L.A.GUNS - Checkered Past

60%

Letos se fanoušci zapráskaného sleazy rocku dočkali vydání další řadovky neúnavných kalifornských psů  L.A.GUNS, stěžejní to kapely tamní scény vzešlé z půlnočních ulic Města andělů osmdesátých let, která proslula nejen svou „tough“ příslušností ke klubové scéně okolo bulváru Sunset, častými změnami sestavy, ale i vytrvalostí některých svých členů táhnoucí se napříč čtyřmi dekádami. V posledních letech však tento band na sebe upozornil především díky rozkolu na dva projekty totožného jména. Za prvním a nyní zde popisovaným stojí zakladatel, kytarista a vůdčí představitel jejich značky Tracii Guns spolu s frontmanem z jejich nejslavnější etapy Philem Lewisem, kromě nich však započal svou existenci ještě truc podnik těch druhých L.A.GUNS, které rozjel někdejší bubeník Steve Riley, jenž byl dlouhá léta pokládán za nejstabilnějšího člena sestavy, avšak s oběma výše uvedenými muzikanty se pár let nazpět ve zlém rozešel.

Vůbec se nedokážu vcítit do myšlenek hudebníka, který po oddělení od svých dlouholetých spoluhráčů stále lpí na totožném názvu svého nově založeného projektu, jaký užívají právě jeho bývalí parťáci. Rozhodně mě to nedává smysl u poměrně malé a dnes polozapomenuté kapely formátu L.A.GUNS, která své fanoušky rozhodně nepočítá na tisíce, ale je schopna tak akorát odehrát kvalitní klubový koncert před několika desítkami věrných. Něco podobného mě zkrátka nepřijde na místě už jenom z pohledu osobní cti dotyčného, natož pak z hlediska naplnění nějakých jeho nových tvůrčích či uměleckých ambic. Zkrátka a dobře existenci opozičního Rileyho bandu nechápu. Přesněji řečeno nechápu proč svému projektu dal také název L.A.GUNS.

Přesuňme se tedy konečně k slyšitelnějšímu a oficiálnějšímu z obou bandů. Novinka Traciiho party „Checkered Past“ vyšla letos v listopadu a lze o ní říct, že v podstatě ctí historii L.A.GUNS a reprezentuje spíše jejich surovější podstatu. Zkrátka se opět dočkáme povedeného rock´n rollu, kterému určuje ráz neurvalá kytara hlavního střelce i typicky rozevlátý hlas Phila Lewise. Dost možná lze mluvit o lehce punkovějším a pouličnějším vyznění skladeb (je to patrné už od úvodního nepokojného kvapíku „Cannonball“), stejně jako o sílícím vlivu právě kytaristy, jenž dal v roce 1983 celému projektu jméno. Obdobně surový přístup Tracii Guns vždy prosazoval (nicméně ani to mu nebrání vystřihnout zde tu a tam parádní kytarové sólíčko viz. to ve skladbě „Bad Luck Charm“). Příznivci sleazy rocku si určitě přijdou na své jak u dravějších kusů typu „Better Than You“ případně „Dog“, tak pookřejí při poslechu vášnivých, avšak ani náhodou ne prvoplánových pomaláčů jako „If It´s Over Now“ nebo „Let You Down“, jenž zde patří k tomu nejlepšímu a albovému výsledku dodávají na monumentálnějším a náladovějším provedení.

Deska samozřejmě asi nedosáhne kvality dvou bezprostředně jí předcházejících řadovek „The Missing Peace“ a „The Devil You Know“, jenž v minulé dekádě dokonale charakterizovaly smysluplnost návratu dvou hlavních aktérů kultuvního L.A. bandu, ale i tak si myslím, že své kouzlo deska nakonec nachází. Jde zkrátka jen o stvrzení života jedné z nejdůležitějších rockových formací vzešlých z nočních ulic losangeleské scény osmdesátých let.

01.12.2021	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz