Last Hardrock Outsider

MR.BUNGLE - The Raging Wrath Of The Easter Bunny Demo

Neklidná hudební duše Mikea Pattona, amerického zpěváka asi nejvíce spjatého s působením v řadách kalifornských FAITH NO MORE, se dlouhodobě odhaluje v mnoha rozličných výrazových podobách, to je mnohým velmi dobře známo. Tento někdejší excentrik, non-konformista a buřič šel již v teenagerských letech, v časech svých muzikálních počátků na sklonku osmdesátých let, neoblomně proti pravidlům nastolovaným tehdejším hudebním průmyslem. Jeho patologická nestálost mnohým imponovala a naplno se projevila v pozdějších etapách jeho kariéry, kdy po rozpadu FAITH NO MORE založil vlastní vydavatelství Ipecac, kde realizoval nahrávky mnoha jiných umělců i svých vlastních experimentů. Ať už šlo o bláznivý projekt FANTOMAS, elektronickými zvuky poznamenaný PEEPING TOM a nebo stoner-rockovou podivuhodnost TOMAHAWK, vždy se nějakým způsobem snažil vymezit proti konformitě. Když se vrátíme do časů ještě před FAITH NO MORE, tehdy působil v kapele MR.BUNGLE. Ostatně vyšla jim v roce 1991 na poměry tehdejší metalové alternativy docela vychvalovaná debutová deska a o pár let později ještě další dvě. Svým způsobem šlo také o žánrově nevyhraněné těleso, odhodlané překvapovat.


V současnosti, po dvaceti letech ticha, spoluhráče z MR.BUNGLE povolal, aby s nimi nahrál album, skládající se výhradně ze songů, jejichž původ vězí v době adolescence. Novinka „The Raging Wrath Of the Easter Bunny Demo“ je o to překvapivější. Jde vlastně o profesionálně, v současných nahrávacích podmínkách a z patřičného odstupu přepracované demo, jehož skladby byly v mnohem nevycválanějších podobách vymysleny a zaznamenány osmnáctiletým Pattonem v roce 1986. Na pomoc si dnes Mike přizval své někdejší dva spoluhráče, kterými jsou: kytarista Trey Spruance, už tehdy hlavní skladatelský tahoun projektu, a pak také neménně důležitý baskytarista Trevor Dunn. Onu drtivou thrashovou nespoutanost však dnes zbytelňuje i dvojice aktuálních hostů slavných jmen, neboť kromě již představené staronové posádky do sestavy MR.BUNGLE náleží i kytarista Scott Ian (ANTHRAX) a Dave Lombardo (ex-SLAYER, dnes SUICIDAL TENDENCIES).



Hodinový materiál je tak z velké části tvořen rychlými thrash/hardcore tempy, jejichž spád není narušován odbočkami ke crossoveru, naopak je tomu všemu zhotoven moderní zvuk. Hysterií po okraj napěchovaná řežba z osmdesátých let má pořádný náboj a s ničím se moc nemazlí. Mike Patton je slyšitelně i v méně barvitém pojetí zpěvu při chuti. Skvělou devízou se ukazuje být Trey Spruance, který album opatřil pěknou hromádkou vřeštivých, kakofonických sól a spolu s dalším nadžánrovým nezmarem Dunnem urazil za těch mnoho let nečinnosti MR.BUNGLE hezkou štreku. Za pozornost stojí Spruanceho a Dunnova riffová sehrannost v teamu se Scottem Ianem, dalším old-schoolovým řevnivcem. Na letitých skladbách je poznat, že v novém podání byly jaksi zhutněny a jejich zvuk celkově zprofesonalizován. Velkou devízou alba je tak jeho energie a drive a také fakt, že všichni zůčastnění jsou skvělými hudebníky a profesionály. Nevýhodou naopak jistá monolitičnost, kdy se posluchač snaží nevzdávat obranu vlastní příčetnosti pod návalem ataků tvrdého metalu/hardcore. Zkrátka a dobře, tahle deska zaujme mnohem spíše příznivce S.O.D. než posluchače FAITH NO MORE.


