Last Hardrock Outsider

HOUSE OF SPIRITS - Turn Of The Tide

I v německy mluvících zemích se dají vystopovat různé hudební rarity nahrané napříč žánry a vydané napříč různými desetiletkami. Jedno takové zajímavé spojení vzniklo v půli let devadesátých, kdy se na tamější metalové scéně sešlo několik hudebníků, působících tou dobou ve dvou renomovaných kapelách. Z technicky metalových JESTERS MARCH odešli zpěvák Olaf Bilic a baskytarista Martin Hirsch, aby se dali do kopy s kytaristou MEKONG DELTA Uwe Baltruschem a bubeníkem z téže sebranky, či v oné době účinkujícího i u Axla Rudiho Pella, nebo HEADHUNTER, Jörgem Michaelem. Hudební směřování naší party logicky vycházelo jak ze svých dřívějších působišť, tak si vetklo za cíl oslovit širší masy a svou muziku zpřístupnit od zbytečně zatěžkané složitosti (MEKONG DELTA), i přehnané razance a nátlakovosti. Vzdušnost, přehlednost a jasná progresivní metalovo/rocková vize, si klestily cestu směrem k divákovi a v erbu nesly stopy takových desek, jako byly „Empire“ od QUEENSRŸCHE, nebo „Perfect Symmetry“ od FATES WARNING. A byla to právě hudba zaznamenaná na těchto dvou nosičích, která ukázala Baltruschově partě směr i cíl. Lehce metalizující zvuk jí sice přilil decentní germánskou patinu, ale Uweho brilantní technika, Olafův neokoukaný vokál a především dostatečná zásobárna v oblasti nápadů a zajímavých aranžmá, zasadili punc jedinečnosti této skvělé nahrávce z devadesátého čtvrtého.


Možnost ji vůbec objevit mi v onom roce přinesl časopis Spark, kde byla deska společně s dalšími klenoty jako „Inside Out“ od FATES WARNING, nebo „Across the Water“ od JADIS recenzována. A vůbec, čtyřiadevadesátý byl, dle mého názoru, jedním z vůbec nejsilnějších ročníků v oblasti rocku a hlavně metalu. Geniální, či přelomová díla vydávaly soubory jako DREAM THEATER s jejich „Awake“, QUEENSRŸCHE přišli s „Promised Land“, SAVATAGE pustili „Handful Of Rain“, PINK FLOYD „The Division Bell“, MERCYFUL FATE nabídli „Time“ a tak bych mohl pokračovat ještě dlouho a dlouho a seznam by postupně narůstal a narůstal. Na jednom z jeho řádků by se jistě skvěla i tato kapela a jejich debut „Turn Of The Tide“.



Po působivém intru „Dawn“ nastupuje první záležitost nazvaná „Turn The Tide“. Ta naprosto přesně definuje onen „nový“ styl této kapely v co nejlepším světle. Podle podobného mustru jsou „urobeny“ i ostatní skladby, ne však tak, aby snad posluchače nějakým způsobem nudily. Spojující neviditelná nit se táhne celou deskou, stejně jako spousta prolínajících se navrstvených akustických kytar, které mají velký podíl na tajemné atmosféře této nahrávky. Riffy nejsou nějak závratně novátorské, ale svou funkci plní dobře a na 120%. Rytmika šlape jak má (Jörg býval na začátku své kariéry značně kreativním bicmanem) a hlas Olafa Biliče má tak příjemnou barvu a teplotu, že zkrátka progresivnějším rovinám nakloněného posluchače chytne za srdeční sval takřka okamžitě. Taková „Keep Me From Dreaming“ disponuje snáze rozpoznatelnými hitovějšími parametry, ale ten pravý rozlet k nebesům se děje až při nádherně vystavěném přilnavém chorusu, který píseň dráždí zevnitř a popohání zároveň. Model po vzoru QUEENSRŸCHE plně akceptuje dvojice velice dráždivých songů „Close To The Edge“ a „He Waited“. Být u mikrofonu Tate, nevím, nevím. To nejlepší však na posluchače čeká v druhé části alba. Tu nejprve nakrojí nejspecifičtější song desky, a zároveň jedna z nejkrásnějších balad co znám, píseň „In My Heart“. Něha, něha a zase něha. Emotivní kusanec s perlivě lehkonohou instrumentací, se všemi těmi rumba koulemi, ťukajícími dřívky, tamburínou a ukázkově nazvučenými španělkami, spolu s oduševnělým Bilicovým projevem berou u srdce jako málo co. A pak, čtveřice prog rockových/metalových perel v jedné řadě. Která je vlastně lepší? Po heavíku šilhající dupák „The Eye Of The Storm“, rytmicky precizně vycizelovaná „In A Daze“ (Jörgovi poklona za skvěle vybudovanou bicí techniku), atmosférická krasavice „Final Mistake“, nořící se do hlubokých tónin a šedivých barev, či závěrečný techno kus „Time Has Come“, těžko říct. Zkrátka, jedna perla za druhou.


Poklonu bych též vysekl jímavě futuristické obálce alba, která plně koresponduje s hudbou a má dar podobně jako ona bezprostředně vtáhnout diváka do svého středu. Po této desce a Uweho odchodu pokračuje kapela u společnosti Century Media a do tří let vydává desku druhou „Psychosphere“. Ač se v žádném případě nejedná o nahrávku výrazně horší, či jakkoli průměrnou, kouzla debutu tato kolekce už žel bohu nedosahuje a stává se lehce zaměnitelnou. „Turn Of The Tide“ tak zůstává jedním z klenotů německé produkce let devadesátých a já osobně bych musel zatraceně dlouho bádat, abych v oněch končinách našel stylově podobně bohatou a obsažnou nahrávku, jakou je právě tato. 


02.12.2020Diskuse (4)Horyna
marekdt@seznam.cz

 

Kelly
06.12.2020 10:36

Tuto kapelu jsem slyšel z pořadu Radia Beat, kde moderátor Dave Gore uvádí neznámé ale vynikající kapely. Na základě toho jsem si sehnal obě alba, které vydali a sednul jsem si na zadek - obě desky fakt super, vše tam funguje, jak má. Prima poslech melodické rockové nálože.

 

Dave78
02.12.2020 20:30

Další doplnění hudebních mezer díky CD. Proto sem tak rád chodím. Díky moc za recenzi na desku, která mě ve své době totálně minula. Dnes jsem ji dal už dvakrát a určitě to bude růst. Queensryche jsou tam cítit všude, ale to nepovažuji za mínus, kvalitních metodických desek není nikdy dost :-)).

 

Prowler80
02.12.2020 15:02

Jo, to bylo slušné album. 70%, víc ani za boha.

 

Pekárek
02.12.2020 08:49

Tak tohle je fajn vzpomínka na zapomenutý projekt. No, tady velká diskuse asi nehrozí:-); o to víc si cením toho, že jim Horyna věnoval čas. Musím si je připomenout.