Last Hardrock Outsider

THE DARKNESS - Easter Is Cancelled

Musím přiznat, že britskou supernovu glam-rocku THE DARKNESS jsem kdysi dávno, konkrétně v roce 2003 kdy naplno prorazila svou debutovou deskou „Permission To Land“, opravdu neměl příliš rád. Nedokázal jsem tehdy jejich popularitu chápat jako důsledek, natož pak jako start nějaké dlouhodobější práce. Zkrátka jsem projekt podcenil a nevěřil ani trochu v jeho soustavnou píli a vytrvalost. Že půjde o víc než jen o módní horečku jsem si tehdy zkrátka nedovedl představit. Situace vypadala tak, že se kapela z ničeho vyhoupla do čela ostrovní hitparády a zbourala takřka všechno. Za jásotu nýmandů sledujících MTV, vybírajících si k poslechu jen to co je úspěšné, tehdy THE DARKNESS parodovaly pózy a propriety spjaté se scénou stadiónového rocku sedmdesátých a osmdesátých let, což leckomu ze zmíněných asi přišlo jako děsně zábavné a vzrušující. Mně nikoliv.

 

Zpěvák Justin Hawkins a jeho dvojče, kytarista a skladatel kapely Dan Hawkins tehdy dosáhli doma v Británii na čtyřnásobnou platinu, ve Spojených státech na zlato a nemalé úspěchy slavili i na dalších hudebních trzích po Evropě. Časem jsem však THE DARKNESS dal větší šanci a brzy pochopil, že to asi dlouhodobější projekt nakonec přeci jen bude, všechna jejich další alba vyznívala obstojně a měla spíše vzrůstající kvalitativní úroveň. Jejich klasicky rocková hudba dnes možná někomu přijde zastaralá, ale je nepochybné, že vždy stavěla na slušné instrumentaci a výsadním falzetu svého frontmana. THE DARKNESS vždy uměli složit hymnické skladby, i když si s originalitou zrovna netykali. Bratrské duo (po krizovém rozpadu v letech 2006-2011) však své místo na Ostrovní scéně našlo, jakkoliv se v kapele občasně pozměnila rytmická sekce.  Dnes je sice už přes dekádu v jejich řadách znovu baskytarista Frankie Poullain proslulý směšným knírem a kudrnatým účesem (odešel v roce 2005 těsně před vydáním druhé desky, aby se během comebacku vrátil), ale za bicí soupravou dnes už tři roky sedí Rufus Tiger Taylor. Zde musím doplnit, že jde o syna samotného Rogera Taylora, člena legendárních QUEEN. Vlastně nejde o žádné velké překvapení, neboť THE DARKNESS vždy uváděli QUEEN mezi svými vzory a mnohdy nápadně čerpali z odkazu jejich sedmdesátkového zvuku. Vlastně právě hlas Justina Hawkinse čas od času tlačil svou fistuli do polohy, kde kdysi operoval jen a pouze Freddie Mercury.


 

Už před sedmi lety, u poslechu alba „Hot Cakes“, jsem pochopil, že nejde o úplně marný projekt, mezi tím vyšli ještě další dvě řadové desky „Last Of Our Kind“„Pinewood Smile“, které vnímám jako zřejmě nejhlomoznější a nejšmrncovnější rockové sady jejich diskografie, no a ani letošní, v pořadí již šesté řadové album netrpí vyčpělostí, to mi věřte. Naopak. V rámci „Easter Is Cancelled“ kapela opět poměrně zručně oprašuje klasické hardrockové motivy a své epičnosti propůjčuje popově odlehčený, na hymny orientovaný směr. Některé skladby působí divadelně rozmáchlým dojmem a připomínají právě tvorbu QUEEN z období jejich starších alb – viz třeba osvěžující vypalovačka na úvod  Rock´N ´Roll Deserves To Die“, mocná „How Can I Lose Your Love nebo další singlové želízko „Heart Of Explodes“, tyto songy svědčí o velké míře srdnatosti. Jiné fáze ukazují THE DARKNESS v poněkud mírnějším podání, což se třeba týká komorní „Deck Chair“, z velké části stojící na Justinově hlasu. Asi by se slušelo napsat, že zde naštěstí převládaj velkolepé věci a tak je charakter alba velmi často vrácen na stranu života, třeba zrovna titulní vypalovačka „Easter Is Cancelled“ hnaná na hranici metalu patří k jednoznačným vrcholům nové desky, song v sobě spojuje hardrockovou rozmáchlost se zaťatostí NWOBHM a co je hlavní, velmi baví. 


Možná by se dalo napsat, že kdyby nedávno zde uveřejnění Švédové OPETH vlastnili alespoň špetku stadiónové hymničnosti a přímočarého tahu THE DARKNESS, stali by se ještě o kus dokonalejší kapelou. Celkově považuji tohle album (stejně jako několik předchozích) za velice dobře zmáklé rockové retro, které představuje starosvětský hard rock nejen jako korpulentní styl, ale také jako popově svěží a zábavnou záležitost. Už teď je jasné, že se z THE DARKNESS nikdy druzí QUEEN nestanou, ale točit pozoruhodné písničky, navozující dobrou náladu, touhu po show, starých pořádcích a legendárních dobrodružstvích velkých rockových kapel, rozhodně umí, o čemž svědčí i další skvostné hymny jako „Heavy Metal Lover“ a „In Another Life“. Dnes jsem rád, že to s oním rozpadem v roce 2006 nemysleli úplně vážně a v téhle dekádě se vrátili dobře připraveni, ostudu si totiž rozhodně nedělají.

 

 


18.10.2019Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz