Poslech hudby navozuje zejména nálady, asociace, vzpomínky, ale občas také některé nepříjemné otázky. Nejlepší alba MAYHEM mám spojená s touto: „Jsem stále ještě normální, když se mi taková hudba líbí?“ Poprvé se vynořila s EP „Wolfs Lair Abyss“. Jak plyne čas, hranice se posouvají a přicházejí podstatně větší extrémy. Většinou už jdou mimo mě. Buď se mi zdají málo metalové, nebo málo muzikální. Výše zmíněná otázka byla každopádně aktuální i v případě výtečného minulého alba „Esoteric Warfare“, a to i když lezlo do uší v podstatě samo. Navážu proto další. Lz Více

Avantgardní projekt KAYO DOT patřící po dvě dekády k stálicím americké nezávislé scény jsem objevil teprve před pár dny. Jejich albová novinka „Blasphemy“ mne za tu krátkou dobu však dokázala natolik vtáhnout, že se nyní odhodlávám doporučit ji zde dalším neseznámeným, ačkoliv to bude pohled spíše z pozice laika. K výše zmíněnému dílu bych dodal, že působí velmi snově až surreálně. Jakoby jste se dostali do zvláštní hypnózy, která by vám rozhodně nebyla nepříjemná. No a v tomto stavu by jste za plného vědomí jedli mlhu. Přijde vám to divné? Nedivím s Více

Rád přiznávám, že pro tyhle Dány náležící k zlaté metalové generaci mám po několik desetiletí slabost. V jejich případě je totiž jen velmi málo pravděpodobné, že někdy natočí vyloženě slabou desku. Patnáctá řadovka nabízí přesně to, na co je jejich fanoušek napříč jejich diskografií zvyklý, tedy hymnický Hard N´Heavy, kde hrají prim zejména skladby s nadupanými refrény. Mix říznějšího evropského pojetí brousícího v heavymetalových vodách osmdesátých let, s odlehčeným zaoceánským AOR přístupem té samé doby, je zde po každé jistotou. I když je pravda, Více

Blíží se konec roku a proto jsem do Reactoru tentokrát vybral alba, která mě oblažují posledních pár měsíců skvělými zážitky. Jde zároveň o nahrávky vypuštěné bez výraznější podpory a jsou prosta nabubřelých firemních promo akcí. Spíše tedy takové utajené tipy. A o to tu jde. Nechat se inspirovat a nebát se vykročit ze svojí komfortní zóny. Jsem toho živoucím důkazem, na Crazy Diamond jsem objevil spoustu hudby, o které jsem měl mylné předsudky anebo se mi do ní prostě nechtělo. CALEB JOHNSON & RAMBLING´SAINTS ht Více

V podstatě není ani moc co psát. Punkem nasáklý multiinstrumentalista a solidní zpěvák Joel Grind drží pozice a bylo by naivní očekávat něco jiného. Nová thrashová vlna, na jejímž zrodu se významně podílel, ještě stále doznívá a jeho řemeslná značka TOXIC HOLOCAUST si velmi brzy vybudovala reputaci jistoty, která v té správné hospodě nikoho nenasere. Od vydání posledního alba již uplynul nějaký ten čas. Jak poslední thrashový příboj pomalu opadá, otáčí Joel pomalu kormidlem k nekonfliktnímu hardcore, punku, a zejména pak k línějším proto-heavy, speed, thrash Více

Říct, že člověk poslouchá francouzské náladotvůrce ALCEST, se v posledních letech stalo nepsanou normou pro vstup na území jakéhosi duchovně vyššího prostoru. Pro typy upřednostňující pocity před činy, i pro ty co se rádi dojímají a chtěj se čímsi nechat unášet na nerušivě plynulých vlnkách pomalé atmosférické hudby, jsou ALCEST vlastně ideální kapelou. Bezkrevnost a anti-živočišnost jsou zde zákonem. Ani jedno z jejich starších děl mne neoslovilo, ale novinka to má s posluchači snazší. „Spiritual Instict“ jde vlastně směrem všeobecné posl Více

Hned na začátek považuji za důležité uvést na pravou míru jednu mýlku, a sice ono časté spojování newyorkských LIFE OF AGONY se zatěžkaným skoro hácéčkem, které zahráli na sice úspěšném, ale pouze debutovém albu „River Runs Red“. Už od druhého alba „Ugly“ totiž kapela spěla ke spíše rockové poloze, kdy v jejím zvuku sice hráli vždy prim hutné kytary, stejně tak ale i zpěvné melodické linky. Tíživá nálada a výrazné riffy na albech určitě jsou, ale mít kapelu spojenou s až tolik tvrďáckým metalovým vyzněním není na místě. LIFE OF AGON Více

Floridští ALTER BRIDGE už se dávno stali trvanlivou záležitostí na americké hardrockové a metalové scéně, což ostatně právě nyní potvrzují již šestým řadovým albem. Mistři více než hodinu trvajících nahrávek a zhutnělých středních temp se s pravidelností sobě vlastní vždy připomenou materiálem, kterým se snaží navázat na svůj potenciál minulosti. Kytarista Mark Tremonti už je od časů pozdních devadesátek, kdy s baskytaristou Brianem Marshallem a bubeníkem Scottem Phillipsem rozjel poměrně úspěšnou, i když krátkodechou a nikterak originální po Více

Norští LEPROUS právě realizovali další skvělou nahrávku. V nyní končící desetiletce je na základě jejich letité práce zřejmé, že jde o zcela výjimečnou kapelu, která se v rámci progresivní metalové hudby vždy prezentovala výsostně osobitým zvukem. Tohle o sobě nemůže říct opravdu každý a to ani v rámci nesourodě se vyvíjející stylové škatulky progresivního metalu. Díky znělému hlasu jejich šéfa, zpěváka, klávesisty a hlavního skladatele Einara Solberga, který nešetří vysokými polohami a svým teskným falzetem, dodávajícím skladbám n Více

Vindsvalovy BLUT AUS NORD řadím mezi kapely, které hrají svou vlastní ligu. Jejich tvorba si mě našla až prostřednictvím alba „Memoria Vetusta II: Dialogue with the Stars“, na kterém zvítězily neotřelé, ale o to krásnější melodie. Zpětně jsem se pak seznámil s celou diskografií. Obrovský dojem ve mě zanechal debut „Ultima Thulée“, který dal Vindsval dohromady v pouhých patnácti letech. Považuju ho za závažné dílo a jednu z nejlepších metalových desek vůbec. Zpětně jsem docenil i dnes již klasická disonantní alba. Ve střehu se nicméně vyplatí být především te Více