Na jednu stranu se musím pobaveně usmívat, když čtu jak ve svých promo materiálech prakticky úplně neznámá česká kapela propaguje vlastní úspěchy a cestu vedoucí k prosazení se v zahraničí, na stranu druhou rád přiznávám, že NASTY RATZ jsou od minulého týdne, kdy jsem jejich nové album poprvé slyšel, snad jedinou tuzemskou glam-metalovou kapelou, jejíž poslech mne baví. Čtveřice se sice drží zaběhlých šablon stylu, který slavil největší úspěchy hodně dávno a hodně daleko, tedy zejména v USA osmdesátých let, ale to vůbec nevadí, neboť kluci hraj Více

Když se dvaadvacetiletý a již tehdy vyhlášený studiový muzikant a velmi dobře placený nájemný kytarista Jimmy Page v roce 1966 objevil v řadách blues-rockových YARDBIRDS, doznala jeho dosavadní kariéra trochu živějšího směru. Do té doby si byl vědom nevýhod cestování a menšího finančního ohodnocení, které šlo ruku v ruce s členstvím ve stabilní kapele, zkrátka neměl dlouho důvod cokoliv na své klidné práci ve studiích měnit. Původně měl být uvnitř YARDBIRDS pouze dočasným baskytaristou, ale když jej zanedlouho formace vedená jedním z největších kytar Více

Na projekty, resp. sólovou tvorbu Tomáše Kohouta alias Necrococka jsem dlouhou dobu nahlížel s odstupem a možná i s jistým despektem, což mě zpětně mrzí. Vždycky jsem si užíval klasická alba MASTER´S HAMMER a metal jako takový. Výtečný debut „Klinik“ jsem tak svého času znechuceně odložil. O dalších počinech nemluvě. Zlom přišel až s určitou životní zkušeností a s „Lesní hudbou“ od projektu NECROCOCK. Možná trochu paradoxně jsem si právě během vstřebávání méně kontroverzního „mysliveckého“ konceptu definitivně uvědomil, že Tomáš je už od poč Více

Po dvou jižansky dřevních, nástrojově vypiplaných a zároveň také poslechově nesnadných albech „Amorica“ a „Three Snakes And One Charm“ se bratři Robinsonové a spol. ukazují na počátku roku 1999 se svým pátým řadovým albem „By Your Side“, které platí, více než cokoliv jiného, za návrat k hymničtějšímu rockovému pojetí po vzoru AEROSMITH, THE ROLLING STONES a THE FACES, ale také za logický návrat k přímočarosti a posluchačské vstřícnosti. Ta deska byla stylově vlastně nejblíže debutu „Shake Your Money Maker“ a rovněž z ní byla cítit nově nabytá skladatel Více

Netrpělivě očekávanou druhou desku předznamenaly dvě personální změny, které se brzy ukázaly vcelku zásadními pro sound i pojetí připravované nahrávky, ostatně stejně jako skutečnost, že vydavatelství do kapely tentokrát prostě více investovalo. Za odejitého Jeffa Cease dorazil už v průběhu roku 1991 nový sólový kytarista Marc Ford, ale zejména byla rozšířena sestava na šest členů a do kapely byl konečně nastálo přijat i hráč na klávesy Eddie Harsch. Jeho staromilsky znějící nástroj, navozující vzpomínky na sedmdesátá léta, se nakonec stal jedním Více

Bratrské duo Chris a Rich Robinsonovi vždy ctilo pravidla tradicionalisticky zaměřeného rocku s přesahem k blues, ale zároveň usilovalo o úspěch bez kompromisů dost možná od svých útlých let. Už někdy v roce 1984 (mladšímu Richovi bylo tehdy patnáct) vytrvale koncertovali v klubovém prostředí amerického jihovýchodu, kde coby mladíci z Georgie získávali postupně první ostruhy. Skutečnost, že pocházeli z hudebně orientované rodiny (jejich otec Stan Robinson se s nahrávkou „Boom A Dip Dip“ dokonce probojoval v roce 1959 do celostátního žebříčku Bill Více

NORMA JEAN jsou jistota. Už dvacet let pravidelně přinášejí, navzdory častým rotacím v sestavě, energická alba, která jsou v rámci metalcore scény originální a sympaticky vyhraněná. Globální popularita kapely možná není taková, jak by si po těch letech zasloužila, vzhledem však k faktu, že borci operují v oblastech hardcore-punku a mathcore, což je pro velkou část metalového publika dost nestandardní a pro punkovou scénu naopak příliš složité, mají fanoušků dost a těší se solidnímu renomé na obou stranách barikády. Američané během své leti Více

Produkovat ve tříčlenné sestavě podobně nařvaný a co do zvukové modernosti a hráčského perfekcionismu aktuálně znějící hard rock amerického střihu zkrátka nemůže každý. Jenže trio KXM je utvářeno zkušenými a ve svém žánru velmi uznávanými hudebníky, mistry svého řemesla, a tak je jejich hudba, vetknutá pod značku stále ještě ne moc známého projektu, prostá laciné podbízivosti a zaměřuje se jen na to nejpodstatnější, tedy dlouhodobou kvalitu, která bez problémů dokáže rozproudit i nějaké ty emoce. Tohle je zkrátka hard rock 21.století. D Více

Jeden z nejoriginálnějších metalových hlasů se připomíná kolekcí rock/metalových písniček, kterou mi nezbývá než doporučit všem jeho obdivovatelům. Ray Alder využil pauzy, kterou FATES WARNING po posledním albu naordinoval Jim Matheos, a natočil své první sólové album; budu-li počítat zapomenuté ENGINE tak vlastně druhé. Úvodní věta měla uklidnit, Ray se na rozdíl od posledně zmíněného projektu do alternativních vod již nepouští, resp. nanejvýš jde směrem, který v rámci ENGINE vytýčil jímavou skladbou „Falling Star“. Sólový debut je tedy určen Více

Přestože jsem kanadskou psychedelic-rockovou kapelu BLACK MOUNTAIN zaznamenal až letos, nejde o žádné zelenáče, ale o zkušenou partu založenou už v roce 2003, vydávající na zaoceánské nezávislé scéně alba již více než deset let. Konkrétně u malé stáje Jagjaguwar. Kdo sleduje spíše undergroundovou produkci než rockový mainstream, ten už o nich dávno ví, neboť se projekt za svou existenci dokázal posouvat a stále svou produkci vyprofilovávat. Letošní album je již páté v pořadí a nese charismatický název „Destroyer“. Říkáte si, co je to za opovážlivos Více