Jméno Victor Smolski je v hudebních kruzích dostatečně známým pojmem. Kdyby nikde jinde, tak u powermetalistů RAGE si jeho angažmá musel všimnout snad každý fanoušek zapálený pro podobný druh muziky. Nejen, že v tomto působišti, jež trvalo více než jednu dekádu, dokázal pořádně zviditelnil sám sebe, ale mám za to, že některými nahrávkami s Peavyho družinou do kreativních výšin pozvedl rovněž kapelu. Ale jelikož mi tato "kolovrátková" kapela byla (podobně jako například pozdní RUNNING WILD) vždy krajně nepříjemná a snad krom desek „Secrets In A Weird World Více

Když nezaujatý člověk poslouchá album „Under A Funeral Moon“, musí nechápavě kroutit hlavou, proč je tahle nahrávka tak slavná. Není se čemu divit – třetí studiovka norských DARKTHRONE má příšerný zvuk, amatérské instrumentální výkony, v podstatě minimum hudebních nápadů a naprosto odfláknutý vizuál. Bicí se sypou jako brambory po schodech, kytarové party by člověk zahrál snad po dvou týdnech od prvního uchopení nástroje, sound zní jakoby hráči vůbec nevěděli jak co nastavit …. tak co je na téhle nahrávce do prdele tak zásadního? My to samo Více

Hodně lidí bylo dlouho zvědavých, jak se po personálním zemětřesení zpřed několika let SODOM albově pochlapí. Německým veteránům thrash metalu nelze upřít snahu o navázání na své nejslavnější období z časů alb „Persecution Mania“ a „Agent Orange“. Mluvím o snaze, protože nejsem přesvědčen, že aktuální materiál od začátku do konce naplní vysoké nároky na pokračovatele éry konce osmdesátých let. Songům nechybí tvrdost, přímočarost a o albu se mluví jako o návratu k pravé podstatě old-school zvuku kapely, což vůbec není nic špatného. Z n Více

Jestliže bych si měl zvolit jedno metalové album poslední doby, které svým vyzněním má tu schopnost v představivosti posluchače roznítit obrazy takřka biblických rozměrů, je to právě tahle druhá řadovka od projektu KILLER BE KILLED. Pod opětovným dohledem producenta Joshe Wilbura se totiž zkušeným borcům z různých prostředí hudebního extrému podařilo docílit velkolepého výsledku. Soundtrack k činnosti kreatorů či destruktorů světů minulých a dost možná i budoucích, jízda na blesku černou oblohou až kamsi na samotný konec světa. Utkvělé představy štít Více

I v německy mluvících zemích se dají vystopovat různé hudební rarity nahrané napříč žánry a vydané napříč různými desetiletkami. Jedno takové zajímavé spojení vzniklo v půli let devadesátých, kdy se na tamější metalové scéně sešlo několik hudebníků, působících tou dobou ve dvou renomovaných kapelách. Z technicky metalových JESTERS MARCH odešli zpěvák Olaf Bilic a baskytarista Martin Hirsch, aby se dali do kopy s kytaristou MEKONG DELTA Uwe Baltruschem a bubeníkem z téže sebranky, či v oné době účinkujícího i u Axla Rudiho Pella, nebo H Více

Krásné, napůl ambientní intro, zakomponované do úvodní skladby „The Destination Onward“, slibuje hodně. Nezůstalo však jen u slibů? Nevím, po týdenním ponoru jsem se nikam neposunul. Písně plynou a nic zvláštního se neděje. Měl bych psát recenzi, jenže místo dalších poslechů, které by mi mohly něco napovědět, se novinku prog metalových klasiků chystám spíše odložit „na později“. Čelím snad chybě na příjmu? Všechno je totiž v pořádku. Dokonce nemohu napsat ani ono „zdánlivě“. Jim kytarami neskrblí, Ray se do všeho pěkně pokládá a rytmická sekce hraje Více

Nejen řidič, ale i metalový muzikant tvrdý chleba má. Těžko se pak divit, že někteří zaběhnutí matadoři opouští svoje rodné kapely, aby se věnovali jiné, klidnější činnosti nebo dostáli rodinným závazkům. Tento osud potkal také dva zakládající členy švédských melodiků DARK TRANQUILLITY, Martina Henrikssona a Niklase Sundina. Překvapení fans bylo o to větší, že se jednalo o kompletní kytarový tandem. Jména jejich nástupců vzbuzovala respekt a zároveň zvědavost, jakým způsobem dotyční ovlivní výsledný zvuk. Jak Johan Reinholdz, tak Christopher Amott jsou totiž v Více

O tom, že je Maynard James Keenan hudební nezmar a pošuk, se už dlouhodobě tak nějak vědělo. A proto ani aktuální materiál jeho bočního projektu PUSCIFER nikoho příliš nepřekvapí. Svá zašifrovaná sdělení dokáže totiž předat se zaujetím, ať už se zabývá kterýmkoliv ze tří svých hudebních působišť. Novinka potvrzuje jeho schopnost dát i latentnímu futuristickému muzaku formu nadstavbového zážitku s mnoha blyštivými přesahy. Přestože si projekt za těch čtrnáct let získal řadu nekritických fanoušků, nikdy nebude počítá Více

Když se řekne DARK FUNERAL, vybaví se asi leckomu jména Ahriman nebo Caligula, mně však vždycky napadne především David Parland alias Blackmoon. Švédský kytarista, který nejen že stál u zrodu téhle kapely, ale o pár let dříve sehrál i poměrně důležitou úlohu při formování skandinávské metalové scény. Už od sklonku osmdesátých let se pohyboval ve stockholmském undergroundu, kde po jistou dobu komunikoval s death/blackovými MORBID a zkoušel dělat muziku s Johanem Edlundem, především si ale postavil vlastní kapelu NECROPHOBIC. Té Více

Zatímco se oslavné úvodníky předhánějí v popsání velikosti australských hardrockových legend, AC/DC na své poměry docela v tichosti přichází s novým albem „Power Up“. Vždyť ještě dva měsíce zpátky nikdo netušil, jak na tom vlastně jsou, a už vůbec ne, že by to mohli stihnout s novým albem letos. Stalo se a od zbytečností oproštěný a velmi stylový způsob, jakým po šesti letech od předchozí řadovky provedla elektrárna své nahození, probouzí u mnohých uznání a obdiv.Předně, sestava kvintetu se opět stabilizovala na klasick Více