podařilo vytvořit si postavení, o kterém se prakticky všem ostatním domácím kapelám nemohlo ani zdát. Že to nebylo jenom štěstím a dobrou hudbou, ale především neuvěřitelnou zaťatostí, odříkáním a mnohdy až nepochopitelným odhodláním, to bylo známo vesměs všem fanouškům metalu u nás a myslím, že podobně velký počet lidí byl za tenhle úspěch kapely rád. KRABATHOR totiž byl opravdový milník a naše domácí metalová chlouba. A jejich debutem v roce 1992 to všechno pořádně začalo!