Last Hardrock Outsider

CALIFORNIA BREED - California Breed

Druhý umělec, kterého kariéra by byla alespoň trochu podobná kariéře Glenna Hughese, podle mého na světě není. Tak tedy popořadě. Představte si, že v jednadvaceti přestoupíte (stalo se tak v roce 1973) z řad provinčních TRAPEZE rovnou do DEEP PURPLE a to v době, kdy tahle hard rocková legenda zažívá své vrcholné časy. Objezdíte svět a během tří let se podílíte na tvorbě tří skvělých alb. Rázem je však konec, mladý kytarista Tommy Bolin, který pouze rok před tím nahradil bouřliváka Ritchieho Blackmorea, umírá v roce 1976 na předávkování heroinem a kapela se rozchází. Je vám čtyřiadvacet a rovněž padáte vstříc alkoholovému a drogovému peklu, ze kterého se dostáváte až zhruba po dalších patnácti letech, mezi tím sice pár alb natočíte (svůj sólový debut hned v roce 1977, krátkodobý a ne vůbec špatný AOR projekt se zpěvákem Patem Thrallem - HUGHES/THRALL v roce 1982, nebo nazpívání alba „Seventh Star“ od veleknězů temnot BLACK SABBATH patří k tomu lepšímu), ale spíše se tak potácíte na místě navzdory svému nesmírnému talentu a skvělému soulově zabarvenému hlasu.


 

Začátkem devadesátých let se tedy vyhrabete ze všech sraček a počínaje rokem 1992 chrlíte v krátkém časovém intervalu jednu zajímavou sólovou desku za druhou. Práce vás nabíjí, léčí a postupně si až po čtyřicítce vybudujete na scéně postavení, jaké vám do té doby bylo díky nezřízenému životu, který vydatně brzdil veškeré tvůrčí aktivity, odepíráno. Hostujete na řadě znamenitých projektů, často koncertujete, vašich alb přibývá a doháníte co jste v mládí zameškali, zkrátka se vezete na skvělé vlně. Do toho po dalších osmnácti letech nepřetržité práce založíte hvězdný projekt BLACK COUNTRY COMMUNION ctící blues a hard rockovou klasiku. Nahrajete tři vcelku slušné desky a poté co se kytarový střelec Joe Bonamassa rozhodne tuto kapelu opustit, jste znovu na startu. 


Vrcholy a pády a do toho práce, práce a jenom práce, ta co vás vždy postavila na nohy a přenesla přes těžší období. Glenn Hughes je jeden z největších bouráků na hard rockové scéně, nejenže je skvělý zpěvák, jehož výraz se neomezuje pouze na rock, nýbrž jeho černošsky sametový hlas mu umožňuje účastnit se i projektů stojící spíše na území rhytm´n´blues, funky a soulu. Na rozdíl od svých vrstevníků však zní i po šedesátce velmi mladě, vitálně a jeho songy a sólová alba velmi aktuálně. Asi mu bude vždycky souzeno stát ve stínu takových jmen jako Ian Gillan, David Coverdale nebo Robert Plant, ale to ještě neznamená, že na ně jeho hudba nemá.

 

K současnému stavu. S Jasonem Bonhamem a benjamínkem Andrewem Wattem tak na podzim loňského roku dává dohromady nový band CALIFORNIA BREED a bezejmenná debutová deska vychází u Frontiers Records právě nyní. Předně je třeba říci, že jde opětovně o klasické hard rockové dílo, stejně jako tomu bylo v případě minulého hvězdného projektu BCC. Rozdíly však vidím poměrně znatelné. Už fakt, že CALIFORNIA BREED hrají ve trojici značí, že půjde o hudbu, která nebude příliš zdobená klávesovými aranžemi a půjde naopak více na dřeň, k rockové podstatě. Dalším rozdílem je kytarová práce, protože Andrew Watt vyznává mnohem více syrový, hřmotnější projev, než tomu bylo u hračičky Joea Bonamassy.

 

Hlavním předobrazem ze všech velkých rockových legend sedmdesátých let stojí k tomuto projektu zřejmě nejpravděpodobněji a velmi očekávaně LED ZEPPELIN (ale dost možná i BAD COMPANY), a to zejména díky přirozenosti a nepřikrášlovanému feelingu. Rovněž mladší Bonham je ve stylu bubnování podobný svému slavnému otci. Nechť je mu země lehká. Co se týče samotného Hughese, ten je znovu v parádní formě, jako ostatně vždy za poslední dvě dekády. Jeho hlas se zde vykazuje jak komornější polohou, tak dokáže i pořádně zavřeštět. Neříkám, že jde o projekt, který je zdařilejší než ten minulý, na srovnání je stále ještě velmi brzy, důležité však je, že se podařilo zhotovit znovu sbírku skladeb, kde si dokážu velmi snadno najít songy, které mne prostě baví a nic víc na nich neřeším – takže ať už jde o „The Way“, „Invisible“, „Sweet Tea“, „Chemical Rain“ nebo „Breathe“, dostáváme prostě další dobré hard rockové songy nazpívané Glennem Hughesem.


30.05.2014Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz