Last Hardrock Outsider

KINGDOM COME - S odleskem slovutné vzducholodi (profil)

Rockových kapel, pro které se stali hlavním inspiračním zdrojem LED ZEPPELIN, se v historii objevila již slušná řádka, mnohdy však se sporadickou životností. Čím víc se vzdalujeme od éry, kdy slavná britská čtveřice regulérně fungovala, tím více u jejich následovníků schází nějaká výrazná a originální nadstavba. Až na pár výjimek dnes valné většině nohsledů schází potřebný nadhled. Za jednu z nejdokonalejších ukázek hardrockové hudby inspirované kapelou Jimmyho Page stále považuji americké KINGDOM COME, kteří propojili onen na blues-rock orientovaný hard rock s aristokraticky vyšlechtěným zvukem, tolik příznačným pro americké hair-metalové grupy osmdesátých let. Z dnešního pohledu mají zejména první alba KINGDOM COME stále velkou kvalitu, byť byla kapela ve své době velice kritizována a neustále obviňována z plagiátorství. Co takového by se dalo říct o současných usmrkancích, kteří hrají podle jejich vzorů takřka bez nápadů, zápalu a potřeby se alespoň trochu odlišovat?



Německý rodák, velký fanoušek Roberta Planta a rovněž mimořádně nadaný zpěvák Lenny Wolf založil KINGDOM COME v průběhu roku 1987 a sice poté, kdy se rozpadla jeho předchozí kapela STONE FURY. Hnán cílevědomostí a touhou po úspěchu se Frank Wöllschlager (jak znělo Lennyho původní jméno) přesunul do Kalifornie, kde zahájil zcela novou část hudebního života. Už dopředu měl sepsané nějaké skladby a fragmenty, kterými se prokazoval u vydavatelství, ve snaze nalézt do sestavy ty správné lidi a co nejrychleji celý projekt realizovat. Talentu tehdy čtyřiadvacetiletého Wolfa si velice brzy všimli u stáje Polydor a i s jejich pomocí se mladý Němec brzy setkal s těmi pravými spoluhráči. Brzy tedy do KINGDOM COME přicházejí kytaristé Rick Steier (je zručným hráčem i na klávesy) a Danny Stag (ten zde měl na starosti většinu sól), ale i bubeník James Kottak (později zakotvil u SCORPIONS) a basák Johnny B.Frank.



Tahle sestava okolo Wolfa vydržela dva roky a dodnes platí za klasický line-up KINGDOM COME, jenž byl podepsán pod prvními dvěma dalece nejúspěšnějšími a nejuznávanějšími řadovkami. Debutová deska „Kingdom Come“ vyšla hned v roce 1988 a způsobila docela pozdvižení, neboť se obvykle nestává, že debut nějaké nové metalové kapely vylétne v USA v žebříčku prodejnosti Billboard 200 rovnou na dvanáctou pozici. Vydavatelství tenkrát nové akvizici velmi věřilo a prosazovalo KINGDOM COME skoro stejně vehementně, jako by snad šlo o návrat skutečných fénixů z LED ZEPPELIN. Štěstím bylo, že se velmi draze znějící album, nahrané za asistence Boba Rocka ve Vancouveru, skutečně povedlo a za žádných okolností jej nepovažuji za bezkrevný plagiát. Naopak, fanoušci dostali znamenité Hard N´Heavy s mnoha špičkovými songy, počínaje honosným chorálem „Living Out Of Touch“, přes plantovské emocionální trýznění v „Pushin´Hard“, skvostnou baladu „What Love Can Be“, dva nosné hymnické trháky „Now Forever After“ a „Shout It Out“, až po dramatičtější a na blues dosti orientované věci jako „Hideaway“ nebo „Lovin´You“, ze kterých je rovněž velmi patrné, jakým způsobem LED ZEPPELIN mávali se srdcem těchto tehdy nováčků.



O tom, že firma projektu velmi věřila, svědčilo i nasazení KINGDOM COME do programu americké části turné MONSTERS OF ROCK v roce 1988, kde nová akvizice předskakovala hvězdám jako VAN HALEN, METALLICA, SCORPIONS nebo DOKKEN a projela s nimi všechny gigantické fotbalové stadióny v největších městech USA. Po úspěchu debutové desky byl však na kapelu vyvíjen ohromný tlak a byla firmou nucena neprodleně znovu nastoupit do studia za účelem nahrávání albového pokračovatele, který vyšel jen rok od prvotiny a nesl název „In Your Face“. A protože měl Lenny Wolf v zásobě ještě nějaké super skladby, lze říci, že dvojka prakticky kvalitu debutu dorovnala. Respektive, nacházely se na ní stejně zajímavé momenty a občas nějaká ta skladba se dala dokonce považovat za hitový trhák. Tím největším byl samozřejmě pilotní singl „Do You Like It“, který nadchnul všechny příznivce řízného kalifornského hard rocku a heavy metalu z dob vlasatých kapel a působil opravdu jako frišný hurikán, ale ani songy jako „Who Do You Loved“, „Overrated“ nebo „Stargazer“ v žádném případě nezaostávaly. Svůj bluesový fundament posléze kapela stvrzuje skladbami jako „Highway 6“ nebo „Perfect O“, nicméně co do prodejnosti už to nebyla taková sláva jako v případě debutu. Navíc se vyrojily problémy personálního rázu a mezi muzikanty to začalo pořádně skřípat, výsledkem čehož bylo, že sestavu postupně opustili všichni čtyři Lennyho spoluhráči. Docela nezáviděníhodná situace pro ambiciózního německého hudebníka s hlavou plnou plánů, navíc usazeného kdesi v USA, nemyslíte?



Lenny Wolf však nezahálel a v roce 1991 přišel s třetí deskou „Hands Of Time“, na které jej doprovázeli zcela nový spoluhráči. Nejvýraznějším z nich byl zřejmě kytarista Blues Saraceno, který pět let poté proslul díky účinkování v sestavě glamových POISON, kam nastoupil jako náhrada za neukázněného Richieho Kotzena (jestli se nepletu, ten totiž v roce 1994 dostal padáka za to, že jednoho dne přefiknul přítelkyni svého spoluhráče, poisoňáckého bubeníka Rikkiho Rocketta). Ohledně „Hands Of Time“ šlo o jemnější a méně dynamický materiál, než jaký představovaly první dvě desky. Lenny Wolf se zde slyšitelně odvracel od metalovějších vlivů, naopak přibylo klávesových podkresů a valná většina skladeb se nesla ve snové náladě a pomalejších tempech. Nicméně Wolfův poutavý plantovský hlas zůstal a tak lze na desce opět najít několik pozoruhodných skladeb (např. „Should I“). Ještě zbývá dodat, že „Hands Of Time“ představuje jejich zcela poslední řadovou desku nahranou pro major label Polydor, odkud byli záhy KINGDOM COME, díky prodejnímu neúspěchu, už v roce 1992 nemilosrdně vyhozeni.



Následující deska z roku 1993 už vznikala za asistence německých muzikantů, nicméně mám pocit, že se kapela prostřednictvím „Bad Image“ , jak se album nakonec jmenovalo, zase trochu zmátořila. Nejenže čtvrté album představilo KINGDOM COME s moderním, na hustější groove orientovaným hardrockovým zvukem, jaký začal být v devadesátých letech v módě, ale ze skladeb úplně sálala nově nabytá energie a chuť do další práce. Nebylo divu, že fanoušci na kapelu úplně nezapomněli a na evropské štace zašli, naopak si od té doby KINGDOM COME do dnes udržují kultovní status a pověst velmi dobré koncertní atrakce, byť po stránce studiových alb už se nikdy nepřiblížili ke svým prvním čtyřem výtvorům. Kapela do dnešního dne vydala třináct řadových desek, přičemž ta poslední „Outlier“ byla realizována již v roce 2013. Prostřednictvím ní se rovněž rozloučil se svou kapelou Lenny Wolf, který přenechal do té doby výhradně svou značku KINGDOM COME jiným muzikantům, přičemž jej u mikrofonu nahradil jistý Keith St. John a do sestavy v roce 2018 takřka po devětadvaceti letech přišli všichni čtyři jeho původní američtí spoluhráči. Došlo tedy k situaci, o které nevím co si myslet, neboť KINGDOM COME byli vždy Lenny Wolf, a tak tomu pro mne bude zkrátka napořád. Všechny pozdní nahrávky se prý vykazovaly střídavou kvalitou, ale osobně jsem ne všechny slyšel. Berte tedy zdejší profil, zahrnující pouze čtyři úvodní počiny, jako letmé seznámení s největšími klasikami od této party.



20.04.2019Diskuse (4)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
16.05.2019 17:01

Jaromír Merhaut: Vtipné, díky. :-) Je ale pravda, že na to jak jim tu kopírku Zepelínů mlátili pořád o hlavu, tak jsou KINGDOM COME nakonec jednou z nejzdařilejších "rekonstrukcí" hudby LED_ZEP.

 

Jaromír Merhaut
16.05.2019 01:11

"Pane Wolfe, tahle postel je ještě příliš teplá," vzkázal v době vydání jedničky KC Robert Plant:-)

 

Stray
23.04.2019 12:57

Jsem fakt napsal Bed? A to jsem na to celou dobu myslel, že to nesmim splést.:-) Píšu většinou všechno z hlavy. Jen problematické věci si srovnavam s netem. Díky. Opraveno.

 

Ronnie
23.04.2019 12:07

Díky za profil. Mám drobnou poznámku: nejmenovala se 4. deska "Bad Image"?