Ta desetiletá řada čtyř vysoce nadprůměrných sólových alb, které někdejší frontman finských sleazy rockerů HANOI ROCKS vydal po druhém rozpadu své mateřské kapely, svědčí o vynikajícím nadání a profesionalitě tohoto dnes již velmi zkušeného rockera, showmana a obstojného hráče na saxofon. Všeho, pro co jsem měl rád tvorbu Michaela Monroea, ať už v rámci HANOI ROCKS nebo jeho přeci jen o něco punk-rockovější sólové dráhy, toho se vám zde letos opět dostane přehršel. Letošní sbírka „One Man Gang“ je zcela typickou deskou tohoto matadora. Když jsem Více

První album stoner-doom metalových MONOLORD vyšlo v roce 2014. Co do počtu odehraných let, jde stále o novou záležitost. Během krátké doby ovšem trio stihlo vydat už čtyři dlouhohrající desky, takže se rovněž dá říct, že jde o velmi aktivní partu, která na sobě pracuje. Pravdou je, první zářezy se nesly ve znamení průměrného ug-stoner metalu a nijak extra nevyčnívaly. Podladěná kytara, zbustrovaná basa, pomalý jednoduchý rytmus a tuctový vokál nijak nenaznačovaly, že by tahle parta mohla v roce 2019 zaútočit na čelo pelotonu. Nicméně stalo s Více

Berlínská stoner-rocková formace KADAVAR se tedy znovu hlásí s albovou novinkou. Aktuální a v pořadí již pátá řadová deska dostala název „For The Dead Travel Fast“. Trojice před sedmi lety našla své stabilní vydavatelské zázemí u stáje Nuclear Blast a to přestože je mnohem spíše rockovým projektem než přímo metalovým. Berlíňané nevládnou totiž natolik hutným a agresivním zvukem, jaký by lahodil současným představám metalových příznivců. Jejich retro inspirace míří zjevně do sedmdesátých let, ke klasicky hardrockové tradici, ale i př Více

Víte čeho si cením nejvíc na švédských REFUSED? Toho, že nejdou hudebně s davem. Jasně že revoltovat může dneska kde kdo, vlastně na jejich názorech není dnes nic originálního, ovšem ten podnět k takto stylizované hudbě u nich nevychází z módních masových idejí, ale jde za nimi více než čtvrtstoletí. Jsou zkrátka zcela sví a to nejen zvukem nahrávek, který na hardcore vlastní mnoho swingujících motivů a nelze jej tak snadno ukotvit, ale rovněž tím, za čím si obecně stojí, neboť oni své názory sdělují již od počátku fungování. Když neměli pot Více

Magnus Karlsson mustr nemění. Všichni, kteří ho mají od časů první fošny už zapomenutých LAST TRIBE rádi i neradi, proto mohou zůstat v klidu. THE FERRYMEN opět přinášejí relativně tvrdý pop power metal, okovaný ostřejšími riffy; v rámci aktuálního projektu pak i power vokálem Romera. V roce 2016 vznikli jako další z řady projektů, plně podřízených Magnusovým skladatelským schopnostem. Dotyčný je velmi zručný kytarista, a hlavně pop metalový hitmaker, který nikdy nepodleze laťku, obnášející hodnotu zhruba 60 %. Až se tak stane, tep Více

Musím přiznat, že britskou supernovu glam-rocku THE DARKNESS jsem kdysi dávno, konkrétně v roce 2003 kdy naplno prorazila svou debutovou deskou „Permission To Land“, opravdu neměl příliš rád. Nedokázal jsem tehdy jejich popularitu chápat jako důsledek, natož pak jako start nějaké dlouhodobější práce. Zkrátka jsem projekt podcenil a nevěřil ani trochu v jeho soustavnou píli a vytrvalost. Že půjde o víc než jen o módní horečku jsem si tehdy zkrátka nedovedl představit. Situace vypadala tak, že se kapela z ničeho vyhoupla do čela os Více

Jestli něco odhaluje nová deska švédských mágů, pak nejen špičkové muzikantské řemeslo a s ním související vyzrálost, ale hlavně nemalé umělecké ambice aktuální sestavy. Mikael Akerfeldt a jeho spoluhráči k nám nyní vysílají tóny přímo z lůna svého ďábelského hradu. Mnohdy vzbudí žhavé emoce, mnohdy znějí až příliš libozvučně, zvláště pak na někdejší temné těleso, od kterého by se dle někoho slušelo více strašit. Ne každý z jejich dlouholetých příznivců je dnes může okamžitě pochopit a docenit. Tohle všechno zodpoví až čas. Je to vlastně př Více

Tak odolám, nebo ne? Čemu? Přeci srovnání s jednou newyorskou partou, která mě už nějaký ten pátek nezajímá, a není to ani má vina. Recenze by se mi psala mnohem snadněji. Zkusím na sebe být přísný a svými stesky nikoho neobtěžovat.:-) Třetí deska FLYING COLORS měla ukázat, jestli se v žáru kreativity Neala Morse nerozpustí naděje, které jsem do kapely po vynikajícím debutu vkládal, jako Němci v závěrečné scéně Dobyvatelů ztracené archy. Přetavení talentu čtyř špičkových muzikantů do formy dalšího Morseova spirituálu by byla škoda. Jakkoliv Více

Asi uznáte, že deset let je z pohledu hudebníka poměrně dlouhá doba pro udržení se na nejvyšším možném kvalitativním levelu v rámci svého žánru. Zvlášť když zmíněný interpret neskládá dle nějakých předem narýsovaných předloh a jeho skladby nejsou kompromisem mezi komerčními zájmy a tím, co skutečně chce hrát. Švédské OPETH jsem reflektoval zhruba od počátku tohoto století a měl k nim vždy vcelku pozitivní, i když nikterak nadšenecký přístup. Všechno se však diametrálně změnilo v průběhu právě končící desetiletky, kdy kapela Více

Iggyho kariéra je natolik dlouhá, že se zmíněný umělec v průběhu ní už poněkolikáté odhodlává změnit stylový záběr. Čas od času tak zcela vybředá z rockového hájemství, což je právě tento případ. Když se posledně zjevil v doprovodu lídra QOTSA Joshe Hommea se skvělým albem „Post Pop Depression“, byl to jeho nejlepší možný návrat k pravé rockové podstatě, návrat z jedné takové experimentální éry. Vždyť alba jako „Preliminaires“ a „Aprés“ ovlivněná francouzským jazzem, šansonem třicátých a čtyřicátých let a básněmi představovala snad největší dosavadní úlet. A zrovn Více