ALTER BRIDGE - Walk the Sky

70%

Floridští ALTER BRIDGE už se dávno stali trvanlivou záležitostí na americké hardrockové a metalové scéně, což ostatně právě nyní potvrzují již šestým řadovým albem. Mistři více než hodinu trvajících nahrávek a zhutnělých středních temp se s pravidelností sobě vlastní vždy připomenou materiálem, kterým se snaží navázat na svůj potenciál minulosti. Kytarista Mark Tremonti už je od časů pozdních devadesátek, kdy s baskytaristou Brianem Marshallem a bubeníkem Scottem Phillipsem rozjel poměrně úspěšnou, i když krátkodechou a nikterak originální post-grunge kapelu CREED, velmi aktivním hudebníkem. Dokonce si zmíněný kytarista nachází čas na svůj boční sólový projekt, což je při úspěšnosti téhle kapely vlastně překvapivé. ALTER BRIDGE se už vyhoupli mezi formace, vyprodávající v oblastech západní Evropy sportovní haly. Tremonti možná díky svým tvůrčím odbočkám vypouští přebytečnou energii, možná jen cítí, že ne vše, co stvoří, se hodí pro tenhle band. Druhým výrazným členem kapely je samozřejmě vokalista, dvorní textař a příležitostný kytarista Myles Kennedy, vysoce ceněný zpěvák účinkující rovněž v sólové kapele Slashe, dobře známého kytaristy od GUNS N´ROSES. Jak patrno, tito hudebníci mají svůj tvůrčí kalendář nabytý jako málokdo z jejich současníků. Vraťme se tedy do přítomnosti, k aktuálnímu albu „Walk the Sky“, které produkoval opětovně Michael Baskette. Míra poutavosti novinky vám vlastně odhalí, jaké sympatie chováte k práci výše zmíněných person celkově, jde totiž o zcela typickou nahrávku tohoto projektu.

Dokážu si představit, že existují posluchači, kteří ALTER BRIDGE považují za vrchol současného amerického hard rocku, kapela zní poměrně aktuálně, jejich skladby charakterizuje sevřená atmosféra a výkony všech zúčasněných svědčí o prvotřídní výbavě pro potřeby podobné hudby. Když vyšla před šesti lety jejich čtvrtá řadová deska „Fortress“, ani já jsem nešetřil superlativy. Materiál to byl na poměry kapely divoký, metalově tvrdý a připomínal bouři podobnou těm, jenž se čas od času přeženou floridským poloostrovem, navíc nás ALTER BRIDGE oblažili vyloženě moderní nastylizovaností kytarové hudby. Jenže, co do nabušenosti další nahrávka „The Last Hero“ už taková nebyla. Byť šlo o vcelku úspěšnou věc, kterou adorovali všichni ti, kteří chovají ke kapele nezakrývané sympatie. Osobně jsem z ní odvařený moc nebyl, což možná přičítám na vrub nepříliš velké potřebě v dané době se touhle kapelou zabývat a vlastně to vypovídá i o mém vztahu k této čtveřici. Nikdy jsem je nebral bez výhrad, už jenom kvůli tomu, že mě jejich hudba přijde obtížně prostupná. ALTER BRIDGE se zkrátka minule vrátili ke svému posmutnělejšímu zvuku a navázali spíše na styl z prvních tří řadovek. Letošní album je každopádně typickým albem ALTER BRIDGE, které je spojnicí všech jejich dosavadních poloh, včetně té tvrdé, nostalgické i té optimističtější.

Možná mě v prožitku z této hudby brání nakřáplý hlas Mylese Kennedyho, který se mi postupem let začal protivit (zvláštní že tento zpěvák údajně dostal lano od Jimmyho Page a Johna Paula Jonese a to k založení projektu, který by navázal na LED ZEPPELIN), možná mě nesedne ona zatvrzelá inklinace k spojování hard rocku s grunge kulturou devadesátých let, kdy jste zde na hodinu vrženi do záplavy vzájemně si docela podobných skladeb. Možná je to právě malá diferenciace mezi songy, co mě u ALTER BRIDGE překáží k tomu si jejich díla více užít. Příliš věcí mě totiž nenutí při poslechu zbystřit, o zvýšeném adrenalinu už vůbec nemůže být řeč. „Walk the Sky“ je vlastně docela dobrá moderní hardrocková deska, ale druhým dechem přiznávám, že konkrétně mě se (tak jako většina jejich starších desek) v budoucnu moc týkat nebude, neboť plyne bez výrazných záchytných bodů.

Leckde je materiál chytlavější, tak jako v případě pilotního singlu „Would n´t You Rather“, radio-friendly bezstarostnosti „Godspeed“ či valivého hymnu „Take The Crown“. Někde se ku prospěchu věci dočkáme mohutnějších a tvrdších riffů, jako v případě šamanské „Native Son“, občasně jsme svědky ponurému introvertnímu pojetí, viz „Indoctrination“, ale ve výsledku můžeme označit materiál, přes jeho hodinovou délku, jako vlastně ne úplně lehko prostupný a sevřený. A to o něm američtí hudebníci mluví jako o své nejoptimističtější sadě. Je pravda, že v druhé polovině nahrávky se několika položkami terén komplikuje a působí matně, a tak pro mne vrcholem zůstane v podstatě přímočará skladba „In the Deep“, které se vyrovná až závěrečná rozmáchlost „Dying Light“, kde kapela zúročuje veškerý svůj potenciál. „Walk the Sky“ je, stejně jako řada starších alb ALTER BRIDGE, záležitostí na více poslechů, záleží jen na tom, jestli do nich budete mít chuť a jaké sympatie si vytvoříte k jejich zvuku a projevu. Každopádně moderně řešený hard rock či heavy metal amerického střihu zde dostanete. Album roku však vybírám od jiných.

04.11.2019	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz