Last Hardrock Outsider

L.A.GUNS - The Missing Peace

Tak tedy v roce 2017 se fanoušci po patnácti letech konečně dočkali prvního alba L.A.GUNS, na kterém znovu působí, jak zpěvák Phil Lewis, tak kytarista Tracii Guns. Oba muzikanti se jak známo kdysi rozkmotřili a každý po dlouhá léta vedl své vlastní L.A.GUNS, přičemž obstojná alba se dařilo nahrávat především Philu Lewisovi, který dokonce několikrát vyjel i na evropské turné a celkově neusínal na vavřínech a působil se svou formací poměrně aktivním dojmem, kdežto Traciiho aktivity byly soustavně rozmělňovány i mezi jiné projektíky. Dnes se situace k radosti mnohých vyvinula tak, že se oba kohouti konečně udobřili, a i když tohle spojení po letech způsobilo odchod dalšího dlouholetého člena L.A.GUNS a věrného Lewisova parťáka, bubeníka Stevea Rileyho, fanoušci se určitě mohou těšit z dlouho očekávané nové desky.

 

Na „The Missing Peace“ je určitě znovu znát vstup Traciiho skladatelského rukopisu, který zde nezastává jen funkci kytaristy, ale stal se i producentem alba vydaného u Frontiers Records, stáje zaměřující se na reinkarnaci hvězd osmdesátých let. Guns vždy tíhnul k ostré groovy kytarové hře postavené nejen na rock´n ´rollových základech, ale vykazoval se dost často i výraznými repetetivními riffy a přesně tohle do aktuálního materiálu prosakuje. Stacey Blades, kytarista z mezidobí (2004-14), měl určitě znatelnější cit pro klasicky rockovou melodiku, kdežto na Traciim je poznat i ovlivnění metalem nebo punkem. Díky tomu na mne novinka působí docela stroze, nevyžívá se ve vyhrávkách a prostě útočí s tím základním, co jen lze na hudbě L.A.GUNS nalézt. Něco podobného potvrdí třeba s předstihem vypuštěná skladba „Speed“ a nebo zdejší třetí položka „A Drop Of Bleach“, která v podstatě navazuje na to, kde právě Tracii v časech alb jako „Man In the Moon“ nebo „Wake The Dead“ s L.A.GUNS skončil.


 

Jde však znovu o povedené album, na kterém si každý letitý fanoušek to své najde. Fenomenální se mi jeví song „Sticky Fingers“, který rozehraje bouřlivý metalový riff jako vystřižený právě z epochy slavných osmdesátých let, z časů divokých začátků sleazy rockové scény a pařeb na předměstí západního Hollywoodu. Lewisův melodický hlas dobře vyvažuje tvrdost songu a výsledný dojem tak vyznívá v nejlepší možné tradici klasické streetové podoby. Už dlouho dopředu vypuštěná, výše zmíněná „Speed“, jenž fanoušky zkraje léta docela namlsala, poněvadž se jednalo o řízný a rychlý rock´n´roll vedený rovněž v dobré tradici hudby L.A.GUNS, se s ničím taky zrovna moc nemaže a po právu bude patřit k ozdobám nadcházejícího turné, jenž se dostane , díky pražské zastávce, i do Čech.

 

Spoluhráči obou zkušených harcovníků se rekrutují z mladší generace a jsou jimi letos Michael Grant (kytara), Johnny Martin (baskytara) a Shane Fitzgibbon (bicí). Je poznat, že spojení mezi zkušeností a mládím si zde docela sedlo, stejně tak jako albu prozpívá vyváženost mezi tvrdšími kusy a baladami. Právě po nosné baladě „Christine“ přichází čas na několik povedených kousků neurvalejšího provedení, mezi kterými jsou v rámci možností stylu surová „Baby Gotta Fever“ a další songy jako „Kill It Or Die“, „Don´t Bing a Knife To Gunfight“ nebo „The Devil Made Me Do It “, kdy zejména dvě posledně jmenované zaujmou bezstarostnou hymničností, vesměs příznačnou pro zlaté časy rocku z Los Angeles, kdežto „Kill It Or Die“ má v sobě onen aerosmiťácky bluesový groove. „The Flood´s Fault In the Rain“ je další obvyklou baladou, která sice působí o něco lepším dojmem než „Christine“, ale do nejlepších pomalých kousků L.A.GUNS jí cosi schází, zkrátka skladba co neurazí, neohromí. O něco povedenější je další pomalý kus, tentokrát jde o titulní song „The Missing Peace“, který charakterizují bohaté symfo aranže a schopnost gradace, leckdo si však při poslechu pohraje s myšlenkou kýče a přeplácanosti. A aby toho nebylo málo, celé album končí další pomalou (třetí v pořadí) skladbou „Gave It All Away“, která se taky zrovna nerozpakuje s aranžovaností, ale zas až tolik mne na rozdíl od titulní písně, nebaví. L.A.GUNS určitě nahráli povedenou desku, otázkou zůstává povedenou ve srovnání s čím, protože polovinu jejich diskografie považuji určitě za zdařilejší.


23.10.2017Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz