Last Hardrock Outsider

ZZ TOP - Eliminator

Tento týden je to přesně pětatřicet let od doby, co u kolosu Warner Bros vyšla osmá studiová deska texaské desperátské trojky ZZ TOP a učinila z této rock´n´rollové kapely nesmrtelnou záležitost. Soubor, do té doby proslulý výhradně dřevním jižanským boogie rockem, jenž slavil velké úspěchy v průběhu sedmdesátých let a sice výhradně ve Spojených státech amerických. V případě alba Eliminator“ však šlo o dílo, které přineslo zásadní změny. Ať už co se týče zvukové stránky a celkové podoby skladeb, ale také po stránce komerční a propagační. Tehdy teprve dva roky stará hudební televizní stanice MTV se v roce 1983 nacházela na vítězné vlně a každá kapela, která se chtěla dostat do centra dění, rázem musela přizpůsobit svou strategii i požadavkům fanoušků na obrazové zpracování svých písní, pokud tedy chtěla v té konkurenci nových hvězdiček uspět. Nastala tedy éra roztodivných a mnohdy humorných videoklipů, s čímž ruku v ruce šly chytlavé a přímočaré hity s melodičtějšími a snadno zapamatovatelnými refrény. V případě ZZ TOP navíc došlo ke skloubení dvou do té doby zcela protichůdných hudebních proudů v jeden posluchačsky velmi atraktivní celek. A sice k spojení kytarového boogie vycházejícího z bluesových základů s jednoduchým tanečním rytmem a v osmdesátých letech velmi módními syntezátory, sequencery a strojovými tempy. Výsledkem bylo jedenáct jako dálnice přímých rockových perel s chlapáckými nápěvy, futuristickými laufy a pachem projeté nafty, které skupinu definitivně vrhly do víru radovánek tak, jak tomu chtěla tehdejší bezstarostně se tvářící dobová móda v kulturním dění. Skalní fanoušci a Jižané sice zpočátku nařkli ZZ TOP ze zaprodanosti, protože jejich zemitost šla již několik let před tímto osudným bestsellerem do kopru, ale zbytku světa to vůbec nevadilo, naopak, na ZZ TOP začala reagovat i Evropa a kapela se v roce 1983 stala celosvětovým šlágrem a s přehledem vítězila ve všemožných žebříčcích prodejnosti. Přejděme tedy nejdříve trochu do historie.



V sedmdesátých letech platili ZZ TOP za jednu z předních amerických rockových kapel opírající svůj syrový repertoár zejména o jižanský rock a bluesovou klasiku. Trojice vedená zpívajícím kytaristou Billym Gibbonsem si během několika let získala na svou stranu široké zástupy fanoušků, ať už se tito rekrutovali zejména z prostředí motorkářských organizací působících nejen na území amerického jihu. V roce 1975 byla kapela už tak populární, že jí nedělalo problém vyprodat baseballové stadióny napříč Státy, ale cesta k úspěchu šla lineárně vzhůru skrze koncertování, od menších sálů v dobách před zveřejněním debutu „First Album“ (1970), až po jeden z albových milníků charakterizujících v USA dekádu zvonáčů a kostkovaných košil, z poloviny studiové a z poloviny živé album „Fandango“ (1975), na němž se nacházel první velký americký hit od ZZ TOP, skladba „Tush“. Kromě již zmíněného Gibbonse vždy ZZ TOP tvořili ještě baskytarista Dusty Hill a bubeník Frank Beard. Toto obsazení ostatně vydrželo neměnné po celých těch padesát let až do současnosti, takže texaská trojka patří mezi několik málo čestných výjimek ve světě hudebního průmyslu. Průlomovým se stalo už platinou ověnčené, třetí album Tres Hombres (1973), které je katapultovalo do pomyslné první ligy amerického rocku a i přesto, že se těmto neholeným pánům podařilo solidně nastavenou laťku po celá sedmdesátá léta udržovat (tedy pravidelně vydávat neméně zdařilá alba a vyprodávat velké koncertní haly), bylo právě tohle album tím zásadním v jejich počátečním syrovějším období.


Zpátky do budoucnosti, respektive do roku 1983. Album Eliminator nazvané podle automobilu, který se vyskytuje, jak na obalu tohoto nosiče, tak v několika klipech kapely (kde se vždy blýská vedle tří tančících krásek i samotných muzikantů), prostě vrhlo skupinu do zcela nového hudebního věku. A sice do věku, kdy již ideály hippies, určitá přírodnost dřevního boogie, ale i výpravnost koncertů (v roce 1977 během turné na podporu alba „Tejas“ tvořilo scénu i několik písečných dun, do kterých byly vsazeny nefalšované texaské kaktusy) nikoho příliš nezajímaly, veřejnost se zkrátka chtěla bavit, skákat, popíjet a prozpěvovat si do chytlavých hymen, a v tomhle jí Eliminator posloužil takřka dokonale. ZZ TOP si to všechno moc dobře uvědomovali a o zjednodušení velmi usilovali. Chtělo to změnu, která se nakonec vydařila, takže dřevnost a nefalšované blues vzaly za své a vše pohltila touha po chytlavých hitech. Vousáči experimentovaly s moderním soundem, zjednodušili, ovšem rovněž také zatraktivnili své skladby. Z těch nejznámějších hitovek zmíním jen „Gimme All Your Lovin´“, „Got Me Under Pressure“, „Sharp Dressed Man“ nebo „Legs“, i když určitě by se těch chytlavých vypalovaček na desce našlo ještě víc. Kapela najednou začala hrát pro širokou veřejnost, mládež odkojenou na MTV, čemuž byla přizpůsobena optimistická a řádně pestrobarevná vizualizace jejich nových klipů, do dnes hraných na hudebních televizních stanicích. Za mne - klasika a součást historie rocku!


19.03.2018Diskuse (1)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Kropis19.03.2018 08:16

Tak taková recenze vždy potěší. ZZ jsou mi velcí oblíbenci. Jen jsem čekal 100 %, ale to je to nejmenší. Eliminator nastartoval poměrně zajímavou éru dělání blues a boogie a proto i následne desky radim s přehledem na 80 a více procent