Boomer Space

JORN - Over The Horizon Radar

Léta plynou, běhu života neunikl ani Jorn Lande se svým mocným hlasem. Na novém albu je zmíněný fakt občas markantní. Umělecky však dotyčný zestárl daleko dříve, dokonce bych řekl předčasně, nejpozději na albu „The Duke“ (2006). Právě zde totiž zavelel k nekompromisnímu návratu ke kořenům. Jakoby se najednou skoro panicky zalekl toho, kam až ho tvůrčí vzepjetí a hlasové dispozice třicátníka v rozpuku sil (ARK, BEYOND TWILIGHT a JORN „Worldchanger“) dovedly. Sólový návrat k hardrockové klasice částečně kompenzoval spoluprací s power metalovými MASTERPLAN, jejichž tři alba ozdobil svým nekompromisním výkonem. Společně s Rolandem Grapowem a Uli Kuschem se tak zasadil o vznik žánrových skvostů, na kterých si čas ještě dlouhou dobu nepochutná, rozhodně ne v uších fanoušků příslušné metalové odnože. Asi by se dala zmínit i účast na různých projektech, ale žádný z nich nepřinesl zásadnější dílo, pouze kvalitní potravu pro věrné.


Na svých sólových nahrávkách tudíž prožívá dlouhé období umělecké stagnace, která má formu citelně metalizovaného hard rocku vysoké jakosti, jehož klíčovou přidanou hodnotu představuje famózní hlas. Po boku mu po celou dobu stojí schopní kytaristé – nejčastěji vynikající Tore Moren. Pomáhají mu s komponováním i budováním typického hutného soundu. Do tvůrčího procesu se však zapojovali i další ověření skladatelé, popřípadě před Jornem otevírali či vymetali své šuplíky. Model typické „Frontiers kooperace“ gradoval na minulé řadovce „Life On Death Road“. O žádný propad nešlo. Stejně jako všechny počiny od zmíněného „The Duke“ u mě ovšem zmíněná nahrávka vyvolala jen ono spokojené pokyvování hlavou. Rouhavým myšlenkám týkajícím se relevance podobného materiálu v případě, že by nebyl proveden mistrovým hlasem, jsem se podvědomě vyhýbal.


Pokud bych měl vypíchnout jediný podstatný rozdíl oproti „Life On Death Road“, začal bych tím, že novinku „Over the Horizon Radar“ skladatelsky zaštítil Jorn. Nakolik se uvedený přístup projevil ve výsledku, zjistíte už během prvního poslechu. Domnívám se, že spíše pozitivně. Do projevu JORN se totiž chvílemi vrací vetší dávka důvěrně známé osudovosti. Riffy se uskromnily, méně se ždíme už dávno vyždímané, a dokonce se podařilo připravit nemálo songů, které vám budou znít v hlavě i poté, co se dozpívá. O žádný zlom se každopádně nejedná, o příjemný, i když velmi decentní posun ano. Můžete si tedy alespoň bez výčitek svědomí (ne, nejsme závisláci, máme to pod kontrolou, a tohle je přeci zase něco trochu jiného:-)) rozšířit svou sbírku CD/LP o další kotouč. Je totiž narvaný kvalitní rock/metalovou produkcí, disponující navíc emočním přesahem. Přesto ji lze poslouchat téměř v jakémkoliv rozpoložení, prostě pohoda nejen pro padesátníky v přechodu.:-)



Album otevírá našláplá titulní věc. Zaujme posmutnělým refrénem, a především pak vygradovaným závěrem. Obraz starého mladého Landeho začíná mít jasnější kontury. Vše ostatní působí lehce rutinním dojmem, kombinace vrstvených kytar s upozaděnými klávesy je příjemná, sólo krátké, ale vynikající. Následuje „Dead London“, kvalitní sloku zde devalvuje slabší a dost vlezlý refrén. Pomohlo by zkrácení o dvě až tři minuty. Jorn při natáčení této skladby evidentně nebyl v optimální hlasové pohodě. Zvykejme si. „My Rock and Roll“, další sedmiminutová kláda. Kombinace WHITESNAKE s DIO funguje, ale „hmatatelně“ silnější momenty chybí. Začíná mi vadit, že doprovodná hra Toreho, eventuelně nováčka Adriana SB nevykazuje nadstavbu, a to ani později. Přímočaré riffy, jakkoli nepochází z jejich dílny, špatné nejsou, mají však málo šťávy a působí odehraně, byť mistrovsky. To samé platí i pro baskytaru, o něco méně pro bicí. Klávesy spíše tušíte, což lze v daném případě považovat za ukázku optimální hry. Přes uvedené výhrady musím uznat, že celkovému výrazu síla nechybí, pochvala tudíž míří za produkcí, o kterou se postaral sám Jorn. S „One Man World“ přichází hlasové zlepšení a hitové ambice. Stoupající křivku kvality nastavuje progem načichlá „Black Phoenix“. Že by vrchol? Pravděpodobně ano, zvlášť když starosti o mistrovo hrdlo už další poslech tolik neruší. „Special Edition“ bych neváhal označit za solidní vycpávku, umístěnou přesně uprostřed alba.


