Last Hardrock Outsider

LIZZY BORDEN - My Midnight Things

S poslechem nejnovějšího alba LIZZY BORDEN, tedy někdejšího glam-metalového zatvrzelce z Los Angeles, který v osmdesátých letech vešel ve známost svými líbivě melodickými songy a hororovými proprietami, přišel stav rozpačitého údivu. Musel jsem si pokládat otázky, co že to za hitparádu jako vůbec poslouchám? Ani náhodou však v pozitivním slova smyslu. A to proti dávné tvorbě Lizzyho Bordena absolutně nic nemám a nikdy jsem jí neměl zařazenou na ani jednom z pólů pomyslného názorového spektra. Alba jako „Visual Lies“ (1987) nebo „Master Of Disguise“ (1989) sice považuji dodnes za skvělé věci melodického kalifornského metalu, ale ty další nahrávky už tak dobré nebyly. Co však představují aktuální songy, to mě hlava zkrátka nebere. Pokud vám nevadí ten největší kýč a prvoplánová hymničnost po vzoru druhořadých kopií hitu It´s My Life od BON JOVI, kde není ani náznak čehosi druhoplánového navíc a vše je ořezáno k podpoře ústřední linky, pak se radujte, tahle nahrávka je doslova vaše. Osobně docela pochybuji, že v hlavě tohoto umělce panuje povědomí o sebereflexi a o právě probíhajícím letopočtu, dost možná tam schází i řada dalších věcí. Šílený zpěvák platil již dávno za kultovní postavu americké metalové historie, ale hudebně to bylo doposud všechno v pořádku. S novinkou to ale nemusí nikoho zajímat. 


Celé album LIZZY BORDEN - My Midnight Things k poslechu na youtube.


Album vychází u stáje Metal Blade Briana Slagela a hlavní představitel kapely na ní nahrál veškeré zpěvy i téměř všechny nástroje (kromě bicích samozřejmě). Za soupravou škopků sedí vlastně jediný věrný hudebník, který to s prapodivným šéfem táhne už od založení LIZZY BORDEN – Joey Scott. Proč tedy tolik povyku pro jednu nahrávku od umělce, který se vyhříval na vrcholu své popularity zhruba někdy před třiceti lety? Odpovědi možná naleznete níže.


 

Novinka „My Midnight Things“ je totiž tou nejsamožerštější a nejkýčovitější snůškou kalifornského melodického metalu, jakou si pravděpodobně dovedete představit. Z té hromady hudby podobného stylu mě dodnes iritovalo stejným způsobem jen opravdu málo nahrávek. Když řeknu, že podle těch skladeb by v klidu mohli sestavit svůj nadcházející program takové tuzemské hrůzy post-socialistického venkovského rocku jako MARKÝZ JOHN nebo SIFON, pak nebudu daleko od pravdy. A to vážně nepřeháním, protože mluvit o bizarním spojení MICHAL DAVID + HEAVY METAL v souvislosti s LIZZY BORDEN už by bylo hodně silné kafe, leč zde (v případě alba z roku 2018) zjevně ne nemožné. Představte si, že každá skladba je složená dle pevně daných mustrů: nosná a dramatická vyhrávka, přímočaré tempo a rovný, velmi jednoduchý rytmus, smyslně vábivá sloka, po které následuje rozjařený a velmi melodický refrén, ve kterém musí zaznít vždy název skladby, avšak jeho pokračování se musí ubírat skrze zdobné hlasové zákruty k nosné i když tuctově kolovratové melodii. Dále jsou v písních aranže, vesměs klávesové, při kterých se ptám, zdali autorovi někdo nesdělil o zvukovém vývoji, jakým si prošla rocková hudba kupříkladu od roku 1987? I když...Ono by to celé bylo vlastně trapné již tenkrát. Morbidně romantická podstata hlavního zatracence, který zde stokrát dává na odiv svou posedlost objekty jeho zájmu (asi něco na způsob sběratele kůží z filmového trháku Mlčení jehňátek) u mne způsobuje pochybnosti o bezproblémové dospělosti tohoto umělce, při tvorbě zřejmě často pendlujícího mezi ve sklepě ukrytými hudebními instrumenty a zrcadlem.


 

