Last Hardrock Outsider

SKID ROW - Skid Row

Co s odstupem čtvrtstoletí říci o úsvitu dráhy SKID ROW? Šlo bezesporu o jednu z pozoruhodných komet americké streetrockové a hairmetalové scény, nad kterou svého času držel patronát mocný management Douga McGheeho, a nutno kapele přiznat, že za to uměla pořádně vzít. SKID ROW se dočkali své šance až na samotném sklonku osmdesátých let, kdy jim u Atlantic Records vyšla bezejmenná debutová deska a rázem vše zbořila. A že tuto šanci chlapci využili maximálně, svědčil velký úspěch nahrávky, konkrétně pětinásobná platina, šesté místo v žebříčku Billboard 200, ale i celá řada výtečných singlů, které kapela na svět chrlila jako pilný pekař rohlíky na krám. Kytarista a šéf Dave „Snake“ Sabo vyrůstal v New Jersey a se svým dlouholetým kámošem Jonem Bongiovim si dali ještě v sedmdesátých letech slib, že pokud jeden z nich uspěje v hudebním průmyslu, dopomůže tomu druhému k většímu prosazení. U talentovaného Jona, který pocházel z rodiny motající se okolo této branže už léta (strýček Tony Bongiovi byl vlivný producent), to bylo tak nějak logické, ale Snake si musel projít dlouhou cestou lokálního hudebníka motajícího se po barech. Když však onu šanci dostal, jeho SKID ROW byli hotovým a pevně semknutým bandem, přesně takovým, jaký skomírající vlasovitá scéna v průběhu roku 1989 potřebovala. Je zřejmé, že vše nešlo ideálně ráz na ráz, protože agenti kolem nadějné bandy kroužili už v roce 1987, jenže tehdy jim na SKID ROW stále něco scházelo, tím něčím byl především po všech stránkách silný frontman, protože tehdejší zpěvák Matt Fallon něco podobného údajně nesplňoval. Vlivní lidé okolo kapely jej nakonec našli až v Kanadě, jmenoval se Sebastian Bierk, nebylo mu ještě dvacet, měl povahu hlasitého rebela, okouzloval spanilou dívčí tváří, ale zejména vládl neskutečně silným hlasem, přesně takovým, jaký SKID ROW potřebovali. Bierk nakonec přijal umělecké jméno Sebastian Bach a stal se idolem jedné rockové generace a i když bylo od začátku jasné, že se s kapelou bude muset lidsky ještě kapátko sžívat, hudebně si všechno sedlo na výtečnou a tak mohl vzniknout památný debut „Skid Row“, který pro mnohé fanoušky na přelomu osmdesátých a devadesátých let platil doslova za hitové album snů.

 

 

 

Nahrávalo se od konce léta do podzimu roku 1988 ve studiích poblíž jezera Geneva v americkém státě Wisconsin a to pod dohledem renomovaného Michael Wagenera, jednoho z hlavních strůjců hair-metalové scény ve Státech. Deska od začátku učarovala svěžestí, rockovou vitalitou a nezapomenutelným šmrncem všech skladeb. Její poslech byl opravdovou lahůdkou a ve své době jí mnoho lidí řadilo hned za rovněž skvělý debut od GUNS N´ROSES, album „Apetite For Destruction“. SKID ROW na rozdíl od street rockových Pušek byli svým stylem o něco blíže k metalové scéně, samozřejmě spíše k té melodičtější větvi, byť odér ulice z jejich písní byl cítit také. Byli pravděpodobně možná ještě o něco velkolepějšími street-rockery než některé známé firmy z Kalifornie, což budiž přičteno Bachovu hlasovému rozsahu a nepokojnému vřeštění kytar dua Dave „Snake“ Sabo/ Scotti Hill. Ve vyznění tedy o něco heroičtější. Jejich skladby především vlastnily špetku onoho potřebného patosu, ale na druhou stranu jim nechyběla ani určitá pouliční syrovost, tak jako tomu bylo u ranných GUNS N´ROSES.

 

Deska byla ukázkovou přehlídkou amerického způsobu vnímání hardrocku. Songy vlastnily silné melodie, měly švih, bytelný groove a celkově tak nějak souzněly s dobovým děním. O skvělých muzikantských výkonech netřeba se rozepisovat. Sestavu SKID ROW tenkrát tvořila stabilní pětice, která spolu vlastně vydržela celých deset let. O kytaristovi Sabovi už řeč byla, stejně tak o frontmanovi Sebastianu Bachovi, ale další neméně podstatnou postavou byl baskytarista Rachel Bolan, velký obdivovatel punkové scény, ale i tvrdších odnoží metalu. Bolan byl dlouhou dobu považován za druhého lídra, hlavně kvůli tomu, že byl pilným skladatelem a rovněž tak trochu i mluvčím souboru. V té době na pódiích okouzloval velmi dlouhou havraní mařenou, která mu padala až někam do půlky zad, nápadný byl rovněž díky piercingu v nose, který propojil s uchem patrně coolovým řetízkem. Z dnešního pohledu je zjevné, že už tenkrát představoval motor kapely, neboť byl spolu se Snakem jako autor zapsán u mnoha nezapomenutelných šlágrů. Druhý kytarista Scotti Hill dodal kouzlo oněm typickým sólům a vyhrávkám, které se prolínaly a neutěšeně pulzovaly celým materiálem. A konečně posledním členem byl bubeník Rob Affuso.