Ve druhé polovině desky se pokračuje v nastoupeném trendu, možná se zde o chlup více baladizuje. Nesmí chybět oblíbený rým „madness/sadness“ :-) – „Ode to the Black Nightshade“. Jednotlivé písně od sebe i nadále odlišíte, strhující kousek bohužel stále nepřichází. Nebo snad „Winds Of Home“? V podstatě jde o mezihru, postavenou na zpěvu a jemném harmonizujícím doprovodu. Jorn v ní nepatrně experimentuje a zároveň sahá po svých nejsilnějších rejstřících. Mlhavý progový opar se vznáší též kolem „In the Dirt“. Začínají se mi líbit valivé bicí Francesca Jovina, evidentně zoceleného germánskou školou (mj. ex-U.D.O., ex-PRIMAL FEAR). Vyrovnanou úroveň nové kolekce nesráží ani dvě závěrečné položky, tedy ani s celkem lehce nekompatibilní eurovizní bonus „Faith Bloody Faith“.


Jak vše shrnout? Fanoušci WHITESNAKE by neměli váhat ani minutu, milovanou kapelu dostanou v x variantách. Při nestranném pohledu „shora“ nevypadá „Over the Horizon Radar“ vůbec špatně. Pod přísnou producentskou taktovkou se na něm střetává maximum poctivého řemesla s úsilím o vytvoření pestré kolekce písní v modu zpěvák pro zpěváka. Jorn Lande neztrácí čas ani, což je hodně důležité, soudnost. Každopádně potěšil, a pokud něčím překvapil, tak nekompromisním úkrokem z cesty pomalu se plazící do revivalového pekla. Nové album, ačkoliv ze standardů čerpá, nabízí totiž více, dokonce i nějaké ty prvky, které vám momentálně (či stále?) nikdo jiný nenabídne. Po stránce dramaturgické jde vlastně o dynamický koncertní set. A také pomalu roste...


02.07.2022Diskuse (15)Pekárek
hackl@volny.cz

 

Stray
04.07.2022 10:26

Zpětně jsem si za dobu provozu webu vyhodnotil, že image zlého pana domácího charismatu a návštěvnosti webu pouze prospívá, takže výrazně pribarvuji, tvořím nové šílené zápletky. Nemyslel jsem to ani na tebe, ani na pisalky kvalitních profilovych retrospektiv, ale prostě na nekvalitní pisalky hudebních recenzí povětšinou novinek.

 

Michal
04.07.2022 08:46

Tak doufám, že mě jsi nezařadil mezi ty, co tady nemají co "pohledávat" - to by byla škoda😉, možná můj koment vyzněl, že recenze není dobrá, ale tak to byt nemělo - autor (Pekarek) se zřejmě vyzná a nekritizuje příliš, ale pro mě Over the horizont radar, Dead London a One man war jsou hlavní pecky a ty ploužáky se mi moc nelíbí a to chození okolo Whitesnake mi už taky nepřijde tak inzentivní.... (mimochodem DC&Whitesnake to je pro mě No.1, ale tam už je cca 11 let dozpíváno),ale jinak i kdyby JORN zpíval o chlup "zastřeněji" než před 15 lety, pořád je to o úroveň výš než zbytek "světa" a jäjsem za to rád, protože po Jornovi bude kdo? Přeji pěkný den

 

Stray
04.07.2022 06:48

Chci říct, že je spousta lidí, kteří by nevyargumentovali ani vlastní namyšlenost, natož pak svůj článek. Prostě na pobyt zde nemaj. To že se pozastavim a ptám se, je vlastně služba pro ně. :-))

 

Stray
04.07.2022 05:49

No příběh tohoto % hodnocení je takový, že tomu Pekárek nejdřív dal 80. Když jsem to zakládal a recenzí si četl, tak jsem mu pak napsal, že podle toho, co o desce píše, to na 80 není, jestli si je tím hodnocením opravdu jistej? Taková kontrola článku, kterej je o kontrole hudby. To je tu normál, rád si s autorem povídám o jeho práci, zajímá mne co vypouštíme ven. :-) Ne kazdej zareaguje v pohodě jako Pekárek. Ten mi dokonce napíše, že mám naprostou pravdu. Skvělý činitel webu, takový maratonec, nosič vody, Tomáš Souček! Domyslivejsi člověk a horší pisalek by reagoval podrážděné, Pekárek je rád, že si o jeho článku povídáme. Tohle chci. :-)

