Last Hardrock Outsider

MIND ODYSSEY - Signs

Jméno Victor Smolski je v hudebních kruzích dostatečně známým pojmem. Kdyby nikde jinde, tak u powermetalistů RAGE si jeho angažmá musel všimnout snad každý fanoušek zapálený pro podobný druh muziky. Nejen, že v tomto působišti, jež trvalo více než jednu dekádu, dokázal pořádně zviditelnil sám sebe, ale mám za to, že některými nahrávkami s Peavyho družinou do kreativních výšin pozvedl rovněž kapelu. Ale jelikož mi tato "kolovrátková" kapela byla (podobně jako například pozdní RUNNING WILD) vždy krajně nepříjemná a snad krom desek Secrets In A Weird World“ a „XIII“ jsem v raném mládí žádnou jinou kolekci nevlastnil, nerad bych se pouštěl do spekulací, jak moc bylo Victorovo pracoviště pro RAGE obohacujícím.


To, že jde o mimořádně zdatného hudebníka, skladatele a především kytaristu je věc dostatečně známá, ovšem už daleko méně jsou v podvědomí jeho dřívější působiště. Především to, o kterém si budeme vyprávět dnes a to je etapa strávená se skupinou MIND ODYSSEY. Právě k těm se Viktor přidal na třetí desce „Nailed To The Shade“ a při srovnání s jejími dvěma staršími sestřičkami je jeho podíl znatelně cítit. Ale byla to až nahrávka druhá, přesněji celkově čtvrtá od této kapely, jež zabodovala naprosto neuvěřitelně. Deska „Signs“ se tak stala dalším pozoruhodným albem patřícím k německé metalově melodické produkci let devadesátých, jež výrazně promluvila do kreativního kvasu oné doby.



Smolski, už plně etablovaný ve službách MIND ODYSSEY, otiskl právě do tohoto alba jednu ze svých nejvýraznějších stop. Dar z nebes ve službách kvalitních písní, tak přesně takto by se dala účast tohoto kytaristy právě na této desce nazvat a pojmenovat. Skvělá kytarová technika, která působivě pulzuje po celou hrací dobu, je motorem a srdcem devítky kompozic zde umístěných. Vynalézavost, bodrý duch a invence pak duší oněch uchu lahodících písní.


Po nezbytném intru „Fountain Of Music“, se na skvělé melodii přiřítí otevírák alba, píseň „Men Of No Return“. Ta spolu s posledním nejslabším kouskem ještě neodhalí všechny trumfy, které MIND ODYSSEY v osobě Victora Smolskiho mají, přesto skladba jako taková špatná rozhodně není. Výrazná melodická linka a zapamatovatelný refrén jí ženou čerstvou krev do žil. Ta pravá pastva pro sluchovody toužící zažít skutečné, kytarově progresivní hody, přichází v podobě trojky „Golden Age“. Tady už Victor vytáčí své brejky pěkně do plna a se zpěvákem Mario Le Moleem, o kterém je potřeba říct, že patří k jedněm z nejzajímavějších úkazů na německé scéně té doby, společně buduje jeden hudební chám za druhým. V úvodu čtvrté „In The Picture“ sice máte pocit jistého deja-vu, jelikož první minuta jako by vypadla z desky „Dead Winter Dead“ floridských SAVATAGE, a to skrze podobné postupy i pochmurnou náladu. Sotva do toho kapela však šlápne po svém, ocitáme se na jejím vlastním dvorku, který sice zametají chlapíci v kápích (to jen proto, aby je nešlo tak snáze poznat) s nápisem DREAM THEATER, ale to vůbec ničemu nevadí. Hrát dobře prog metal snad mohou i jiní? A právě jedním z nejúchvatnějších prog metalových představení je skladba „Slaves Of The Desert“, jakási nejvyšší meta alba, obsahující jedny z nejlepších črtů tehdy silně nad věcí komponujících i hrajících MIND ODYSSEY. Ti mají ve Victorovi i Mariovi opravdu silná želízka v ohni a dovedou jejich přednosti jaksepatří využívat. Po výborné metalově přímočaré jízdě „Born Bastards“, následují ještě dvě pořádné perly. Nejprve spalující intenzivní pecka „Welcome Demon“ a na ni navazující největší klenot, titulní baladická princezna „Signs“. Ta nás zavede do mysteriózního světa Odyssey, plného rozkvetlých vonících zahrad, vodotrysků, fontán a parků posázených sošně tesanými skulpturami cudně zahalených panen.


Deset let studiového ticha věstilo rozpad kapely a zmiňovaný Victorův odchod k RAGE. Comebacková deska „Time To Change It“ ovšem na veledílo „Signs“ navázat nedokázala a novější aktivity tohoto kytarového hrdiny jdou už po výrazně jiných cestách. MIND ODYSSEY mají vedle jiných gigantů scény spíše jepičí život i dopad. Pro mne osobně však jejich deska „Signs“ bude navždy patřit mezi to nejlepší v oblasti německého prog-metalu.


10.12.2020Diskuse (0)Horyna
marekdt@seznam.cz