 

O debutu SKID ROW lze říci, že co song, to potenciální hit. Atraktivitu onoho materiálu v uších tehdejších teenagerů ještě navyšoval fakt, že skladby ve své textové složce cílily právě na přicházející generaci, šlo vlastně o příběhy tužeb, vášní a nespoutanosti, jaké mnohým poskytl nástup do života v podobě hledání vlastní cesty a nutného oddělení od rodiny. Příběhy z nočních ulic, měst a barů tak nějak samozřejmě korespondovaly s platformou, na které se dravá kapela, jejíž členům bylo stále těsně nad dvacet, pohybovala. Na dvě svižné refrénovité hitůvky „Big Guns“ a „Sweet Little Sister“ z úvodu desky, které se už tehdy zapsaly do zlatého fondu amerického metalu, navázaly další dvě nadýchané parády „Can´t Stand The Heartache“ a „Piece Of Me“, u obou byl jako výsadní autor kreditován Rachel Bolan, o čemž tak trochu vypovídal baskytarový úvod v „Piece Of Me“. Z Rachelovi spolupráce se Snakem vzešla nezapomenutá srdceryvná balada „18 And Life“, která vlastnila tragický příběh a díky své chytlavosti se může ještě dnes směle zařadit k úplně nejlepším pomalým songům v historii metalu. V baladách měl dostatek prostoru se emočně vyřádit především Sebastian Bach a právě jeho hlasový projev těmto položkám dodal potřebnou šťávu. Na debutu to byl ještě song „I Remember You“, který vzešel rovněž od autorské dvojice Bolan/ Sabo. Ta v druhé půlce nahrávky doslova řádila a tak se songy jako „Rattlesnake Shake“, „Mekin´A Mess“, „Here I Am“ nebo fenomenální hymna plná vzdoru a vzpoury - „Youth Gone Wild“ opět zařadily do zlatého fondu americké hardrockové hudby, čemuž ve své době dopomohla i častá rotace klipů SKID ROW v metalových pořadech na MTV. Z mého pohledu jde o jeden z nejparádnějších debutů na scéně, díky kterému se z kapely staly za krátko doslova superhvězdy.



02.08.2016Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Bluejamie65
05.08.2016 11:07

ten pozitivní optimista je zřejmě fanouškem westernů: https://www.youtube.com/watch?v=7Den80ckxcI

 

Stray
02.08.2016 21:49

Asi Buďme rádi, že jsme prožili dobu dospívání tehdy u nás a ne v USA, osobně to vnímám už pár let i tak, že jsem opravdu rád, že tuhle fázi života jsem si odbyl v první půli devadesátek (z pohledu středoškoláka - v časech relativního řádu, klidu a míru) a ne v chaotickém dnešku. K čertu se současnými výzvami a obohacením. Tuhle jsem četl takovej pozitivně naladěnej sloupek nějakého neohraničeného otevřeného vola, že dnešní dvacetiletí hledí natěšeně vstříc dobrodružné budoucnosti... hahaha. P.S.: Jinak ta deska je zatraceně silná, takže když píšu 90%, je to daleko spíš 100% než 80%. :-)

 

Bluejamie65
02.08.2016 19:35

A ještě ohledně 18 and life... ono mě to ostatně dralo u více amerických textů o dětství, že jsem vlastně v tom roce 89 nemohl úplně přesně literárně cítit o čem to je, byla to taková divná řada - sračky, sračky, sračky, chlast, drogy, pistole, šest nábojů v zásobníku... - a moje dětství a střední škola bylo zábavy, filmy, knihy, volejbal, lyže, lyže, lyže, lyže, lyže... dneska tomu sice rozumím přesně, ale je to strašidelný.

 

Bluejamie65
02.08.2016 19:12

Souhlasím, geniální debut! ale krátká kariéra, ponorka je svině. A Bach? Docela jsem se divil, že hrál nejen v muzikálech, ale i v Gilmorových děvčatech. Názorný důkaz, že k hercům takového typu je třeba předstupovat bez předsudků. Mě toho zbavil Danny Cooksey např. zde: https://www.youtube.com/watch?v=yfzFxxJBJ8E