Osobně mám hodně rád americký hard rock osmdesátých let a vůbec styl, jakému se dnes říká hair-metal, jenže tenkrát ta alba měla nějaký styl, nápad, muzikantskou kvalitu, zde je všechno jinak, je zde vše ořezáno na to nejprvoplánovější, takže zůstal pouze zájem upoutat pozornost melodií. Zde je skoro všechno špatně a nic na tom nezmění ani vroucně naléhavý hlas hlavního performera, ani jeho obstojné a všestranné muzikantské schopnosti, protože letos to je hlavně po skladatelské stránce utrpení. Pokud se k této desce dostanete, pamatujte, že ničeho jiného než velmi melodických skladeb se zde nedočkáte. Jenže je rozdíl mezi neotřelou melodikou s kořeny, neotřelými nápady a hardrockovým kumštem, nebo melodikou udělanou jen proto, aby byla výrazné melodická a celkově rozjařená. Na „My Midnight Things“ až na pár světlých výjimek nalézám hlavně to druhé. Vrství se kýč na kýč a album lacině upaluje skrze linky, které jste musely slyšet už tolikrát a dost pravděpodobně v lepším podání. Ty jediné světlé body nového alba pro mne představují skladby jako je „Obsessed With You“ nebo „The Perfect Poison“, což jsou (snad ještě krom docela ucházející titulní písně umístěné hned v úvodu alba) jediné položky, které se dají nazvat alespoň trochu zajímavými. Všechny ty další nadšenecké hrůzy jako „Long May They Haunt Us“, opravdu otřesná „The Scars A Cross My Heart“ nebo jalová „A Stranger To Love“ už jsou jen k smíchu. Nečekaným vrcholem kompletu je pak po vyloženě příjemných pocitech svých posluchačů bažící „We Belong To The Shadows“, jejíž absolutně nejmelodičtější zpěvový proud je podmazán cukrující syntezátorovou nadstavbou a umělým disco rytmem připomínajícím pozdně devadesátkové comebacky takových es jako němečtí MODERN TALKING. 



26.06.2018Diskuse (15)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

devin
13.07.2018 14:57

mimochodom, k tomu novému Stormwitch-u, čakanie naňho bolo vzrušujúcejšie

 

devin
13.07.2018 14:53

o nič mi nešlo ... hudba je v prvom rade zábava ... nie som žiadny " hejvikár a tobôž melodik " ... toto si dávam len pre zmenu ... a je to asi tak 5% času čo venujem hudbe ... moji favoriti sú The Dillinger Escape Plan, Strapping Young Lad, Exciter, King Crimson, Rush ,Voivod, The End, Retox, Cop Shoot Cop ... všetko spojené s Pattonom : Mr.Bungle,Tomahawk,Fantomas,...teraz Dead Cross ... s tým novým Lizzy Bordenom tiež bojujem,neobhajujem ho ,ale po Dillingeroch alebo City od Strapping Young Lad dobre padne ...

 

Stray
13.07.2018 11:14

Dalo se to čekat, navíc je to první člověk, kterej mě napadl, když jsem se zamyslel nad tím, komu se to bude líbit.

Devin: Osobně si myslím, že tamní stránky ti víc sednou do vkusu. Možná to vzhledem k náplni zdejšího webu bude znít paradoxně, ale v životě jsem si vždycky po lidské stránce víc rozuměl s týpkama poslouchajícíma extrémní žánry. S hejvíkáři a melodiky jsem si nikdy neuměl normálně popovídat.

Jako mávat na tomhle webu s recenzí od tohohle, to už je aká drzosť, to je jako rozvěsit před tureckým parlamentem kurdský zástavy. :-))))

 

Imothep
13.07.2018 10:34

Tak toto je slovo do pranice :D

 

devin
13.07.2018 10:04

kolko ludí tolko nazorov
https://www.metalforever.info/article.php?id=33080

 

devin
28.06.2018 19:34

to určite nie,to je neprekonateľná klasika ... 80-te roky neprekoná žiadny nový album, aj keby bola kapela v pôvodnej zostave, myslím si ... je iná doba, iná motivácia robiť hudbu ... môžeme si gratulovať, že sme zažili 80-te ... a vlastne napadla ma jedna výnimka, Sol Invictus z roku 2015 od Faith No More je výborný

 

Valič
28.06.2018 17:07

Ta nová skladba mě sice moc nenadchla, ale tu novinku Stormwitch možná někdy zkusím. Ve srovnání s předchozí řadovkou to může být už jen lepší. :-)

Moc ale nevěřím tomu, že by ta kapela ještě někdy nahrála něco, co by se aspoň vzdáleně blížilo jejich starým šlágrům:

https://www.youtube.com/watch?v=PFf8ilexybI

 

devin
28.06.2018 14:56

prepáčte mi ... za tento link
https://www.youtube.com/watch?v=CjVgYOx5EQo

ale, aj tí čo sa chcú vyhnút novému Stormwitchu velkým oblúkom, by mohli aspoň tento kúsok vydržať a možno si tak napraviť názor, resp na dobro pochovať túto kapelu ...

 

Valič
26.06.2018 16:48

Stray: Já se novince Stormwitch určitě vyhnu hodně velkým obloukem. Už jejich předchozí deska se nedala poslouchat a to mám jejich první čtyři alba celkem rád.

 

devin
26.06.2018 15:30

do honotenia albumov vstupuje množstvo faktorov ... je to vlastne názor autora recenzie v danom čase, ktorý sa môže s odstupom času zmeniť ...zažil som to niekoľkokrát ... neviem či to nie je aj našim vekom ... ja z tohto albumu vôbec nie som unesený,na Love You to Pieces sa to vôbec nepodobá, ale s radosťou si ho vypočujem ... čítal som niekoľko ďalších recenzií a videl som aj 80 zo 100 ... koľko ľudí toľko chutí ... asi to má tak byť ... veď keby sme sa mali riadiť len recenziami, tak niektoré kapely by to už asi dávno zabalili ... a čo by sme potom čítali