 

Pekárek
03.07.2022 23:47

spajk: Ano:-), tak nějak. Jsem jeho fanda i teď, desku mám už doma. Byl bych rád, kdybys pak zas něco doplnil, bude-li čas a nálada. Jestli se opět alespoň dílem protneme. Ano ten prog(metal) ve mě furt nějak je, víc než blues(rock), kytarovka atd. Punk, hc vyloženě nerozumím, i když něco už dávám. Intuitivně však píšu všechno, takže se prostě můžu mýlit, nebo být prostě jinde než hodně dalších lidí, což se asi taky často děje. I kdybych měl ale poukázat na jednu jedinou věc, kterou tam pak uslyší (sezná) někdo jiný, stojí mi to za to. Dokud tedy bude čas a nálada na psaní.
Stray: Díky! Já jsem dobrák, ale svině, Vurm.:-) Znáš tu frázi?
Michal: Jsem rád, že se ti to tak líbí, deska si to zaslouží. Chválím ji dost, zároveň se snažím na pár věcí upozornit a dát tomu nějaký kontext (aniž bych zase chválil čase ARK atd.). Jornovi to každopádně zpívá ještě hodně dobře. I v momentech, kdy mu zní hlas zastřeněji (slaběji), přináší mimořádné chvíle. London? Ten refrén mě zní v hlavě ještě teď, takže skutečně může být i dobrý. Celkově je ta skladba v pohodě, jen mohla být kratší.

 

spajk
03.07.2022 22:54

Tady to totiž není jako jinde, kde 70% znamená průměr. Tady toto číslo jasně říká, jdi si koupit originál - je to dobrá deska! Navic Pekárek byl vždy odborník na progresivnější věci. Už od dob ToP Rocku. A z toho jasně vyplývá, že by od Jorna ještě aspoň jednou ocenil něco rafinovanějšího, než jen chození v kruhu okolo loga Whitesnake. Vlastně to v recenzi dost dobře popisuje. Má trochu složitější kompozici a někdy si žádá od příjemců větší soustředění. Možná si to jen prolítnul a rychle si očima hledal číslovku a když si neuviděl 90%, ztratil si vzteky nit :-)
Já si to budu muset taky pořádně poslechnout. Jsem to sem dával a ještě mi na to nevyzbyl vůbec čas a nečekaná recenze už tu visí...

 

Stray
03.07.2022 18:45

Recenze je dle mého v pohodě. Pekárek je skvělej. Je to týpek, kterej prostě chce psát recenze. Nemá tam vzadu žádný osobní hojení, nepotřebuje si nic dokazovat. Jeho práci charakterizuje jedna zásadní věc, která jej z určitého úhlu pohledu recenzentsky oslabuje ve vyznění, ta věc se části lidí může líbit a druhé části moc ne, jde to, že se snaží na všem hledat to pozitivní. Je to slušný a korektní člověk, něco smahem nandat mu není vlastní.

 

Michal
03.07.2022 16:31

Recence trochu divná - Dead London nemá chybu, Jorn zpívá jako bůh - nemá konkurenci, podle mě nejlepší album od Spirit black (a od holportu s Trond Holterem - Dracula).... ale já jsem skalní Jornův fanoušek, tak mě berte s rezervou...

 

Majk
03.07.2022 09:06

Jo toho 11. září to bylo nezapomenutelné. To se nedá dostat z hlavy. V New Yorku masakr, Macaluso tam měl někoho z rodiny a řešilo se, jestli se bude hrát nebo ne. A v té atmosféře nastoupil Lande ještě s tím svým warpaintem na ksichtu a s Ark mě totálně zabili. Threshold už mě pak jen tak proletěli kolem. Boys z Ark si je přišli poslechnout, stoupli si vzadu ke stěně, kousek ode mě. Bylo to super. Trochu apokalyptický, ale super.

 

Prowler80
02.07.2022 23:41

R.J.D. by za pár dní oslavil osmdesátku, proč tedy zrovna zde nepřipomenouti zdařilých songů kapelek dvou spřátelených, v jedné z nichž vokál v songu předmětném spravován dalším z Ronnieho talentovaných bratránků:
https://youtu.be/F2MVyXLDB5c
https://youtu.be/XgXP4LeTcQg

Dobře jsem si početl, album vyposlechnu koncem měsíce, díky.