Last Hardrock Outsider

QUEENSRŸCHE - American Soldier

Poměrně moderně znějící, nenápadná a vlastně dost civilně (nezaměňovat se slovem levně) koncipovaná kolekce „American Soldier“ v roce 2009 značila zdaleka nejuvěřitelnější a nejčerstvější materiál, pod jaký se QUEENSRŸCHE po hodně dlouhé době podepsali, přestože z dnešního pohledu je jednoznačně zřejmé, že za vznikem alba stál zejména frontman Geoff Tate, jehož uměleckým vizím a konceptuálním látkám zbytek souboru v té době už tak nějak rezignovaně držel palce a ze setrvačnosti pomáhal. Vlastně si téhle desky cením nejvíce ze všech alb vzniklých od poloviny devadesátých let, tedy od časů skvělé fošny „Promised Land“, a to jak kvůli skutečnostem formálním - jako bylo, především po aranžersky bohatém, koncepčním albu „Operation: Mindcrime II“, zřetelné naladění se na modernější hudební notičku a oproštění se od melodického retra a to bez ohledu na ztrátu onoho metalovějšího groovu, nebo naopak věcem neformálním - jako byly skutečnosti, na jejichž základě materiál vznikal, tedy výpovědi amerických vojáků o svých životech a změnách, které v nich nastaly, po jejich návratech z válečných zón. Volný koncept alba se dotýkal nesmyslnosti válečných konfliktů a úlohy obyčejného vojáka v nich a šlo o jakousi civilní poctu těm malým dole, kteří denně nasazovali své životy kvůli tomu, aby hájili vyšší zájmy, jmenovitě zájmy svojí země, nehledě na to, jaké tyto zájmy skutečně jsou. QUEENSRŸCHE nestvořili příběh nýbrž jen jakousi mozaiku odrážející se od výpovědí do války nasazených. Různé situace, myšlenky a zhudebněné úvahy sjednocuje jediné téma, jímž je právě válka a obyčejný člověk zatažený do ní.


 

Tateovi se podařilo stvořit svěží a přirozený materiál, který nikoho neheroizoval, naopak si zachoval nestranný, poněkud dokumentární ráz. Nahrávka je ve své formě opravdu velmi civilní (nikoliv však levně zhotovená, tak jako tomu bylo u alba „Tribe“ ) a zobrazuje myšlenky těch, kterých se válečná mašinérie týkala především. Způsobu textové interpretace také přímo odpovídal zvuk a sychravě nostalgická nálada celého nosiče, zde umocňující zhudebnělé vzpomínky na zcela odlišná období života zpovídaných jedinců, a tak měl materiál opravdu daleko k bombasticky vypulírovaným metalovým albům dávné minulosti. QUEENSRŸCHE (nebo jak dnes již víme – především Geoff Tate) v době tohoto alba hleděli do budoucnosti a ve spolupráci s dlouholetým studiovým spolupracovníkem Jasonem Slaterem zhotovili desku, která jak se brzy ukázalo, na rozdíl od jiných položek jejich pozdní diskografie, stárla pomaleji a to právě díky tématické nadstavbě a charakteristickým prvkům a náladám, jenž z desky udělaly osobnější dílo než několik předešlých. Byť absolutní vrchol shledávám ve skladbách „Hundred Mile Stare“, „A Dead Man´s Words“ a hlavně „The Killer“, považuji i ty ostatní za zdařilé. Songy oplývají zajímavými, melodickými motivy, které bych možná po prvním poslechu nazval nenápadnými, avšak brzy se okolo nich všechno začíná odkrývat a vy jim začnete propadat. Nahrávka není na první poslech, ale o to větší zanechává dopad a její chuť trvá. S každým dalším poslechem se tak dostanete blíže k rozjasnění celé téhle krásné hard rockové skládanky, naplněné hloubkou a perfekcí. Kromě kvality samotných skladeb se dbá i na detail, což doceníte při poslechu blízkovýchodních motivů v „A Dead Man´s Words“, při utahaných saxofonových partech v hypnotické „Middle Of Hell“, ale i při poslechu dětského hlasu hostující dcery frontmana Geoffa Tatea, která je ke slyšení v melancholické „Home Again“. Závěrem musím říct, že jde přesně o ten typ alba, které budete doceňovat pozvolna, ale za to stále více a bez šance své sympatie k němu zastavit. 


13.09.2016Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Pekárek
13.09.2016 21:51

Výborné album, je tam vše, včetně progrese. Hate kolem tohoto a dalších novějších alb vskutku nechápu. Je tak dobře, že každá deska zní jinak.