Styl je starý, provedení aktuální. Ačkoliv kytary řežou velmi old-schoolové thrash riffy po vzoru let 1983-85, dostávají se spolu s rytmikou do pořádných obrátek a band vedený křiklounským (haha... dnes již dvaapadesátiletým) šílencem celou dobu nepovolí. Potěší moderní feeling, ačkoliv postupy vycházejí z pionýrského období žánru thrash. Občas upoutá pořádný groove, tak jako u punkové vyřvávačky „Eracist“, která platí za asi nejzpěvnější hymnu opírající se o krátký úderný refrén. Převládají však gruntovní riffařiny: přísná „Raping Your Mind“ (i díky Ianově kytaře upomínající na odkaz ANTHRAX a S.O.D.), nepokojná „Bungle Grind“, věc zřejmě s nejrychlejšími tempy na desce, a nebo závěrečný sedmiminutový výbuch „Sudden Death“. Jsou zde místa i poněkud různorodější, tak třeba když v „Hypocrites/ Habla Espaňol O Muerte“ dostávají prostor gangsta/latino prvky a celkový ráz se kloní exotičtějším směrem. Probleskne zde i parafráze na tvorbu S.O.D. (jak napovídá drze hispánsky křičená věta... Speak Spanish Or Die). Povzbudivě zní stařičká coverze od hardcore průkopníků CORROSION OF CONFORMITY v podobě „Less Of Words“, ale jinak materiál upaluje v old-schoolovém duchu, za asistence špičkových instrumentálních výkonů zkušených borců, kteří si zde chtěli po letech zkrátka od podlahy zaběsnit.


22.12.2020Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Louža
03.01.2021 18:46

Amerika v poslední době překvapuje. Patton je trešmetalák, Anselmo temný poeta a Corey Taylor hard rocker pro dvacáté první století... A nic z toho není ani trochu maličko špatný. Snad kromě dost děsnýho zaka kabáťáka.

 

Stray
27.12.2020 14:06

Práce snů = vybírat, co je a co není vkusné.:-)))

 

Valič
27.12.2020 13:40

Stray: Ten klip se tenkrát nelíbil ani pánům z MTV, kteří ho odmítli zařadit do vysílání. :-)

Mě tedy nijak zvlášť extrémní nepřipadá. Raná videa Marilyna Mansona jsou podle mě daleko bizarnější a perverznější, nemluvě o některých úchylných klipech od kapel z oblasti extrémního metalu (nechvalně proslulý Forced Gender Reassignment od Cattle Decapitation jsem měl problém vydýchat dokonce i já).

Nechat se jedním videem odradit od celé diskografie této zajímavé kapely by ale byla obrovská chyba. Uznávám, že první dvě desky ocení hlavně fanoušci progresivnějších a avantgardnějších žánrů, ale California z roku 1999 už je relativně stravitelná i pro posluchače rockového a metalového mainstreamu. Podle mě se jedná o minimálně stejně kvalitní album jako třeba Angel Dust od Faith No More, ke kterému má hudebně i celkem blízko. Pokud mi někdo nevěří, může si ověřit jeho relativně vysoké průměrné uživatelské hodnocení na stránkách Metal Storm (8,7/10), Prog Archives (4,11/5) nebo Rate Your Music (3,87/5).

Mike Patton to v hlavě možná úplně v pořádku mít nebude (já si to myslím od doby, kdy v nějakém rozhovoru uvedl mezi svými nejoblíbenějšími filmy i Cannibal Holocaust), ale u geniálních umělců jeho kalibru to není zase až tak neobvyklé. :-)

 

Stray
26.12.2020 18:37

Valič: Ten klip, to je tedy něco. Patton musí mít v hlavě slušnej bordel.:-) Hudba příšerná, u mne na hranici snesitelnosti a naprostého odporu. Nikdy více.

 

Valič
25.12.2020 22:53

Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že jedním z nejlepších thrash metalových alb roku 2020 bude znovu nahrané staré demo od Mr. Bungle, určitě bych se na něj díval jako na blázna. Na desce mi přijde nejzajímavější, že s jejich třemi řadovými deskami nemá po hudební stránce společného skoro nic. Možná je ale dobře, že se na ně kapela nesnažila navázat, nic šílenějšího by už stejně nenatočila (ono to asi ani moc nejde).

https://www.youtube.com/watch?v=mwRnBS3hmwA

 

Hivris
23.12.2020 16:17

Hudebně perfektně našlapaný album, ale vokál opravdu slabej. Standardní crossover/thrash štěkání Patton neutáhne a dohání to uvřískanýma exhibicema, který si mohl nechat na svoje ostatní experimenty.

 

DreDe
22.12.2020 13:08

11/10
potlačený hlas Pattona nechá vyniknút aj muzike

 

Demonick
22.12.2020 12:39

Riffovražda Raping Your Mind je pre mňa skladba ROKA.
Videozáznam Sudden Death je pre mňa metalovým klipom ROKA.
9/10 a prekvapenie jak remeň!
PS: jediný zápor celej kolekcie vidím paradoxne u Pattona, konkrétne jeho hlase, ktorý je na thrash metal slabý ako čaj...