Last Hardrock Outsider

CORONER - R.I.P.

Švýcarským thrasherům CORONER jsem poslechově dost dlouho odolával a nemohl se do jejich neotřelého pojetí progresivní tvrdé hudby po celé tři dekády dostat. Ani vlastně netuším proč. Je pravda, že jsem se vehementně moc nesnažil, ale letos se u mne cosi zlomilo. V rámci mých dřívějších poslechových pokusů jsem však nikdy nesáhl po jejich debutové desce „R.I.P.“ z roku 1987. Letos jsem to album pro sebe prakticky objevil. V kontextu celé tvorby CORONER může mnohým hledačům hudebních zvláštností tahle deska připadat až moc přímočará a klasicky thrashová, i když je z ní poznat výtečné hráčské mistrovství, zdobící zde každou jednotlivou skladbu celku. Na rozdíl od pozdějších věcí mě však prvotina chytla prakticky okamžitě a vzbudila u mne nadšení. Co tedy k tomuhle albu napsat? Materiál na „R.I.P.“ vznikl v berlínském studiu MusicLab pod dozorem tamního gurua Harrise Johnse, člověka zodpovědného za nahrávání old-school metalových klasik druhé poloviny osmdesátých let – jmenovitě i alb od HELLOWEEN, KREATOR, CELTIC FROST, SODOM a dalších štik vydavatelské stáje Noise Records.



CORONER se na úsvitu své dráhy prezentovali ultimativním thrashem, který od mnohých dalších smeček oddělovala především instrumentální vyspělost a celková perfekce provedení. Vždy tíhli k upozaďování vokální složky, to hlavní se odehrávalo pod jejich rukama. Stylově sice ještě nebořili bariéry, ale z přístupu k dravému materiálu byla poznat vysoká hráčská úroveň. Kapelu vždy tvořila trojice hudebníků, tehdy ještě používajících uměleckých pseudonymů. Skřehotající baskytarista Ron Broder používal jména Ron Royce, zatímco z kytaristy Tommy Vetterliho se stal na pár let Tommy T.Baron, tyto dva borce doplňoval ještě bubeník Marky Edelmann, nějakou dobu užívající přízviska Marquis Marky. Byl to právě posledně jmenovaný, kdo se v rámci kapely vydatnou měrou staral o její image a styl. Marky nejenže vedl fan club a byl zodpovědný za vizuální podobu obalů jejich desek, ale rovněž byl autorem textů většiny skladeb.


Debutová deska svištěla na vlně temného a agresivního thrash metalu, svým vyzněním dost možná alespoň miniaturně (srovnatelně jako ranní SODOM a DESTRUCTION) koketujícího s blackovou platformou, kterou výrazně pomohli rozjet především jejich zkušenější a známější krajané CELTIC FROST. Ze skladeb debutové desky byla patrná hráčská perfekce, nejvíce nápadná samozřejmě u práce kytaristy, neboť Vetterli už tehdy platil za skutečného mistra šestistrunky. Album bylo obestřeno temnou záhrobní aurou a zapadalo dokonale do kontextu evropské thrashové scény. Hlas Rona Royce coby jedovatý ševel platil spíše za další ze zvukových ingrediencí utvářejících onen skladbový výsledek. Všechny songy se vykazovaly potřebným tahem a old-schoolovou zarputilostí, jejich devízou však bylo velké množství zajímavých riffových pasáží a parádně vřeštivých sól.


Album je prostoupeno hned několika intry, předěly a mistrovskými instrumentálkami, z nichž nejslavnější byl patrně song „Nosferatu“, jakási bestiální kytarová jízda temným lesem. Intro k další vynikající skladbě, psychotické „Totentanz“, vlastnilo motivy složené na sklonku 17.století francouzským skladatelem Robertem de Viséem. Mystická atmosféra a ponuré vyznění rychlého metalové díla, započatého robusně thrashovými vypalovačkami jako na koncertech později často hranou „Reborn Through Hate“ a rifforamatickou „When Angels Die“, vlastně magnetizuje od začátku do konce, což ještě více umocňují právě zmíněná intra a předěly. Zhoubně se jeví song „Suicide Command“, jakási zhudebnělá deprese a výkladní skříň raných CORONER. Patřičnou zlovolností je však prostoupen i furiózní nářez „Spiral Dream“, kde hlasově hostuje i Tom G.Fischer, frontman z řad spřátelených CELTIC FROST. Přestože si deska drží starosvětský ráz a pořádnou zaťatost, je z dnešního pohledu pozoruhodné, že na jejím kouzle nenechal zub času žádných stop. V žádném případě materiál nepůsobí archaicky a přežitě, naopak si myslím, že jeho old-school metalový potenciál má přesah, určitou dávku progrese a tudíž je schopen pamětníkům stále cosi sdělovat.


18.12.2020Diskuse (3)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

/PKR/
18.12.2020 10:43

Díky za recenzi, musím si toto LP dnes připomenout :) ! CORONER museli působit tenkrát trochu jako zjevení, podobně jako MEKONG DELTA (koukám, že dokonce oba skvělé debuty vyšly ve stejný rok 1987). p.s. Možná o něco víc než R.I.P. oblibuji to předchozí demo "Death Cult", kde povedeně hostuje výše zmíněný můj velký oblíbenec Tom Warrior. (C.FROST měli už v té době na kontě 3xEP a jednu velkou LP, o HELLHAMMER samozřejmě nemluvě)

 

afro
18.12.2020 09:34

Já je měl vždycky v šuplíku "asi by mě to nebavilo", protože na ně nedal dopustit kamarád, který poslouchá spíš takový ty Iron Maiden apod., kdežto já jsem spíš na DM a HC. No a pak jsem je viděl na Brutal Assault před pár lety a jo, bylo to bezva. Dík za recenzi, určitě zkusím.

 

Vatutin
18.12.2020 09:10

super na Coroner se těším, v době vzniku jsem je vnímal jako docela zjevení, podobně jako Voivod. Kupoval jsem se na origoškách, jj to byla doba. Každopádně Voivod jsem nikdy ze zřetele neztratil, asi i protože, nepřerušili činnost a i v době kdy nebyl Noise katalog příliš k dostání, tak jsem je poctivě kompletoval. Naopak Coroner origoškovou éru nepřežil a na dlouhá léta upadl v zapomnění, až před nedávnem jsem si je dokoupil v reedicích a nelituju.